Česky
Pražská čtvrť Bubeneč je od 2. poloviny 19. století známa jako bohaté archeologické naleziště. V době výstavby dnes již zaniklých továrenských areálů a jejich pozdějšího nahrazování obytnou zástavbou zde archeologové zaznamenali nálezy prakticky všech pravěkých kultur, s nimiž se setkáváme v Praze a jejím okolí. Právě minulá intenzivní výstavba vedla současné archeology k představě, že zdejší archeologický potenciál je již vyčerpán a že lze jen stěží očekávat významnější objevy.
Všechna fota: Archiv ARÚP Praha
Nálezy z Papírenské ulice v Bubenči: Bronzová spona s očky z doby římské
Archeologický ústav AV ČR, Praha, realizoval ve druhé polovině roku 2011 záchranný výzkum v ulici Ve Struhách, jehož investorem bylo Kanadské velvyslanectví, a ve spolupráci se společností Archeo Pro, o.p.s., záchranný archeologický výzkum v Papírenské ulici, jenž si objednal Ústav organické chemie a biochemie AV ČR. Oba výzkumy přinesly nad očekávání dobré výsledky a významně přispěly k poznání dávné minulosti Prahy.
V Papírenské ulici zjistili badatelé na ploše 410 m2 osídlení již z 5. tisíciletí př. n. l., které náleželo nositelům kultury s lineární keramikou a následně kultury s vypíchanou keramikou. Na zkoumané ploše identifikovali mocnou kulturní vrstvu a množství zásobních jam. Kromě keramických fragmentů objevili archeologové početný soubor štípaných nástrojů, jejichž provenience přesahuje hranice našeho území. Kromě v Čechách běžně se vyskytujících surovin jsou zastoupeny silicity bavorské, polské a moravské. Mezi méně zastoupené artefakty patří fragmenty sekero-mlatů a seker, kamenná drtidla a unikátní keramický šperk – závěsek ve tvaru mušle.
Zahloubená stavba; laténské období
Další osídlení na zkoumané ploše lze datovat do 2. století př. n. l. a lze jej přičíst Keltům. Z té doby pochází tři zahloubené stavby – polozemnice, pozů-statky ohrad a plotů, zahloubené sídlištní jámy a mocná kulturní vrstva. Vedle četného keramického materiálu zmiňme sérii tkalcovských závaží, několik fragmentů železných spon či zlomky náramků z nejrůznějších druhů materiálu (sklo, bronz, keramika, švartna).
Nejvýraznější osídlení doložili archeologové pro dobu římskou, tj. období, kdy na našem území sídlily germánské kmeny. Nejvýznamnější archeologickou situací z této doby je mocné, silně stratifikované kulturní souvrství, které je pozůstatkem vývoje lokality v 1. a 2. století n. l. Ve zkoumané ploše byla dále zachycena více jak desítka zahloubených staveb – chat, tisíce kůlových a tyčových jamek – pozůstatků nadzemních konstrukcí a interiérů domů, nejrůznější sídlištní zahloubené objekty, baterie tří železářských pecí a pec na zpracování vápna, později reparovaná na pec chlebovou. Artefakty tvoří ucelený soubor předmětů typických pro sídelní areál tohoto typu. Keramický materiál je zastoupen fragmenty nádob, závažími, přesleny a mazanicí – pozůstatku po výmazu stěn domů. Spektrum tehdejší stravy vykresluje početný osteologický materiál. Badatelé rozpoznali kosti hovězího a vepřového dobytka, kosti ovce a kozy a doklady konzumace ryb a říčních škeblí. Z kostí je vyrobena i série vlasových jehlic. Artefakty vyrobené z barevných kovů reprezentuje vysoký počet spon i nejrůznějších slitků a fragmentů bronzu. Zachyceny byly vedle velkého množství železářské strusky i dva železné nože, které ve spojení s identifikovanými pecemi dokládají intenzitu železářské výroby. Z drobnějších nálezů zmiňme několik korálků ze skla a jantaru a dva fragmenty kvalitní keramiky římsko-provinciálního původu.
Baterie železářských pecí v zahloubeném objektu. Doba římská.
Druhá zkoumaná plocha se nachází v ulici Ve Struhách, kde ARÚP AV ČR realizoval v září a říjnu 2011 záchranný archeologický výzkum na parcele č. p. 95. Archeologové na pozemku o ploše 450 m2 zkoumali doklady kontinuálního osídlení sahajícího od neolitického období až po raný středověk. S určitou nadsázkou lze konstatovat, že měli možnost prozkoumat osídlení tellového charakteru. „Tell“ (sídlištní pahorek) charakterizuje silné sídlištní souvrství, které vzniká v důsledku dlouhodobého hromadění pozůstatků lidské činnosti. Tell je charakteristický především pro oblast Blízkého východu, v našem prostředí je výjimečný. Mocnost kulturního souvrství v ulici Ve Struhách dosahuje až 190 cm a naplňuje podstatu tohoto termínu více než dostatečně. Tato skutečnost je v rámci české archeologie výjimečná.
Zásobnice s uloženým jelením parožím. Doba bronzová
V lokalitě je doloženo předběžně nejméně pět hlavních chronologických fází osídlení, které jsou zastoupeny různými úrovněmi zahloubených objektů. Pokrývají neolitické (kultury s lineární a vypíchanou keramikou) a eneolitické období (jordanovská či michelsberská kultura), dobu bronzovou (knovízská kultura, především ve štítarské fázi) a dobu železnou (bylanská kultura). Nálezy keramiky z laténského a římského období, které byly roztroušeny ve svrchních partiích kulturního souvrství, napovídají, že zde tehdejší lidé také sídlili, ale při pozdějších terénních úpravách byly doklady osídlení zničeny.
Žárový hrob uložený v keramické urně. Oba nálezy: ulice Ve Struhách v pražské Bubenči.
Archeologové během výzkumu nejčastěji zachytili pozůstatky dřevěných konstrukcí domů (kůlové jámy a jamky a základové žlábky) a jejich zahloubené interiéry. Dále prozkoumali zásobnice, různě velké odpadní jámy a otopná zařízení související s obydlími; objevili i doklady pohřbívání. Dva žárové hroby uložené v keramických urnách lze předběžně datovat do štítarské fáze knovízské kultury. Nádoby byly vyjmuty in situ a nyní je čeká analýza obsahu. S žárovým pohřbíváním může rovněž souviset i kamenná destrukce o nepravidelném oválném průměru, jejíž význam dosud není přesně určen.
Pravděpodobně nejvýznamnější nález představuje soustava linií, které badatelé interpretují jako doklady o orbě. Celkem se podařilo identifikovat čtyři nepravidelné paralelní brázdy (šířka linií 8–10 cm a maximální hloubka 8 cm) o celkové délce devět metrů. Předběžně lze vznik brázd datovat do starší fáze eneolitického období (cca 3800 až 3500 př. n. l.). Nejstarší doklady používání háků a jednoduchých pluhů se v Evropě objevují v přibližně stejné době (kolem 4000 př. n. l.). Zpravidla se jedná o tzv. křížovou orbu, avšak vyskytují se i případy jednoduchých paralelních linií, především pod mohylami. V tomto případě hovoříme o tzv. rituální orbě. Výjimečnost nálezu z Bubenče tkví ve skutečnosti, že nalezené paralelní linie (brázdy) pravděpodobně nelze pokládat za rituální orbu. Jednalo by se o nejstarší doklad pole na našem území.
Zlomek skleněného náramku z doby laténské. Papírenská ulice v Bubenči.
Nálezy z obou zkoumaných ploch se navzájem doplňují a pokrývají celé pravěké období od nejstarších zemědělců po germánské kmeny po přelomu letopočtu. Jejich detailní vyhodnocení je otázkou nejbližšího období. Na archeology čeká dvě stě beden artefaktů a více než tuna půdních vzorků pro přírodovědné rozbory. Oba archeologické výzkumy prokázaly, že naleziště v Bubenči představuje v našem prostředí mimořádný typ lokality. Zároveň se ukázalo, že stále ještě zbývají jeho neporušené části, které mohou být zkoumány moderními archeologickými metodami. Ochrana jeho zbývajících částí by se měla stát důležitým úkolem nejen Archeologického ústavu AV ČR.
JAN FROLÍK a PETRA MAŘÍKOVÁ VLČKOVÁ,
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.