Patrně z důvodu zalidnění oblasti vzniku kultury Keltů či z touhy po bohatství a vědomí vlastní vyspělosti započalo období expanze, během níž se Keltové rozšířili téměř do celé Evropy. V díle Tita Livia, římského historika z prvního století před naším letopočtem, se k této etapě váže legenda o keltském králi Ambigatovi, jehož synovci se vydali ze své pravlasti se svými vojenskými družinami hledat nová sídla. Archeologické a také historické prameny dokumentují rychlost a rozsah této expanze. Patrně šlo o vojenské vpády, kdy podmaněné obyvatelstvo bylo následně „pokeltštěno".

Stříbrná keltská mince z Mušova – Na pískách

Keltské etnikum se dělilo na množství kmenů. Řecký zeměpisec Strabón jich ve svém díle uvádí zhruba šedesát. Keltské kmeny zároveň daly historická jména mnoha oblastem Evropy, včetně české kotliny, kde tehdy sídlil keltský kmen Bójů. Odtud měl vzniknout latinský název Boiohaemum.

Během období expanze se Podunajím směrem na východ a jihovýchod Keltové dostali až do dnešního Turecka, kde vytvořili Galatské království a zasáhli zde do mocenských poměrů a řady konfliktů. V písemných pramenech je uváděno poselstvo Keltů u Alexandra Velikého. V Řecku se postupující skupiny Keltů pokusily také vyplenit legendární delfskou věštírnu, za což jim kněží předpověděli zkázu.

Na jihu se jejich postup po překročení Alp a porážce Etrusků v Popádí zastavil až v jižní Itálii a Sicílii. Keltské výboje dokonce ohrozily tehdy ještě poměrně nevýznamný městský stát, který jen nedlouho poté ovládl středomoří a znamenal i zkázu samotných Keltů – Řím. Okolo roku 387 ho Keltové vyplenili a nedobit zůstal pouze Kapitolský vrch.

Severozápadní směr keltské expanze přivedl Kelty přes Lamanšský průliv do Velké Británie a Irska. Zde se později dostali pod vládu římského impéria, avšak díky relativní izolovanosti ostrovů zdejší laténská kultura přetrvávala a spoluutvářela raně středověký umělecký styl rozvíjený v klášterním prostředí.

Technologické inovace laténské kultury. A – Výroba keramické nádoby na rotujícím hrnčířském kruhu. B – Dvoudílný žernov na mletí obilí. C – Schéma komorové pece s roštem na výpal keramických nádob .

Expanze západním směrem přivedla Kelty do dnešní Francie a na Pyrenejský poloostrov. Také zde byli přes často heroický odpor nakonec podmaněni Římany. Při obléhání slavné pevnosti Numantia v severním Španělsku podle vyprávění písemných pramenů obležení Keltové nakonec raději soupeřili spolu na život a na smrt, než aby se dostali do římského zajetí.

Přestože byly hlavní regiony ovládané Kelty do počátku našeho letopočtu podmaněny Římany a ve střední Evropě Germány, laténská civilizace za dobu svého trvání zanechala významný kulturní odkaz.

Vyspělá technologická úroveň keltského hospodářství se v mnoha oblastech projevila i v následujícím vývoji. Kupříkladu jako první na našem území razili vlastní mincovní měnu, při výrobě keramiky používali rychle rotující hrnčířský kruh, obilí mleli na kamenných rotačních mlýncích a využívali mnoho nových druhů nástrojů. Některé jejich formy se používaly v téměř nezměněné podobě až do středověku. Používali dokonce písmo, ale to bylo podle všeho výhradní doménou keltských kněží – druidů. Kromě běžných sídlišť budovali také oppida (z latinského „ob pedes" – místo, které je nutno obejít), opevněná výšinná střediska, kde se koncentrovala lokální moc a hospodářská produkce.

Během expanze se Keltové přirozeně dostali také na území jižní Moravy. První keltští osadníci se sem pravděpodobně dostávali od západu podél Dunaje a následně proti proudu Moravy a Dyje. Počátkům vývoje laténské kultury na Břeclavsku a jejich odrazu v archeologických nálezech se budeme podrobněji věnovat v následujících pokračování.

Autor pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky, detašované pracoviště Dolní Dunajovice

MAREK VLACH