Otázka rovných příležitostí mužů a žen nebyla dlouhou dobu v České republice politickým tématem. Situace se však výrazně změnila v průběhu prohlubující se evropské integrace, kdy se vláda zavázala řešit nerovné postavení mužů a žen v mnoha sférách. Přesto je nutné konstatovat, že otázka rovných příležitostí leží dosud v české politice na okraji zájmu. Například ve volbách do Poslanecké sněmovny P ČR (PS PČR) v roce 2002 se ve svém programu této otázce věnovala pouze ČSSD. Ta je rovněž jedinou parlamentní politickou stranou, která přijala kvóty pro účast žen ve stranických orgánech a na kandidátkách (1/5).
V souladu se zahraničními trendy, tedy můžeme říci, že současná situace v České republice do určité míry kopíruje západoevropský trend, a že stejně jako západoevropské levicové strany je i česká levice více orientována na aktivní odstraňování nerovností mezi muži a ženami v politické sféře. Na rozdíl od západní Evropy však české politické strany vyjadřuji podporu rovnosti mezi oběma pohlavími převážně verbálně. A jak se pokusí ukázat tento příspěvek, stranická realita je často od rétoriky rovných příležitostí značně odlišná.
Tento příspěvek nabízí genderově diferencovaný pohled na volby do Evropského parlamentu, a to ze dvou aspektů, nejprve srovnáme kandidátní listiny politických stran ve volbách do Poslanecké sněmovny P ČR a ve volbách do Evropského parlamentu. Zde se zaměříme především na narůstající/klesající trend procenta žen na kandidátkách a mezi zvolenými zastupiteli a zastupitelkami, srovnání efektu volebního systému a konečně srovnání vybraných socio-demografických charakteristik zvolených poslanců a poslankyň.V druhé části se příspěvek na základě kombinace dat z výzkumu veřejného mínění a faktických volebních výsledků zaměří na možnost genderově diversifikované analýzy volební účasti ve volbách do Evropského parlamentu a ve volbách obecně.
