Česky
Z předlistopadového režimu mají generace, které v té době žily, zafixovány povinné jásání při jakékoli příležitosti. Komunističtí ideologové věnovali svátkům velkou pozornost, protože jejich prostřednictvím chtěli ovlivňovat veřejné nálady. Určité přízni se proto mezi veřejností těšily asi jen svátky poskytující příležitost k méně formálním oslavám, a to zejména na pracovištích (jako byl třeba takový MDŽ). Není divu, že po roce 1989 hledá veřejnost těžko cestu k nějakému oficiálnímu slavení. Je dobré si ale při „svátkové praxi“ oživit paměť vztahující se k významným periodám minulosti, na něž můžeme být hrdí.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Z výstavy Tři životy Jana Husa v prostorách Horní komory Parlamentu ČR
Před dvěma lety se tak i na oficiální úrovni připomnělo cyrilometodějské dědictví a nyní 600 let od smrti M. Jan Husa (a příští rok nás zase čeká připomínání a konceptualizace výročí Karla IV.). Vzpomínání na husovské výročí nabídlo škálu akcí zahrnující bohoslužby, koncerty, divadelní představení, filmy, dokumenty a další mediální reflexe, stejně jako vědecké konference a přednášky. Nelze zapomenout ani na slavnostní vzpomínkové ceremoniály přímo v místě Husovy smrti v Kostnici, jichž se účastnil i německý prezident Joachim Gauck (možná je dobré zmínit, že ještě v létě 1965 zakázala katolická církevní místa účast na Husových oslavách v Kostnici jen proto, aby nebyli katolíci provokováni). V Německu se konala také odborná sympozia připomínající Husovu roli, často též v kontextu blížícího se kulatého výročí Lutherova vystoupení za opravu církve, které si veřejnost připomene v roce 2017. Letošní slavnosti jsou určitě dokladem toho, že se v této tradici již obrousily hrany konfliktnosti a jeho odkaz není předmětem rozdělení či vzájemné konkurence. Do aktivit spojených s významnou společenskou, kulturní i vědeckou událostí se výrazným způsobem zapojila také Akademie věd ČR. Její mnozí pracovníci se účastnili vědeckých či veřejných debat; na mnoha akcích se podíleli též pracovníci Historického ústavu AV ČR.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Z výstavy Tři životy Jana Husa v prostorách Horní komory Parlamentu ČR
Ve spolupráci s Archivem hlavního města Prahy pořádal HÚ AV ČR na konci května 2015 třídenní mezinárodní konferenci Hus – husitství – tradice – Praha. Od reality k mýtu a zpátky za účasti čtyř desítek badatelů, která se zaměřila na široké spektrum úvah nad jeho osobností, životem, pozdějšími odkazy jeho díla i transformacemi jeho recepce v průběhu šesti staletí po jeho smrti. Husova osobnost a jeho tradice byly na konferenci posuzovány nejen v kontextu českých dějin, ale i se zřetelem k týmž procesům v mezinárodním měřítku, v různých konfesních komunitách a sociálních skupinách. Odborníci z HÚ AV ČR připravili ve spolupráci s Kanceláří Senátu PČR v prostorách horní parlamentní komory také unikátní výstavu pod názvem Tři životy Jana Husa. Učenec a reformátor – kacíř a světec – národní hrdina. Betlémský kazatel je zde prezentován v několika rovinách. V rámci svého reálného života a působení vystupuje nejen jako významný akademický činitel, oblíbený a charismatický řečník, ale především jako církevní reformátor, který je za své názory odsouzen kostnickým koncilem a upálen. Již v okamžiku, kdy před 600 lety pohasly poslední zbytky hranice na břehu Rýna, rozhořel se symbolický plamen zájmu o druhý život Husa, tedy o jeho úctu a tradici. Expozice provádí návštěvníky známými i méně známými stránkami jeho recepce v průběhu staletí, díky bohatému obrazovému materiálu se mohou seznámit s tím, jaká místa a prostory paměti jsou s ním spojena, ale též se způsoby nahlížení na Husovo intelektuální a duchovní dědictví. Vedle toho se pracovníci HÚ AV ČR účastnili dalších odborných debat, ale i popularizačních vystoupení, a to jak v rámci veřejných přednášek, článků v tisku, tak pořadů v rozhlase nebo televizi.
Foto: L’OSSERVATORE ROMANO
Přijetí české delegace u papeže Františka
Jedním z vrcholů husovského jubilea bylo přijetí české delegace u papeže Františka na hodinové audienci v pondělí 15. června. Delegaci tvořili převážně vrcholní církevní činitelé napříč konfesním spektrem (z Církve československé husitské, Českobratrské církve evangelické a Římskokatolické církve). Součástí delagace byli také místopředsedkyně Senátu Miluše Horská a jako zástupce akademické obce doc. Jaroslav Šebek. Papež v připraveném projevu prohlásil, že je potřeba přehodnotit mnohé spory minulosti ve světle nového kontextu, v němž žijeme. Vyzval také k potřebě dalšího intenzivního vědeckého bádání jeho osoby a kontextů doby i tradice. V projevu zopakoval slova Jana Pavla II., jenž v roce 1999 vyjádřil lítost nad krutou smrtí, na kterou byl Jan Hus vydán, a započítal českého kazatele mezi reformátory. Františkův akcent byl ovšem závažnější v tom, že při setkání vyzdvihl nutnost spojující spolupráce a projevil vstřícný posun k nekatolickým církvím. M. Horská navštívila Vatikán také v rámci první cesty zástupců horní komory (společně s policejním prezidentem Tomášem Tuhým) již o měsíc dříve. Členové delegace mj. diskutovali se státním sekretářem Svatého stolce Pietrem Parolinem, po papeži nejdůležitějším mužem Vatikánu. Předmětem jednání byla možná spolupráce mezi duchovní, vzdělávací a státní sférou. Symbolem případné spolupráce je i postava sv. Anežky, jejíž socha by měla být příští rok umístěna ve Vatikánu. Delegace také navštívila pobočku HÚ AV ČR v Římě, kde její aktivity prezentoval prof. Jaroslav Pánek.
Foto: Jaroslav Šebek, HÚ AV ČR
Setkání se státním sekretářem Svatého stolce Pietrem Parolinem
Závěrem připojuji ještě obecnější úvahu. V současnosti se zdá, jako bychom si nevěděli rady se svou rolí v Evropě a s vnímáním problémů ve vzdálenějším i bližším sousedství. Stačí sledovat zprávy posledních týdnů. Ve společnosti rychle rostou, často i oprávněné, obavy z přílivu migrantů z islámského prostředí. To však mimo jiné nahrává volání po rychlém vyřešení problémů a šíření iracionálních, až extremistických názorů; že to do blízké budoucnosti není úplně optimální, je jisté už teď. V debatách se občas zahraje i na křesťanskou notu, ale spíše kvůli vyjádření strachu z cizích vlivů, než z cílevědomého přihlášení se k nějakým kořenům. Letošní jubilejní vzpomínání na M. Jana Husa zatím ukázalo, že tato postava přes různá zkreslení a dezinterpretace minulosti vyvolává zájem u nechristianizované části společnosti. Někdo si možná jen oprášil starší vědomosti ze školy, někoho zase inspiroval Husův důraz na pravdu a jeho morální integrita. Demytologizace velkých národních příběhů, jaký představuje rovněž příběh Husův, by tedy rozhodně neměla znamenat nesmyslné hanění národních tradic a kořenů naší identity a rezignaci na hledání cest ke zdravému posilování národního sebevědomí. Evropa jako celek, chce-li důstojně vyjít ze současné krize, nemůže spoléhat jen na technokratická řešení či na přetopený kotel stálého ekonomického růstu. Platí to též pro nás. K potřebnému posilování národní identity zakotvené v rámci evropských duchovních i civilizačních hodnot může přispět mj. objevení aktuálních přesahů národních a duchovních tradic, jejich akademické reflexe a rozšíření takových poznatků mezi veřejnost. Také na tomto základě můžeme tvořit žádoucí svorníky, které národ i společnost upevňují a integrují.
JAROSLAV ŠEBEK,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.