Jan Hus (um 1370–1415) versinnbildlicht in Vielem die Epoche des Spätmittelalters. In der Bemühung, die durch das Große Abendländische Schisma erschütterte Kirche in ihren Urzustand zurück zu setzen, entwirft er ein Reformprojekt, das über die Grenzen des Mittelalters hinaus weist. Die Darstellung zeigt Jan Hus in seiner Zeit: Er wird als spätmittelalterlicher Gelehrter und Prediger untersucht, sowie als öffentlich engagierter Intellektueller. Was genau hat ihn auf den Scheiterhaufen gebracht? Als Antwort auf diese Frage entsteht ein mit historischen Argumenten untermauertes Bild von Jan Hus, das die Ereignisse in Böhmen in die europäischen Zusammenhänge einordnet.

Kniha Františka Šmahela sleduje poslední velkou diplomatickou cestu českého krále a římského císaře Karla IV. a jeho setkání s francouzským králem Karlem V. v Paříži v roce 1378. Profesor Šmahel využil poznatků z archeologie a mikrohistorie, stejně jako kulturní antropologie a ikonografie. Výsledkem je atraktivní obraz středověkého života, velké evropské politiky, a dokonce i tehdejší kuchyně. Vlastnímu líčení událostí přelomu let 1377 a 1378 předchází představení obou hlavních aktérů, včetně mladých let budoucího císaře prožitých v Paříži a politických a mezinárodních cílů jeho otce Jana Lucemburského. Summit dvou nejvlivnějších evropských panovníků té doby je prezentován originální výpovědí soudobého pramene Relace Velkých kronik Francie a množstvím iluminací, které zachycují téměř každý krok korunovaných hlav. Závěrečná část čtenáře seznamuje s praktickou organizací královských slavností a banketů, ubytováváním hostů, způsoby stolování, recepty pokrmů i významem dobových rituálů, ceremoniálů a dalšími aspekty pobytu Karla IV. ve Francii. Autorův čtivý styl jistě osloví odbornou i laickou veřejnost. Anglické vydání publikace.

A Companion to Jan Hus includes eleven substantial essays covering the central aspects of the life, thought and commemoration of Jan Hus († 1415), Czech theologian, reformer and martyr. Besides older experienced specialists in the Hussite studies, also younger researchers who enter the scientific discourse with new approaches participated in the volume.
Experts and students alike will profit from this guide to Jan Hus, who was well known as follower of John Wyclif and forerunner of Martin Luther. Burning of Jan Hus at the stake at the Council of Constance gave rise in Bohemia to religious and social revolt that ushered the European reformations of the 16th century.

V druhé půli 13. století dosáhla přemyslovská epocha již dříve zahájenými hospodářskými a sociálními změnami kulminačního bodu svého staletého vývoje. I české země přitom vcházely do styku s migračními pohyby, které měnily etnické poměry mezi Labem a Odrou. Zasáhly hlavně Slezsko, ve slabší míře i Čechy a Moravu. Završování těchto procesů, jejich vztah ke staršímu osídlení a jakou roli v tom sehrávaly tvořící se vazby mezi vesnicí a městem, to jsou otázky pro pochopení celého 13. století. Právě v nich spočívá těžiště příštích výkladů, ukončených rolí jihlavských, brodských a ve vrcholné fázi kutnohorských stříbrných nalezišť. Bez nadějí vkládaných do kutnohorských couků by stěží světlo světa spatřil „věčný a pevný" pražský groš, ohlašující zásadní obrat v monetární praxi českých zemí, jejich další hospodářskou aktivizaci a pokračující posilování „městských" regionů. Již tehdy se zároveň dá pozorovat i odvrácená strana tohoto „pokroku", a to jeho zásahy do přirozené krajiny se všemi důsledky z toho plynoucími.

Jan Hus (um 1370–1415) versinnbildlicht in Vielem die Epoche des Spätmittelalters. In der Bemühung, die durch das Große Abendländische Schisma erschütterte Kirche in ihren Urzustand zurück zu setzen, entwirft er ein Reformprojekt, das über die Grenzen des Mittelalters hinaus weist. Die Darstellung zeigt Jan Hus in seiner Zeit: Er wird als spätmittelalterlicher Gelehrter und Prediger untersucht, sowie als öffentlich engagierter Intellektueller. Was genau hat ihn auf den Scheiterhaufen gebracht? Als Antwort auf diese Frage entsteht ein mit historischen Argumenten untermauertes Bild von Jan Hus, das die Ereignisse in Böhmen in die europäischen Zusammenhänge einordnet.

Výpravná kniha osvětlující mnohostranně a vyčerpávajícím způsobem všední i sváteční život na panovnickém dvoře v době Přemyslovců.

Kniha přináší barvitý pohled na dvorskou společnost, přičemž nabízí tři výkladové linie. Hlavní z nich sleduje přemyslovský dvůr od 10. do 14. století. V centru pozornosti stojí dvorská kultura a její každodenní či sváteční projevy a chvíle. Čtenář se seznámí se životem panovnické rodiny, s vývojem ideálu dvorného rytíře, s různými podobami turnaje a dvorské lásky. Kniha nepomíjí rovněž složení dvora od nejvyšších hodnostářů až po různé služebníky, hodnotí sídla, cestování, nebo péči o tělo a astrologii. Obsáhle představuje také význam dvorské literatury a mecenášství. Hlavní texty doplňují tematická výkladová okna, jež se zaměřují na vybrané stránky soudobého života. Sledovány jsou třeba pohledy na manželství či homosexualitu, doklady o možnostech stravy, lovu, nálezů hraček nebo soukromí členů panovnické rodiny. Třetí výkladová linka přináší dosud nepříliš doceňovaný aspekt historiografické literatury, a tím je přímé začlenění překladů jednotlivých pramenů. Čtenáři se tak v ucelené formě nabízí překlady kronikářských záznamů, listin i literární tvorby v podobě lyrických veršů nebo částí epických příběhů. Řada pramenných záznamů je přitom v českém překladu zveřejněna vůbec poprvé.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Šmahelův návrat k Janu Husovi (a ke kořenům revoluce) je paradoxem. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Svižným způsobem napsaný životopis českého reformátora (můžeme ho číst i jako pendant ke Šmahelovu životopisu Jeronýma Pražského), jenž, ač ponořen ve středověku, v mnohém předstihl svoji dobu, je knihou o společenské imaginaci v čase krize víry a nahromaděného společenského přetlaku. Šmahelův Hus je mužem pochybností, mužem hledáním pravých cest. Mužem vzorů a ideálů, zosobněných biblickým životem a ostře uvažujícím Wyclifem. Zároveň je však reformátorem, který nahlíží vše, co čte, kritickým duchem univerzitního mistra. Na rozdíl od mnoha soudobých kritiků církve jeho doby však umí riskovat a ve jménu pravdy jít hlavou proti zdi, s tušením, že není návratu. Soudcem mu však není pouze Bůh, nýbrž i jeho vlastní svědomí, stejně jako pocit zodpovědnosti vůči těm, k nimž mluví a kdo mu naslouchají. Šmahelův Hus tedy není intelektuál, jenž by svévolně manipuloval davem. Je to člověk víry, stejně jako člověk činu, jenž velmi dobře ví, že je někdy třeba zapřít sám sebe, až na hranu sebeobětování.

Husitství je fenoménem, který výrazně zasáhl do českých i středoevropských dějin sklonku středověku, jeho silné ozvuky však nalezneme i v staletích následujících, minulost nedávnou nevyjímaje. Oba tyto rozměry sleduje kniha, na jejímž vzniku se sešli kolegové, přátelé i žáci významného českého historika Petra Čorneje, aby společně vyjádřili respekt i sympatie k této nepřehlédnutelné osobnosti současného dějepisectví. První dva oddíly se na vybraných tématech snaží rekonstruovat jak události dramatického období první třetiny 15. století, tak i následný vývoj, který charakterizovalo úsilí o uhájení výsledků revoluce. Samostatný blok je věnován výtvarnému umění, slovesné kultuře a jazyku památek husitské doby. Závěrečné dva oddíly pak přibližují vznik husitského „mýtu", kdy již vlastní události 15. století ustoupily do pozadí, a husitství bylo využíváno jako argument v politických či národnostních zápasech. Autoři sledují husitské aktualizace od doby předbělohorské až po padesátá léta 20. století, ukazují proměny jeho uměleckého obrazu a přibližují i vývoj husitologického bádání.

V této knize autorka zkoumá apokalyptická proroctví a jejich využití v husitských Čechách s přihlédnutím k širšímu evropskému středověkému kontextu. Proroctví vnímá jako nástroj interpretace dané doby, jako prostředek porozumění přítomnosti a minulosti. V první části zaměřuje pozornost na prezentaci moci prostřednictvím podoby Antikrista, přenášení obrazu Posledního císaře na středověké panovníky či role světské moci v apokalypticky vykládané přítomnosti, ve druhé části se soustředí na problematiku využití apokalyptických proroctví jako prostředku podnícení, vysvětlení a legitimizace změn ve společnosti během neklidných let husitské revoluce.

Dekret kutnohorský byl pro mistry tří univerzitních národů a stejně tak i pro většinu mistrů českého národa zcela nečekaným aktem, jenž mohl být přičítán panovníkovu momentálnímu rozpoložení mysli, jež ostatně byla po celý jeho život neklidná a nevyzpytatelná.

Němečtí mistři byli zaskočeni a jen klopotně hledali cesty ven ze situace, kterou neznali... Nikdo z nich však nepočítal, že by škrtnutím královského pera mohlo dojít ke změně hlasů na pražské univerzitě.

Tato kniha je první publikací v češtině, která se věnuje všem aspektům spojeným s touto pozdní fází křížových výprav. Do knihy přispělo 15 historiků z Francie, České republiky a dalších evropských zemí. Jejich texty Vás zavedou na nejrůznější bojiště v Evropě i ve Středomoří, ale i na místa, kde se o křížové výpravě pouze vášnivě debatovalo. Kniha integruje do dějin pozdních kruciát i výpravy proti husitům a věnuje se také českému přínosu k diplomatickému řešení turecké hrozby v době Jiřího z Poděbrad.

První rozsáhlá vědecká biografie jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů českého univerzitního národa prvních dvou desetiletí 15. století, filozofa, jenž za své názory a postoje skončil na kostnické hranici a jenž se stal společně s Janem Husem symbolem české reformace a husitské revoluce.

Osmisté padesáté výročí druhé královské korunovace přemyslovského vládce Vladislava II. se stalo podnětem k uskutečnění vědecké konference zabývající se touto událostí. Monografie přináší v 21 kapitolách vše nejpodstatnější o životě a díle českého krále a jeho zakladatelských aktivit. Na monografii se podílelo 27 autorů ze čtyř středoevropských zemí, kteří se danému tématu vyjadřují z pohledu čistě historického, ale i archeologie, dějin umění a architektury, kastellogie, numismatiky a sfragistiky. Široké spektrum těchto záběrů tak přináší zajímavý a plastický obraz neklidného a vzrušujícího 12. století, o kterém autoři doufají, že bude zajímavý pro širší veřejnost.

Kniha náleží do žánru „Ego-Histoire", zčásti je však i autentickouvýpovědí o badatelském úsilí generačně provázanéskupiny domácích i zahraničních historiků pozdníhostředověku. První část knihy tvoří soubory kritických recenzía drobných textů, které osvětlují mezinárodní diskusio místě husitství a české reformace v obecných dějináchEvropy. Druhá část přináší portréty a prezentacepředních medievistů i jejich významných děl, do třetíhooddílu jsou zahrnuty vzpomínkové skici a nekrology.

Jeden z českých zemských patronů, legendární zakladatel Sázavského kláštera je hlavní postavou knihy předního znalce nejranějších českých dějin, archeologa a medievalisty Petra Sommera. Ve své monografii, jež navazuje na rozsáhlá studia především dějin klášterů v českých zemích, se autor věnuje stavu a vývoji českého státu v době Prokopově v kontextu dějin střední Evropy, podobě a organizaci církve v Čechách, Prokopovu původu a životu podle svědectví středověkých pramenů, životu a kulturní situaci českých klášterů v jeho době a pochopitelně Sázavě, kde byl opatem. Dějiny Sázavského kláštera jako jednoho z kulturních ohnisek českých dějin jsou téměř druhým hrdinou knihy. Petr Sommer se ale zabývá i zrozením nového českého zemského světce, Prokopovým kultem a kanonizací, osudem prokopských ostatků. Knihu doplňují četné ilustrace, fotografie z významných lokalit i reprodukce středověkých pramenů.

The present collection, divided into three thematic sections, includes twenty-one studies on the history of the University of Prague from its foundation in 1348 to the 16th century. The first section is devoted to the birth of the university, its first institutions, the growth of the earliest colleges and the victory of the Reformist party. The second part concentrates on the curriculum, examinations, graduations and annual disputations of the Faculty of Liberal Arts. Section three deals with university polemics about universalia realia, mainly in relation to the scholarly and literary activity of Jerome of Prague (+ 1416).

Okolo roku 1000 postihla vznikající český stát krize, ohrožující jeho bytostní podstatu.Jaké alternativy dalšího vývoje se přemyslovským vládcům nabízely, jak se dokázaly Čechy a Morava zabudovat do politickýchho systému tehdejší Evropy, popisuje toto rozsáhlé dílo. Královské tituly Vratislava II., Vladislava II. a Přemysla Otakara I. byly symbolickými mezníky tohoto vývoje, pozanamenáného nejen slavnými bitvami, ale i krutými bratrovražednými boji.

Tento soubor studií o nejstarších českých dějinách vznikl z přednášek předních českých odborníků konaných při příležitosti výstavy „Střed Evropy okolo roku 1000". Jejich cílem bylo poukázat na výsledky nejnovějšího bádání o celé řadě politických a kulturních jevů, souvisejících se začleňováním mladých středoevropských monarchií do celoevropského kontextu.

Předkládaný svazek přináší texty dvaceti autorů z České republiky, Rakouska, Německa a Polska, kteří se k daným tématům vyjadřují z hlediska aktuálního stavu historického, archeologického, uměleckohistorického, lingvistického, textologického a antropologického bádání. Velká informační hodnota celého souboru je založena na mimořádně širokém spektru pohledů, jimiž se k prokopské problematice přikládají evropská měřítka.

Triptych karlovských studií se pokouší na několika příkladech zachytit konkrétní problémy jak Karlovy osobnosti, tak především doby, v níž žil. První část je pokusem o nový pohled na jeden ze způsobů Karlovy sebeprezentace. Druhá část triptychu je věnována problematice českého středověkého nacionalismu a národního vědomí. Klade za cíl částečně relativizovat genetické pojetí rozvoje těchto jevů v průběhu 14. století a zároveň se snaží poukázat na úlohu intelektuálů při formování nacionalismu a národního vědomí v českém prostředí. Na příkladě několika generací kronikářů ukazuje, že intelektuálové na jedné straně citlivě reflektovali dobové společenské představy, na straně druhé však v mnoha ohledech do těchto představ vědomě vnášeli názory, jež byly ve společnosti prozatím přítomny pouze podprahově a hrály zcela okrajovou úlohu. Na druhou část navazuje část třetí, ohledávající způsob, jakým duchovní vzdělanci 14. století nakládali se staršími hagiografickými texty a jak je přizpůsobovali dobovým kritériím laické zbožnosti.

V první části knihy se autor pokouší odhalit vnitřní souvislosti mezi Karlovým mládím ve Francii, politickými i reprezentačními aktivitami Jana Lucemburského na pařížském dvoře v první polovině 14. století či Karlovými postoji ve stoleté válce a podobou i účelem pařížských slavností na počátku roku 1378. V závěru pak detailním způsobem analyzuje odezvy pařížské schůzky „dvou Karlů". Druhá část knihy, opět vystavěná na dobových pramenech i vyobrazeních, obsahuje více než desítku jedinečně vystavěných etud, v nichž autor na základě nejnovějších poznatků archeologie, kulturní antropologie či ikonografie rozkrývá způsob organizování královských slavností a banketů, ubytovávání jejich hostí, vztah lidí a koní, způsoby stolování, recepty pokrmů, které Karel IV. a jeho družina v Paříži pojídali, význam ostatků pro panovnickou reprezentaci, dobovou módu, hygienu i kurtoazii dvorských gest.

Jak se rodili a umírali, jak se ženili a bavili, válčili, navzájem se mrzačili a pronásledovali, jak byli pohřbíváni, ale také jak nastupovali na trůn, jak vládli a jak se z knížat stali dědiční králové. O tom všem vypráví čtenářsky zajímavá a odborně fundovaná kniha Josefa Žemličky.

Dlouho očekávaný pandán k Encyklopedii českých klášterů sestavil početný kolektiv předních odborníků, kteří se problematikou dlouhodobě zabývají a s výjimkou jediného autora a koordinátora působí na Moravě. Text - vedle delších úvodních statí - je soustředěný do jednotlivých encyklopedických hesel podle lokalit a doprovází ho velké množství ilustrací, jednak dobových vyobrazení, ale i současných fotografií, plánků, znaků řádů apod.

Die heilige Birgitta von Schweden (1303–1373), Patronin des schwedischen Königtums und seit kurzem auch Europas, ist eine der bedeutendsten Gestalten des Spätmittelalters. Über dreißig Jahre lang hat sie visionäre Botschaften empfangen, die nach ihrem Tode als Offenbarungen – Revelationes – aufgezeichnet und in ganz Europa rasch verbreitet werden. Eine frühe und vielfältige Rezeption haben sie dank der Vermittlung des Prager Theologen Matthäus von Krakau im mittelalterlichen Böhmen erfahren. Bald nach der Kanonisation Birgittas wurde eine umfangreiche alttschechische Auswahlübersetzung angefertigt, eines der wichtigsten Zeugnisse der volkssprachlichen Rezeption des Werkes.
Diese Übersetzung und ihr außerhalb Böhmens weitgehend unbeachtet gebliebener Autor, der tschechische Laientheologe und Landedelmann Thomas von ©títné (um 1330 – um 1409), stehen im Mittelpunkt dieser Studie, in der auch die Entstehungsgeschichte des lateinischen Originals untersucht wird.

Autor se ponořil do časů ještě starších -- do světa mýtů a pověstí, zahalujících počátky českých Slovanů v šestém a následujících staletích. Také tentokrát se kromě zajímavých, nevšedních a originálních nápadů opírá především o metodu srovnávání s množstvím analogií v nejrůznějších částech Evropy.

Příběh druha knížat a králů z Čech okolo roku 1100. Hlavní hrdina Kukata, jehož "profesí" je zabíjení nepohodlných protivníků svého pána, se pohybuje v pestré společnosti.Od knížat až po otroky. Dá se mezi nimi určit nejedna skutečná osobnost. Kukata málokdy zůstává delší čas na jednom místě. Stále někam chvátá a něco chystá. Loví, bojuje, hoduje, provází své knížecí pány, opouští je, táhne s vojsky, mstí se, má nejen přátele a lstivé protivníky, ale i své lásky a potěšení. Znojmo, Praha, Zbečno, Brno, Chrudim, Malín, Sázava, Vyšehrad nebo Řezno na Dunaji patří jen k některým zastávkám jeho putování. Snad tuto "novinku" ocení všichni, kdo se Kukatovým líčením proklestí na samý konec. Autor je renomovaným odborníkem, který se dlouhodobě věnuje středověkým dějinám.

Historia de Expeditione Friderici Imperatoris se měla stát jakousi oficiální kronikou výpravy císaře Fridricha do svaté země. Text je nepochybně původní, napsaný nejpozději v roce 1200 (s velkou pravděpodobností dřív). Jeho autorství je ale problematické. Je spojován se jménem klerika Ansberta, jež je v rukopisu připsáno pozdější rukou. Není proto jisté, zda označuje autora, nebo spíš pozdějšího redaktora díla. Samotný autor, jak lze soudit pouze z textu kroniky, se výpravy osobně účastnil a vrátil se z ní brzy po císařově smrti. Po návratu začal zpracovávat své zápisky v kroniku, která se pak dočkala několika dalších redakcí a byla obohacena o informace o pozdějších událostech ve Svaté zemi. Předpokládá se, že autor měl blízko k českému prostředí. Vzhledem k vysoké informovanosti patřil nejspíš k nejbližšímu panovníkovu okolí, snad působil jako člen císařova sekretariátu. Oficiálnost kroniky je patrná jak z toho, že obsahuje řadu důležitých dopisů vyměněných mezi Fridrichem a významnými osobnostmi doby, tak i z extrémně příznivého tónu vůči císaři.

Esejisticky pojatá kolektivní práce českých medievalistů, jejíž ústřední postavou je člověk českého středověku. Ve dvaceti kapitolách se zde čtenář zevrubně seznámí se specifickým způsobem myšlení a jednání nejcharakterističtějších reprezentantů středověké společnosti (vesničan, měšťan, diplomat, rytíř, právník, lékař, kronikář, poutník, venkovský farář, prelát, heretik apod.). Kniha je doplněna bohatým obrazovým materiálem, jenž dodává jednotlivým sociálním typům středověkých Čechů skutečně plastický obraz.

Reprezentativní soubor dvaceti pěti vnitřně provázaných úvah, studií a esejů předního českého historika, proslaveného jak syntetickou a monumentální čtyřsvazkovou Husitskou revolucí, tak knihou Idea národa v husitských Čechách, pojednávající o středověkém nacionalismu. Pětadvacet Šmahelových textů patří k tomu nejlepšímu, co česká medievalistika během posledních třiceti let představila. K řadě témat představují fakticky jediný příspěvek české historiografie: pohřby českých králů, gramotnost venkovských vrstev, prostitutky a farářské konkubíny, vztah mezi textem a obrazem, náboženská tolerance, husitství a humanismus apod. Kniha od středověku k renesanci odráží v našem prostředí výjimečný interdisciplinární přístup, v němž se odrážejí poznatky historie, kunsthistorie, antropologie i archeologie.

Kniha je v jistém smyslu doplňkem k práci o Počátcích Přemyslovců, klade si však jiné cíle. Jde v ní o celou střední a jihovýchodní Evropu, v zásadě o široké okolí Karpatské kotliny, kde se na přelomu 8. a 9. století odehrál zásadní kulturní a společenský přelom vyznačený zejména přijetím křesťanství a vznikem prvních slovanských států

Knihu tvoří pět studií z oboru církevní archeologie, které se tematicky nalézají na pomezí tří vědních disciplín: dějin výtvarného umění, archeologie středověku a historie středověké kultury. Autor se zabývá zejména otázkou skutečného nejstaršího křesťanského kostela v Čechách a odmítá vžitý mýtus o podobě nejstarší české křesťanské sakrální stavby, kamenné rotundě sv. Klimenta na Levém Hradci.

Přední český husitolog ve své nové knize pátrá po zvláštnostech českého 15. století, které představují především husitství a jeho rezonace v následujících letech. Úporný boj kalicha s křížem, dvojí víra, náboženská táborská republika, myšlenka volitelné monarchie a reforma církve, to jsou jevy, které se objevovaly jako reprezentanti doby. Šmahel nahlíží do ideových záměrů husitství a jeho odnoží a snaží se příblížit ke skutečnému dopadu jeho myšlenek. Bylo opravdu předstupněm demokracie a náboženské tolerance?