Náboženství v evropském prostoru: cesta k ateismu, nebo detradicionalizované religiozitě?

Studie zpracovává data z reprezentativního výzkumu české religiozity uskutečněného v rámci Mezinárodního programu sociálního výzkumu ISSP v roce 2008. Práce je svým zaměřením empirická a kvantitativní a jejím hlavním cílem je popsat, jak tento reprezentativní výzkum českou religiozitu zachycuje. V úvodní části se zabýváme postavením náboženství v moderních společnostech a rozlišujeme mezi tradičním a alternativním (detradicionalizovaným náboženstvím). Poté se věnujeme tradičnímu institucionalizovanému náboženství a analyzujeme, kdo v českém případě patří do církve a chodí do kostela a jak lidé tradiční náboženské systémy hodnotí. Ukazujeme, že pokles počtu členů je typický pro tradiční denominace s masovým členstvím, zatímco menší církevní uskupení zaznamenávají poměrně dynamický růst. V dalších částech práce přesouváme naši pozornost od náboženského chování k tomu, čemu česká populace věří. Dokumentujeme přitom, že v České republice je masově rozšířena víra v nadpřirozeno, ale že převážná většina společnosti tuto víru nevnímá jako víru náboženskou.