Previous Next
„Duchovní aristokrat“ aneb Tvůrce jako spasitel TEREZA RIEDLBAUCHOVÁ Kniha Veroniky Košnarové Ztracen v dějinách. Spisovatel Jan M. Kolár je první monografií věnovanou...
Literatura — kniha — knižní trh JIŘÍ TRÁVNÍČEK Poznaňský sociolog Marcin Rychlewski má značně široké odborné portfolio: vztahy mezi literaturou a...
Srbova pražská divadla za protektorátu — potřetí PAVEL JANOUŠEK Posmrtně publikovaná kniha divadelního historika Bořivoje Srby (1931–2014) svým titulem skrytě odkazuje k...

Pod vedením Dalibora Turečka se badatelé z Jihočeské univerzity a z ÚČL AV ČR pokusili v knize České literární romantično o nové vymezení českého literárního romantismu.

Metodologicky práce vychází z teorie modelování, je inspirována filozofickým myšlením Ladislava Hejdánka a především se opírá o synopticko-pulzační chápání literatury, rozpracované Petrem Zajacem. Romantismus autoři vnímají jako vnitřně dynamickou událost, nepředstavující jednolitý směr, ale tvořící široké spektrum různorodých konstelací a modifikací, které nacházejí v dobové kultuře vratkou rovnováhu ve vztahu k jiným literárním diskursům (především ke klasicismu a realismu) a zároveň interferují s jinými druhy umění (v prvé řadě s malířstvím). Romantické prvky jsou následně shledávány v širokém proudu od samého počátku 19. století až po padesátá léta. Základními konstelacemi se jeví soustředění k romantické poetice, vlastenecká romantika a subjektivní romantismus; do úvahy je konečně ve funkci kontrafaktury brán i biedermeier.

Ukázku z knihy naleznete zde.