Cílem textu je ukázat postoje české vlády a vládních úředníků a úřednic, kteří měli otázky genderové rovnosti při přípravě na vstup ČR do EU na starosti. Na základě toho pak argumentuji, že právě přístup vlády k potřebě zavádění legislativy pro genderovou rovnost a řešení genderové diskriminace a nerovností v naší společnosti přispěl nejvíce k tomu, že nová legislativa v praxi nefunguje, že nejsou zaváděna pozitivní a další opatření na podporu genderové rovnosti a že potenciál gender mainstreamingu nebyl aktivován a stal se pouze formálním nástrojem, který není využíván v praxi (Roth 2006). Ve své analýze vycházím z výsledků projektu “Constructing Supranational Political Spaces: The European Union, Eastern Enlargement and Women’s Agency”, který byl řešen v ČR a Polsku v letech 2002-2005 a v jehož rámci byly provedeny rozhovory z ženskými NGOs, politiky a političkami a úředníky a úřednicemi ČR a Evropské komise, kteří se zabývali problematikou genderové rovnosti.
Facebook
Twitter