Náboženství zůstává významným společenským fenoménem, „silou, která působí na jiné síly“, a to i ve společnosti české, která bývá občas označována za jednu z nejateističtějších na světě. Předpovědi vyplývající ze striktně pojaté teorie sekularizace se nenaplnily, a my tak můžeme vidět aktivitu tradičních církví i vznik nových náboženských směrů a společností, stejně jako přetrvávající a v některých oblastech dokonce sílící vliv náboženství v politice a veřejném životě jako celku. Z toho samozřejmě vyplývá potřeba tyto jevy sociologicky zachytit. Existuje mnoho metod a přístupů, my se však budeme zabývat pouze kvantitativními sociologickými výzkumy náboženství.
V tomto textu se autor věnuje pouze náboženskému chování, a to ještě v redukci, kdy bude náboženské chováním studovat skrze návštěvnost bohoslužeb.
Cílem tohoto článku je ukázat nesamozřejmost a komplikovanost spojenou s tímto tématem – jak na konceptuální úrovni, tak i na úrovni měření. V článku jsou využívána především data z výzkumných sérií European social survey (ESS), ISSP a European social survey (EVS).
