Komu zvoní v uchu

* Jaký je rozdíl mezi běžným sluchem a absolutním sluchem?

Člověk má absolutní sluch, když je schopen velice přesně označit výšku konkrétního tónu. Ale to má jen velmi málo lidí. Absolutní sluch je kombinace vrozeného a získaného, člověk tedy musí mít jednak určité vlohy a zároveň musí sluch od raného mládí trénovat. Podle statistik se absolutní sluch vyskytuje ve větší míře např. v Číně, protože se tam mluví tonálním jazykem. U nás je celkem jedno, jaká je při mluvení výška tónu, ale u nich je význam slova odvozen od toho, jakou výškou danou informaci podají. A tím, že se v těchto oblastech již od mládí sluch takto přirozeně trénuje, se v Číně vyskytuje mnohem více lidí s absolutním sluchem. U Čechů ale absolutní sluch v běžném životě žádnou praktickou výhodu nemá.

* Proč ne? Není to podmínka ani toho, aby se mohl jedinec zabývat hudbou?

Vůbec ne. Mnoho hudebníků absolutní sluch nemá, s hudebním talentem to není jednoznačně propojeno.

* Má tedy smysl sluch o to víc trénovat?

Ano, optimálně v co nejnižším věku, ale dítě musí mít samozřejmě vyvinuty i příslušné motorické funkce, takže zhruba od tří let. Dnes už jsou jasné důkazy, že čím dříve se dítě věnuje hře na hudební nástroj, tím více se zvětšuje oblast mozku, která je aktivní právě při hudbě.
 

* Jak dlouho se tato mozková oblast rozvíjí?

Strop je někde mezi 10. až 15. rokem. Pak už se toho dítě o moc víc nenaučí. A v 25 letech už pomalu začíná tzv. presbyakuze, což je ztráta schopnosti vnímat vysoké frekvence. Když jsme mladí, tak slyšíme v rozsahu od 20 Hz do 20 kHz. S věkem se však tento rozsah snižuje, sedmdesátiletý člověk už třeba nemusí vůbec slyšet 8 kHz. Tento princip stárnutí sluchu není pouze u lidí, ale vyskytuje se u všech savců.

* Je už tedy dopředu jisté, že každý z nás bude v důchodu špatně slyšet?
To zase ne, protože se i u důchodců setkáváme se značnými rozdíly. Lidé se dnes dožívají mnohem vyššího věku a je například poměrně hodně sedmdesátníků, kteří mají báječný sluch a neodpovídají křivce přirozené ztráty sluchu s přibývajícím věkem.
 

* Jak je to možné?
To je teď součástí našeho výzkumu. Dříve si každý myslel, že když někdo špatně slyší, tak je potřeba ho poslat na ušní, na ORL. Všichni žili a stále žijí v představě, že když se jedná o sluch, tak je problém ve vnitřním uchu. To ale není pravda, to je jen vstup do sluchového systému. Samozřejmě - když je vstupní část sluchu poškozena, tak je zhoršen celý sluch, ale problém se může také vyskytnout pouze v centrální části sluchového systému. A potom ani sluchadla (elektroakustická pomůcka, jejíž hlavní funkcí je zesílení zvuku, pozn. red.) nepomohou.
 

* Kdy vůbec začínáme slyšet nějaké zvuky?
Dítě vnímá zvuky od třetího trimestru, především tlukot mateřského srdce. Proto se také u předčasně narozených dětí, které jsou v inkubátoru, doporučuje, aby si je matka či otec brali do náruče a přikládali na prsa, aby dítě slyšelo tlukot jejich srdce. Velkou roli tady bezpochyby hraje i lidská řeč, především řeč matky. A samozřejmě se musí významným způsobem kontrolovat i hladina ostatních zvuků. Když se ještě o roli zvuku v prenatálním a postnatálním období dítěte tolik nevědělo, děti se dávaly do inkubátorů, které vydávaly velký hluk. Nedonošené děti se tak významným způsobem ohlušovaly. V řadě studií se zjistilo, že v pozdějším věku, okolo 1015 let, neměly tyto děti sluchový práh sice nijak výrazně posunutý, ale měly mnohem horší rozvoj řeči.
 

* Proč je řeč se sluchemtak úzce propojená?

Je to činností našeho mozku, který vyšle signál, abychom něco řekli, a zároveň i signál do sluchového systému, že budeme něco vyslovovat. Aby byla řeč v pořádku, tak musíme slyšet to, co říkáme. Svoji řeč takto kontrolujeme. Můžete si vyzkoušet jeden pokus, označuje se jako Leeův efekt: nasadíte si sluchátka a to, co řeknete, se pomocí mikrofonu a elektroniky zpozdí o krátký interval a převede zpět do sluchátek, která máte na uších. Slyšíte tak svůj hlas se zpožděním. A za chvíli začnete koktat, to je nevyhnutelné. Řeč je akusticky poměrně náročná, proto její zvládnutí trvá tak dlouho. Dítě prochází různými fázemi vývoje, a pokud se do 3-4 let nedostane do mozku informace o zvuku, tak se systém uzavře a tyto děti jsou neslyšící a v podstatě také němé. Toto kritické období se nesmí zanedbat. Stále se rodí 1-2 děti z tisíce jako neslyšící.

* Není tedy možné, aby se neslyšící naučil dobře mluvit?
Pokud nemá kochleární implantát, což je druh ušního implantátu, který se vkládá do vnitřního ucha, kde stimuluje sluchový nerv, tak prakticky ne. Tento implantát v podstatě nahrazuje funkci vnitřního ucha a neslyšícímu vstupuje do mozku „normální“ informace o přítomnosti zvuku. Bez toho se ale dobře mluvit nenaučí, proto neslyšící používají znakovou řeč.

* To je stejné i u lidí, kteří ztratili sluch během svého života?
Ano. Sice jim zůstává určitá sluchová paměť, ale největší problém je, že když přestanou mít zpětnou sluchovou vazbu, ztratí schopnost kontroly řeči a ta se jim pomalu rozpadne. Ztráta sluchu během života se ale dnes vyskytuje mnohem méně. Většinou je příčinou meningitida v dětském věku nebo tzv. ototoxické léky, tj. léky, jejichž vedlejší účinky vedou k zániku sluchových buněk - receptorů. Když se používají ve větším množství, zejména u dětí, tak sice vyléčí třeba zánět kolenního kloubu, ale dítě ohluchne. Lékaři to však vědí a jsou s předepisováním těchto léků velmi opatrní. V republice se vyskytne takovýchto případů za rok jen několik.
 

* Proč někteří lidé zpívají falešně?
Je to fenomén, pro který nemáme úplně jasné vysvětlení. Dokonce se zdá, že má i určitý genetický podklad. Příčinou mohou být recesivní geny, které se nevyskytují hned v další generaci, ale jejich účinek se může projevit ob generaci, z dědečka na vnuka apod. Tito lidé nejsou při zpěvu schopni dobře sledovat frekvenci a zpívají tak falešně. Špatně vnímají výšku tónu. Bohužel jim nepomůže ani žádný trénink. Odborně se tomu říká amúzie.
 

* Když někdo neslyší rytmus, tak se také jedná o amúzii?
Ne, ta s rytmem nemusí souviset. Je to další vada, která se může u některých jedinců vyskytnout.

* Jaká je nejčastější porucha sluchu?
Když pominu zánět středního ucha, který se vyskytuje především u malých dětí, tak je to určitě ztráta sluchu s věkem. Odhaduje se, že v sedmdesáti letech trpí nedoslýchavostí asi třetina populace, v osmdesáti už polovina a tak to pokračuje dále. Zajímavý je ale vliv léků užívaných proti vysoké hladině cholesterolu na sluch, tzv. statinů. Dnes tyto léky používá na každodenní bázi téměř polovina populace. Před několika lety jsme prováděli výzkum, kdy jsme krmili myšky, u nichž je známé, že rychle ztrácejí sluch, po dva měsíce statiny, a zjistili jsme, že ztráta sluchu u nich byla mnohem pomalejší. Další výzkumy, které už provedli australští vědci, ukázaly, že u lidí je to podobné. Lidé, kteří statiny používají, jsou na tom ve vysokém věku sluchově lépe.

* Je poruchou i pískání v uších?
Pískaní v uších patří mezi tzv. ušní šelesty. Ty mohou mít různé podoby: hučení, pískání, šumění, praskání apod. Tyto fenomény vznikají v centrálním sluchovém systému a nejspíš i ve spolupráci s těmi částmi mozku, které jsou určeny k vnímání emocí a k vnímání příjemné a nepříjemné kvality zvuku. Výskyt ušních šelestů významně ovlivňuje kvalitu života jedince. Jsou lidé, kteří kvůli tomu nemohou dobře spát, nebo to snižuje jejich pracovní schopnost. A jsou bohužel i lidé, kteří kvůli tomu páchají sebevraždy. Odhaduje se, že tímto fenoménem trpí 5-10 procent populace, naštěstí se v mnoha případech jedná o přechodný stav.

* A pokud to nepřejde, dá se s tím něco dělat?
Velmi málo. Zkouší se různé léky, maskování šumu, psychoterapie. Nový přístup představuje využití transkraniální magnetické stimulace, kdy se na sluchovou kůru velmi intenzivně působí magnetickým polem nebo stejnosměrným elektrickým polem, kdy se na povrch hlavy umístí elektrody, mezi nimiž probíhá slabý proud. Prakticky ale na ušní šelesty neboli tinnitus neexistuje žádný účinný lék. Je to asi jeden z největších patologických problémů v oblasti sluchu.

* Sluchové halucinace jsou podobné?
To je něco jiného, protože ty souvisí s duševním onemocněním, nejčastěji schizofrenií. Takže se touto nemocí zabývají zejména psychiatři; zřejmě se jedná o poruchu účinků chemických mediátorů v mozku. Ale na rozdíl od ušních šelestů se dají sluchové halucinace ovlivnit léky.

* Bedřich Smetana prý trpěl podobnými přeludy...
Smetana byl trochu jiný případ, protože podle některých lékařských autorit trpěl duševním onemocněním, které se vyskytuje v pozdním stadiu syfilis. Nemoc způsobila, že byl Smetana v poslední fázi svého života prakticky neslyšící. Přesto ale dokázal tvořit nádhernou hudbu. Nejednalo se tedy o halucinace. Dnes se onemocnění, které postihlo Smetanu, naštěstí vyskytuje díky objevu antibiotik jen velmi málo.

* Mají hudebníci, kteří svůj sluch celý život trénují, vyšší šanci, že budou na stáří dobře slyšet?
Naopak, jsou na tom mnohem hůř. Mnozí jazzoví a hlavně rockoví muzikanti, stejně jako ti, kteří hrají na diskotékách, trpí po delší době působení zhoršením sluchu. A často mají ušní šelesty. Týká se to i hráčů symfonických orchestrů. Třeba ve Švédsku povolují hráčům v těchto orchestrech a speciálně hráčům žesťových a dechových nástrojů mnohem dřívější odchod do důchodu. Nemohou nosit tlumiče zvuku v uších a přitom hrát. Když ale hraje symfonický orchestr třeba v Mahlerově symfonii naplno, tak mohou hráči dostávat do ucha zvuk ve špičkách až kolem 120 decibelů. Ale třeba klavíristům nebo houslistům, kteří hrají sólo, se nic nestane.
 

* Vystavujeme se v dnešní době většímu hluku než dříve?
Vůbec ne, za posledních pětadvacet let se to hodně zlepšilo. Kdybychom si vzali dopravní křižovatku v 80. letech, tak byla mnohem rušnější než nyní. Je to proto, že kontroly motorů u osobních a nákladních automobilů jsou mnohem přísnější a na některých místech se používá asfalt, který v sobě obsahuje gumové složky, a je tak méně hlučný. Navíc železniční koridory a někdy i dálnice jsou obehnané protihlukovými zábranami. V 80. letech bylo velké množství lidí, kteří se vystavovali obrovskému hluku i v pracovním prostředí, a výrazně se jim zhoršil sluch nebo měli se sluchem jiné problémy. Dostali pracovní neschopnost nebo později invalidní důchod. Dnes se ale mnohem více používají sluchové chrániče.

* I tak si ale hodně lidí na hluk stěžuje.
Hluk už dneska není nebezpečný z hlediska toho, že bychom přišli o sluch, ale ve smyslu obtěžování normálního života. Jedete na chatu a všichni kolem vás spustí sekačky na trávu. A celý víkend neslyšíte nic jiného, i když jste se těšili na zpěv ptáků a na to, jak budete v absolutním tichu. Nebo jsou případy lidí, kteří bydlí na rušných ulicích a nemohou spát. Ale mechanicky nebezpečný hluk je až ten, který přesáhne 130 decibelů. Ten pak zničí receptory ve vnitřním uchu. Takový hluk se vyskytuje třeba na letištích při startu proudových letadel; zde musí venkovní zaměstnanci povinně nosit chrániče sluchu.

* V běžném životě se tedy neobjevuje nic, co by náš sluch nějak výrazně poškozovalo?

Poškozovat ho mohou například vrtačky, sbíječky nebo některé řezačky. Dnes se používají pily na beton a tvárnice, ale dělníci, což jsou často cizinci, žádné chrániče na uši nenosí. V takovémto prostředí tak mají za několik měsíců bezpečně vystaráno, že budou na stáří skoro hluší. Špatné jsou také náhlé úsečné zvuky, jako třeba výstřel z pistole u ucha. V takovém případě máte téměř zaručeno, že pokud své uši nechráníte, přijdete o sluch. Takový výstřel má 150-170 decibelů. Proto mají například americké výzkumné instituce zájem o všechny výzkumy týkající se hlukového působení, protože se poměrně často setkávají u svých vojáků s případy zničeného sluchu. U veteránů jsou sluchové ztráty obrovské.

* Co sluchátka do uší, kteří zejména mladí často využívají?
Samotná sluchátka v uších nevadí, problémem je jenom intenzita zvuku, kterou do sluchátek pouštíme. Pokud ji však regulujeme, tak je to v pořádku. Ale samozřejmě, když se pohybuji po rušné ulici, mám sluchátka na uších a poslouchám hudbu, tak riskuji svůj život. To už jsou ale jiná rizika.

***
Vnímání intenzity zvuku u lidí a zvířat Frekvence souvisí s výškou tónu. Čím je frekvence vyšší, tím je vyšší tón. Jsme citlivější ke zvukům střední frekvence (jednotka hertz) než ke zvukům vysokým nebo nízkým. Slyšíme zvuky v rozsahu od 20 do 20 000 hertzů (kmitů za sekundu). Zvuky o nižší frekvenci nazýváme infrazvuk, vyšší ultrazvuk.

dolní a horní hranice vnímání zvuků
Člověk .................................20 Hz – 20 kHz
Kočka ..................................30 Hz – 50 kHz
Pes ..................................... 50 Hz – 45 kHz
Morče................................100 Hz – 50 kHz
Žába ....................................200 Hz – 3 kHz
Holub ................................200 Hz – 10 kHz
Potkan.................................1 kHz – 60 kHz
Myš ................................. 1 kHz – 100 kHz
Delfín .............................. 1 kHz – 130 kHz
Netopýr ........................... 3 kHz – 200 kHz

„hudební talent je možné trénovat zhruba od tří let.“
 
„Nejčastější poruchou je ztráta sluchu s věkem.“

Prof. MUDr. JoSef Syka, DrSC., Dr.h. C. (75)
Profesor fyziologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, který působí jako vedoucí oddělení neurofyziologie sluchu v Ústavu experimentální medicíny AV ČR, jehož byl v letech 1994-2001 ředitelem. V letech 2000 až 2008 byl předsedou Grantové agentury České republiky, v letech 1993-2000 místopředsedou Rady vlády pro výzkum a vývoj. Založil Českou společnost pro neurovědy, které je nyní předsedou. Zabývá se neurofyziologií sluchu a vlivem hluku a stárnutí na sluchový systém člověka. V roce 2009 mu Ruská akademie věd udělila čestný doktorát - doctor honoris causa, je členem Academia Europea, členem edičních rad několika mezinárodních časopisů, patří mezi zakládající členy České lékařské akademie. Je ženatý s vědkyní a profesorkou MUDr. Evou Sykovou, DrSc., ředitelkou Ústavu experimentální medicíny AV ČR. Mají dva syny.