Česky
Siegfried Ulbrecht a Helena Ulbrechtová ze Slovanského ústavu AV ČR převzali 17. dubna 2011 v německém Lauternu Cenu Josefa Mühlbergera za speciální číslo vědeckého mezinárodního časopisu Germanoslavica. Zeitschrift für germano-slawische Studien 1/2009.
Foto: Archiv Pražského literárního domu
Josef Mühlberger ve své pracovně
Německo-český spisovatel, překladatel a literární historik Josef Mühlberger se narodil roku 1903 v Trutnově do česko-německé rodiny (hlavní spojnicí k české kultuře byla jeho babička z matčiny strany). Jeho mateřštinou byla němčina, avšak s českým prostředím i jazykem byl po celý život spjat: české jazykové i geografické reálie prostupují celou jeho tvorbou a významnou měrou se podílel na překladech české literatury do němčiny.
V letech 1922–1926 studoval slavistiku a germanistiku na Karlově univerzitě v Praze, kde také získal titul doktora filozofie za práci o poezii česko-německých básníků. V letech 1927–1928 byl stipendistou na univerzitě v Uppsale. Knižně debutoval v roce 1923 a první ocenění získal v roce 1937 (Herderova cena). Brzy nato však přišla vynucená publikační odmlka, která trvala až do roku 1947. Mezitím byl Josef Mühlberger krátce vězněn, poté absolvoval válečnou službu v řadách německého wehrmachtu na frontách v Dánsku, Rusku, Itálii a Lucembursku. Konec války jej zastihnul v americkém zajateckém táboře, odkud se později vrátil zpět do Trutnova. Odtud byl však jako německý státní občan v srpnu roku 1946 odsunut na jih Německa. Od roku 1956 žil v Eislingenu v Badensku-Württembersku. Začal znovu tvořit a významně se podílet na uměleckém a kulturním životě jihoněmeckého regionu, což mu umožňovalo i jeho zaměstnání redaktora v Neue Württembergische Zeitung. Získal mnoho kulturních ocenění, z nichž k nejvýznamnějším patří Eichendorffova cena (1973) a Spolkový kříž za zásluhy první třídy (1974). V roce 1977 mu byl propůjčen titul profesora. Zemřel v Eislingenu roku 1985.
Josef Mühlberger vydal za svůj život téměř sto knih, a to jak uměleckých, tak i odborných. Působil jako básník a prozaik, historik literatury i historik politických dějin. Významná je také jeho vydavatelská činnost: v letech 1928–1931 byl jedním z hlavních vydavatelů literárního a kulturního časopisu Witiko, v němž se snažil o porozumění mezi Čechy a Němci. Jeho nejznámější a nejčastěji vydávanou knihou (naposledy v roce 2003) jsou Chlapci a řeka (česky také 2003) z roku 1934 – lyrické líčení vztahu dvou dospívajících hochů k jedné dívce a jeho tragické vyústění. Próza obsahuje i zašifrované náznaky jeho homosexuální orientace. Napsal také historické romány ze štaufského období, povídky ze šumavského prostředí, odkud pocházela jeho matka, povídky s tématy vlast, její ztráta či hledání identity. Známý je i jako autor Dějin české literatury od počátků do současnosti (Tschechische Literaturgeschichte von den Anfängen bis zur Gegenwart, 1970) a Dějin německé literatury v Čechách v letech 1900–1939 (Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen 1900–1939, 1929, 2. vyd. 1981). Překládal z různých jazyků; výbor překladů české poezie vyšel v roce 1964 pod názvem Linde und Mohn (Lípa a mák), z jeho pera pochází i překlad Nerudových Povídek malostranských a Babičky Boženy Němcové. K jeho nejoblíbenějším českým básníkům patřil Jiří Wolker. Vybrané spisy Josefa Mühlbergera vyšly v roce 2004.
Fota: Archiv SLÚ AV ČR
Zleva: Helena Ulbrechtová, ředitelka SLÚ AV ČR, Susane Lange-Greve, literární teoretička a spisovatelka, Sigfried Ulbrecht ze SLÚ AV ČR a Reiner Wieland, literární historik a germanista
Mühlbergerova pozůstalost, kterou spravuje Archiv písemnictví východního Württemberska, čítá desetitisíce dopisů, stovky rukopisů, deníky z let 1927–1984, knihovnu i zařízení bytu. Velká část rukopisů (mezi nimi i některé překlady poezie Jiřího Wolkera) nebyla dodnes publikována. O propagaci a popularizaci jeho osobnosti se stará Společnost Josefa Mühlbergera se sídlem v Heubach-Lauternu, která organizuje festivaly jeho tvorby, Literární dny Josefa Mühlbergera, a zároveň podporuje i tvorbu autorů spjatých s württemberským regionem. Zakládajícími členy společnosti jsou dr. Reiner Wieland (literární historik, germanista a bývalý ředitel školy), spisovatelka a publicistka Tina Strohecker a spisovatelka a literární historička dr. Susanne Lange-Greve. Z jejich iniciativy vznikla také Cena Josefa Mühlbergera, jež je každé dva roky udělována za mimořádný literární či ediční počin spojený s osobností Josefa Mühlbergera nebo s osobnostmi jihoněmeckého regionu, zaslouživšími se o porozumění mezi jednotlivými kulturami a národy.
V roce 2011 byla Mühlbergerova cena udělena již po deváté: tentokrát vědcům a odborným redaktorům ze Slovanského ústavu AV ČR. Poprvé v historii se tak dostala také za hranice Německa. Vítězným titulem se stalo speciální číslo mezinárodního vědeckého časopisu Germanoslavica. Zeitschrift für germano-slawische Studien, který SLÚ AV ČR vydává od roku 1994. Číslo inicioval současný šéfredaktor časopisu dr. Siegfried Ulbrecht, který v něm shromáždil nejnovější odbornou produkci týkající se Josefa Mühlbergera. Technickou redakci zabezpečila dr. Helena Ulbrechtová. Autorsky se na čísle podíleli badatelé z České republiky a Německa. Jednotlivé příspěvky se zabývají především problematikou vztahu Čech a Německa v Mühlbergerově pojetí (S. Lange-Greve), česko-německou redakční činností v časopise Witiko (S. Höhne), odbornými aspekty jeho pojetí dějin literatury (E. Mehnert, H.-D. Zimmermann) či teorií narace jeho povídkových útvarů (W. Popp, L. Motyčka). Studie L. Motyčky je rovněž prvním vědeckým zpracováním erotického tématu v Mühlbergerově tvorbě. Vydavatelé časopisu také chtěli, aby jednotlivé studie působily jednotícím dojmem a aby z nich vystupoval obraz literáta a literárního historika, pohybujícího se „mezi kulturami“ a vytvářejícího (řečeno s teoretikem kultury Homi K. Bhabbou) „třetí prostor“ kultury – nejen ve smyslu geografickém, ale i jako prostor mezi literaturou a vědou o ní.
Předání Ceny Josefa Mühlbergera předcházela a následovala tisková mediální kampaň; kromě kratších zmínek přinesl jihoněmecký tisk také portrét dr. Siegfrieda Ulbrechta, který představil i svou vědeckou práci ve Slovanském ústavu AV ČR. S předáním ceny je též spojeno archivování veškerých prací oceněných v Archivu písemnictví východního Württemberska: odborná produkce Siegfrieda a Heleny Ulbrechtových bude tedy od tohoto roku archivována i v jižním Německu.
Je potěšitelné, že vědecký časopis Germanoslavica. Zeitschrift für germano-slawische Studien udržel nejen svou existenci i po smrti jeho obnovitele prof. Antonína Měšťana (zemřel v roce 2004), ale navíc pokračuje v jeho intencích, tedy ve snaze o interkulturní vědecký dialog mezi českou a německou slavistikou a germanistikou, a že si drží stálé místo v kontextu evropské slavistické i germanistické literární vědy. Věříme, že by profesor Měšťan měl ze „svého“ časopisu radost.
MARCEL ČERNÝ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.