Česká literatura 63, 2015/4

Studie

Marie Škarpová

Exulantský kancionál Václava Klejcha a utváření české kolektivní paměti

Cílem studie je představit českého exulanta Václava Klejcha (1682 – 1737) nejen jako vydavatele česky psané literatury, její distributora, editora, překladatele a tvůrce, ale též jako aktéra komemorace, jenž soustavně usiloval o kultivaci kolektivní paměti českého společenství dané doby. Za jeden z nejzajímavějších Klejchových memorativních aktů lze přitom považovat Evangelický kancionál, který Klejch vydal v Žitavě vlastním nákladem poprvé v roce 1717 u příležitosti 200. výročí od veřejného vystoupení  Martina Luthera ve Wittenbegru a na jehož přípravě se podílel také superintendent evangelické církve v Horních Uhrách Daniel Krman ml. (1663 – 1740). Vlastním tvůrcem kancionálu byl Klejch, Krman pouze shromážděný písňový repertoár podrobil věroučné revizi, napsal k němu předmluvu a k písním doplnil jména jejich autorů a názvy jejich cizojazyčných předloh. Klejch však s Krmanovou prací nebyl plně spokojen, neboť ve druhém a třetím vydání Evangelického kancionálu (1722, 1727) zasáhl právě do oblastí, jež v prvním vydání svěřil Krmanovi: ke Krmanově předmluvě připojil další, vlastní předmluvu a korigoval či doplnil některé Krmanovy údaje o textových předlohách písní a jejich autorech.  V rámci jednoho kancionálu tak vlastně byly představeny dva pokusy o poněkud odlišný výklad české hymnografické minulosti. Zatímco Krman jakožto stoupenec ortodoxního luterství nabídl striktně „luterskou“ interpretaci dějin českého duchovního zpěvu s důrazem na zakladatelský význam Martina Luthera a šlo mu především o kompletaci „kanonických“ textů luterské hymnografie, Klejch se naproti tomu pokusil poukázat na bohatost české reformní hymnografie počínající zakladatelskou osobností Jana Husa a zdůraznit jedinečnost českého vkladu do evropské reformační hymnografie. Tyto Klejchovy korekce Krmanova pojetí zároveň výstižně poukazují na složitou situaci českých pobělohorských exulantů, kteří se v exilu snažili před členy ostatních reformovaných církví obhajovat svůj specifický přínos.  Klejchova předmluva o historii vydávání českých kancionálů přitom vytváří s jeho dalšími předmluvami, v nichž pojednal o dějinách vydávání českých překladů bible (1720), českých katechismů (1727) a českých postil (1734), doplňující se celek, v němž Klejch  usiloval o systematické představení hlavních oblastí české (reformační) tištěné náboženské literatury s podobným výkladovým konceptem. Klejchovo intenzivní angažmá v českém literárním životě první poloviny 18. století, jež má vlastně protějšek v protikladně motivovaném působení jeho generačního souputníka, jezuity Antonína Koniáše (1691 – 1760), lze vnímat též v kontextu mizející paměti živých svědků na českou reformační minulost, kdy se náboženská identita českých nekatolíků stále více utvářela pouze pomocí jednoho prostředku umožňujícího „trvalou“, transgenerační paměť, tj. pomocí knihy. Klejch se zjevně snažil o to, aby z české kolektivní paměti nezmizela její nábožensky reformační složka, resp. usiloval o formování kolektivní paměti evangelíků užívajících češtinu jako bohoslužebný jazyk, aby z ní nezmizelo vědomí jedinečného českého vkladu do dějin evropské náboženské reformace.

jakub flanderka

Iniciační cesta na Jih. Příspěvek k intertextové interpretaci Holanovy Toskány

Studie se zaměřuje na interpretaci Holanovy básnické skladby Toskána z intertextové perspektivy a sleduje především intertextové vztahy a souvislosti s Dantovou Božskou komedií. Putování lyrického hrdiny Toskány lze interpretovat jako iniciační cestu na Jih, na níž je vyzván a postupně dále veden dopisy od tajemné Gordany. Tato „la belle dame sans merci“ se však v závěru příběhu, kdy už se zdá, že je pro lyrického hrdinu nedosažitelná, objevuje v podobě Smrti. Hrdinova smrt v Mozartsburku otevírá další významový kontext, a sice vztah mezi poezií a hudbou a Holanovy úvahy o Mozartovi a hudbě vůbec.

václav smyčka

Tělesnost a citace. Stabilizátory vzpomínky na odsunu/vyhnání v románech Jakuby Katalpy a Reinharda Jirgla

Tématem studie jsou strategie literární reprezentace odsunu/vyhnání Němců z Československa v románech Němci Jakuby Katalpy (2012) a Die Unvollendeten Reinharda Jirgla (2003). Zaměřuje se na dva limitní způsoby literárního vzpomínání, paměť tělesnosti a alegorickou citaci, které v návaznosti na Aleidu Assmannovou chápe jako specifické „stabilizátory vzpomínky“. Němé materiální indexy otištěné do tělesnosti postav a věcí u Katalpy mohou přetrvat rozpad sociálních rámců vzpomínání pouze do té míry, do jaké vzpomínka zůstává ve své němotě mimo jakoukoli diskurzivitu, jež podléhá neustálé proměně. Podobně také strategie citace, která se snaží v modu „druhé přítomnosti“ dosáhnout prchavé aktuality vzpomínky na odsun, zvládá tuto operaci pouze za cenu roztříštění vzpomínky a její střídavé (sebe)reference. Studie se v závěru zaměřuje na specifika literárnosti těchto strategií vzpomínání a jejich praktické důsledky v současné české a německé kultuře vzpomínání.

Rozhledy

igor pilščikov

V šesti jazycích Nad knihou Pražská škola v korespondenci

Článek referuje o novější literatuře k dějinám pražského lingvistického kroužku, hlavní pozornost je věnována rozsáhlé edici dopisů Pražská škola v korespondenci: Dopisy z let 1924–1989, kterou připravili Vladimír Petkevič a Marie Havránková. Autor srovnává stav poznání dějin PLK s Moskevským lingvistickým kroužkem (MLK) a konstatuje, že ruské materiály jsou doposud vydány a komentovány jen částečně a nejnovější publikace o dějinách Pražské školy budou sloužit za vzor k nápodobě i soupeření.

Recenze

Lenka Řezníková a kol. Figurace paměti.  J. A. Komenský v kulturách vzpomínání 19. a 20. století / Jan Malura 

Lenka Řezníková a kol. Figurace paměti.  J. A. Komenský v kulturách vzpomínání 19. a 20. století / Václav Smyčka

Alena Fialová (ed.): V souřadnicích mnohosti. Česká literatura první dekády jednadvacátého století v souvislostech a interpretacích / Petr Hrtánek, Roman Polách

Lenka Pořízková: Přátelský podvod. Mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století / Jan Staněk

Martina Poliaková, Jakub Raška, Václav Smyčka (eds.): Uzel na kapesníku: Vzpomínka a narativní konstrukce dějin / Lucie Antošíková

Ivana Taranenková (ed.): Možnosti autobiografickosti / Klára Soukupová

Danielle Fuller – DelNel Rehberg Sedo: Reading Beyond the Book. The Social Practices of Contemporary Literary Culture / Jiří Trávníček
 

Anotace, recenze a glosy

Erik Gilk: Almanach na rok 1914 / Jiří Poláček

Host v rajhradském klášteře/ Alena Přibáňová

Mezinárodní konference o fantastické literatuře / Jakub Jarina

Informatorium

Autoři čísla

Informace pro autory