TOMÁŠ KOBLÍŽEK
Provokativnost některých teorií v oblasti poetiky obvykle spočívá v tom, že vsazují příslušné literární kategorie nebo příslušné fenomény spjaté s literaturou do nečekané perspektivy: příkladem budiž kategorie postavy (která se z hlediska strukturální sémantiky musí jevit jako nešťastně utvořený pojem), kategorie literární normy (která — přinejmenším v pohledu jisté fenomenologie — hraje větší roli v ostentativních proklamacích autorů a teoretiků než v samotném literárním psaní) či kategorie narativu (již lze chápat — nejen v antropologické perspektivě — jako vhodný prostředek k tomu, abychom nenávratně zapomněli, co je podstatou každého vyprávění). Provokativnost koncepce, v jejímž jádru se nachází pojem estetické iluze a kterou v současnosti prosazuje především německý teoretik mediality Werner Wolf, však již na první pohled spočívá v něčem jiném, než že by předkládala takto radikální teze ohledně zažitých literárněvědných pojmů. Řekněme, že její provokativnost se týká spíše toho, s jakou důsledností se drží těch představ o literatuře, které nejsou nijak nekonvenční, ale naopak široce rozšířené a přijímané. Jinými slovy, pokud teorie estetické iluze může něčím přitahovat pozornost, je to mj. určitá tvrdohlavost, s níž bere zcela vážně „naivní“ předsta vu, že čtenář je textem vtahován do světa reprezentovaného v literárním díle a že se — ve význačném ohledu — stává svědkem znázorněných dějů. Pokud toto vplynutí čtenáře do světa textu vezmeme jako fakt, můžeme začít zkoumat podmínky možnosti — a tedy také hranice — tohoto fenoménu, lze se ptát, na jakých úrovních a v jaké míře dochází k zanoření do textu, čím je tato bezprostřední zkušenost s textem narušována a jak ji co nejnáležitěji pojmenovat (lze skutečně, beze všeho hovořit o iluzi?).
Uvedenému pojmu a otázkám, jež jsme právě zmínili, byla věnována mezinárodní konference The Aesthetic Illusion in Literature and the Arts, která proběhla ve dnech 20.–22. dubna 2015 v Praze a kterou — v rámci série Pražských interpretačních kolokvií — uspořádalo Oddělení analytické filosofie Filosofického ústavu AV ČR (konference byla zařazena do programu Strategie AV21, abstrakty jednotlivých přednášek jsou ke shlédnutí na adrese konference: http://web.flu.cas.cz/aila). Tato konference jistě byla pro mnohé účastníky pozoruhodná již v tom, jak nesamozřejmé se musely jevit jejich výklady tváří v tvář komentářům, které přicházely od jejich kolegů. Tyto poznámky se netýkaly pouze dílčích témat spjatých s problémem čtenářské či divácké iluze (například význam iluze pro porozumění textu a pro jeho afektivní prožívání, vztah iluze k pojmu literárnosti, individuální a obecné rozměry iluzivního vnímání fikčního světa). Jednotlivé poznámky směřovaly také k náležitosti uvedeného pojmu, pokud právě anebo pouze ten má vystihovat takřka bezprostřední vztah čtenáře k čtenému textu (jestliže máme být v bezprostředním kontaktu s literárním dílem, nezbývá než vstoupit do světa, jejž reprezentuje, anebo jsou možné také jiné, zásadně odlišné formy bezprostřednosti? je možné předložit jednu koncepci iluze pro různé literární žánry? a není úkolem čtenáře také vzdorovat estetické iluzi, k níž ho text vybízí?).
Rozmanité komentáře k pojmu estetické iluze či k pojmu iluze vůbec by pak bylo možné rozdělit do dvou řad: na jedné straně by se ocitaly příspěvky dotýkající se platnosti tohoto pojmu jako takového, na druhé straně příspěvky, jejichž autoři se snažili koncepci estetické iluze v různých aspektech rozšířit, anebo pouze zpřesnit či modifikovat. Jako příklad prvního přístupu lze uvést přednášku Anderse Petterssona „On Literature and Illusion“ vztahující se přímo k principům, jež se nacházejí v základu teorie estetické iluze a jež v úvodní prezentaci znovu připomenul výše zmíněný Werner Wolf. Pettersson upozornil, že literární zkušenost je možná zcela nezávisle na tom, zda máme iluzivní představy znázorněného světa, tzn. že jsou možné také zásadně jiné, na imagi naci nezávislé způsoby četby. Do druhého okruhu by spadal například návrh Karla Theina, který se v přednášce „A Moral Life of Things: Making and Breaking of Aesthetic Illusion in Lyric Poetry“ zabýval tvrzením Wernera Wolfa, podle něhož je iluze v lyrické poezii — podtrhující jazykový výraz, nikoli složku znázorněných předmětů — principiálně nemožná. Karel Thein v dané souvislosti upozornil, že v lyrické poezii však není vyloučen vztah k iluzi vůbec, nakolik v něm přichází ke slovu svébytný typ iluze, tzv. iluze „epistemická“.
Fakt, že jednotliví účastníci nad uvedenými otázkami, ale také nad řadou jiných, často nedospěli ke konsenzu či k „syntéze“, jistě nelze chápat jako slabinu či nedostatek debat, v nichž byly tyto otázky nadneseny. Nejen proto, že pojem estetické iluze odkazuje na mimořádně složitý fenomén, s nímž se každý jednoznačný soud nutně míjí. Směřování ke kompromisu za každou cenu by také bylo nejlepší cestou k tomu, aby z konkrétních přístupů vymizelo právě to konkrétní a obzvlášť pozoruhodné. Nuže, alespoň takový dojem mohl vyplynout — a pro autora této zprávy také vyplynul — z jednotlivých diskuzí a polemik: neústupnost při obhajobě některých tvrzení často prozrazovala individuální zkušenost s textem, z níž každá teoretická reflexe v podstatné míře čerpá a která vždy zůstává v jejím podloží.
Vyšlo v České literatuře 3/2015.