Vzpomínka na profesorku Růženu Dostálovou
Svou profesní dráhu zahájila v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV, kam ji
povolal hned po jeho ustavení v r. 1953 jeho zakladatel a první ředitel prof. Antonín Salač, a
to rovnou do dvou náročných funkcí: jako vědeckou tajemnici a zároveň výkonnou redaktorku Listů
filologických. Mladá doktorka nepochybně prokázala schopnost vážně vědecky pracovat; k oběma
funkcím pak byla předurčena širokým záběrem svých zájmů, jazykovými znalostmi, organizačním
talentem a v neposlední řadě neúmornou pracovitostí a citlivostí na všechny nové podněty.
Svému prvnímu pracovišti zůstala věrna po převážnou většinu svého akademického života a nemalou
měrou se zasloužila o jeho přežití i rozvoj v padesátých letech a v následném období „
normalizace“. Nejlépe to mohou dosvědčit přímí pamětníci, kteří byli či měli být nějak postiženi za
své občanské postoje. Nebylo nijak snadné opakovaně obhajovat smysl existence „žhavé současnosti“
tak vzdáleného pracoviště, stejně tak jako konkrétní osobnosti, které měly daleko do ideálu „vědce
nového typu“. Jako vědecká tajemnice totiž přebírala stále více práce a zodpovědnosti za vedení
Kabinetu a posléze ho prakticky vedla. Měla neobyčejný smysl pro diplomatické řešení problémů. Tam,
kde tušila těžkosti, uměla se vyhnout, nepříjemnosti řešila s rozvahou a snahou nakonec uspět.
V takto exponovaném postavení nepochybně čelila různým tlakům, jimž se však dokázala ubránit,
aniž by si zadala.
Významná česká byzantoložka Růžena Dostálová
přebírá Medaili Učené společnosti ČR.
Jakmile to změna poměrů umožnila, zúročila svou mnohaletou pedagogickou činnost na Karlově
univerzitě v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně. Na první se habilitovala, na druhá
dosáhla profesury. Po r. 1989 dosahuje vrcholu její „pedagogické období“. V Brně stála u zrodu
novořeckých studií, v Praze byla novořečtina akreditována rovněž díky její pomoci a aktivní
podpoře. Vychovala již nemálo studentů, vedla značný počet diplomových a doktorských dizertačních
prací, výrazně se podílela i na programové náplni studia. Byla též respektovanou spolupracovnicí
Centra biblických studií, společného pracoviště AV ČR a UK. Téměř do posledních dnů se
věnovala výchově vědeckého dorostu, který dokázala bez zjevné námahy nakazit svým zápalem a
zaujetím pro obor. Činila tak vždy jaksi samovolně a se vší skromností. Zcela po právu se jí
dostalo mnoha ocenění, z nichž uveďme alespoň ta nejvýznamnější: Zlatá medaile Společnosti
řeckých překladatelů krásné literatury, Atény; Medaile UK u příležitosti 85. výročí Evangelické
teologické fakulty UK (obojí v r. 2004); v r. 2010 státní vyznamenání Řecké republiky
Commandeur de l´Ordre du Phénix za celoživotní dílo; v r. 2011
medaile Učené společnosti ČR Za zásluhy o rozvoj
vědy.
JIŘÍ BENEŠ,
Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.
Česky
Dne 18. srpna zesnula ve věku 90 let prof. PhDr. Růžena Dostálová, CSc. (22. 4. 1924 v Bratislavě; 18. 8. 2014 v Praze), významná badatelka zejména v oboru byzantologických a novořeckých studií. Profesorka Dostálová se pro tyto obory habilitovala, tak jako mnozí jiní, až po r. 1989. Šíři jejího badatelského zájmu, pedagogických, vědecko-organizačních a společenských aktivit však lze na malém prostoru stěží postihnout. Celou řadu svých vědeckých a odborných studií a publikací věnovala Byzanci, helénismu a antice, je též autorkou překladů mnoha děl antické, byzantské a novořecké literatury. V oblasti helénistické řecké kultury a byzantologie se stala jedinečnou a světově uznávanou badatelkou. Zvláště se zaměřovala na studium řecko-českých vztahů – jmenujme zde aspoň jeden výmluvný titul: Řecké pašije. Osud jedné opery: Korespondence Nikose Kazantzakise s Bohuslavem Martinů (2003). V roce 1995 se také její zásluhou uskutečnilo třídenní setkání zástupců Muzea Nikose Kazantzakise na Krétě a Památníku B. Martinů v Poličce. Základním přínosem pro českou veřejnost je pak její souborná monografie Byzantská vzdělanost (1990; 2003).