V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
JAN MALURA
V rámci ediční řady Trivium Univerzity Karlovy vychází soubor jedenácti literárněvědných statí s metaforickým názvem vypůjčeným z obrozeneckého básníka J. P. Koubka Klubko Ariadnino. Společným jmenovatelem otištěných příspěvků jsou některá badatelská východiska a kategorie, k nimž patří především respekt k literárněhistorické heuristice a zároveň snaha o detailní studium vlastního textu literárního díla; všechny tedy mají co do činění s filologickým základem oboru.
MICHAL JAREŠ
Výstava Samizdat — skrytá minulost tvůrčího odporu, přístupná od 26. 3. do 26. 4. 2015 v hlavní budově Knihovny Jiřího Mahena v Brně (KJM), vycházela materiálově z fondu ineditních knih a časopisů, shromážděných Petrem Pospíchalem pro podobně nazvanou výstavu (Samizdat — tvůrčí síla odporu). Ta byla uspořádána v pražském Výstavním sále Galerie Klementinum od 14. 3. do 18. 4. 2014 ve spolupráci Národní knihovny ČR (NK) s knihovnou samizdatové literatury Libri prohibiti. Z NK byly do Brna převezeny základní informační panely, poskytující komentované údaje o hlavních samizdatových edicích a okolnostech vydavatelského provozu, počínaje jeho ekonomickými podmínkami a konče represemi ze strany státních orgánů. Součástí obou výstav byla fotodokumentace, pořizovaná v osmdesátých letech zejména fotografem Otou Nepilým.
KLÁRA ZINDULKOVÁ
Začátkem listopadu 2014 se v rámci Týdne vědy a techniky otevřely také dveře ÚČL AV ČR. Do těchto dveří byli 4. 11. zváni všichni, kdo se chtěli dozvědět o tom, co je nového v bádání o českém verši a jak může mít blízko versologie a IT.
DALIBOR TUREČEK
Jako první svazek nově koncipované řady Studiorum salvicorum memoria vyšel ediční péčí Marcela Černého obsáhlý výbor z prací komparatisty Karla Krejčího (1904–1979). Po zájmu, který Krejčího osobnosti a dílu v posledních letech věnovali zejména Ivo Pospíšil a Miloš Zelenka, se jedná o další — a podstatný — přínos k udržení a oživení paměti hned několika literárněhistorických oborů, do nichž Krejčí svým působením zasáhl, nebo je typově předjímal: komparatistiky, slavistiky, polonistiky, bohemistiky, tematologie, areálových studií a v neposlední řadě literárněhistorické metodologie. Pečlivě připravená edice je uvedena mimořádně zajímavou vstupní studií Vladimíra Svatoně („Bohemistika z evropského pohledu, Má setkání s dílem Karla Krejčího“ [s. 15–32]), obhlédající zejména metodologické souvislosti Krejčího práce. Závěrečný oddíl z pera Marcela Černého („Hledatel a vykladač evropských souvislostí slovanských literatur“ [s. 533–552]) má jak biografickou povahu, tak i reaguje na hlavní body a peripetie recepce Krejčího prací. Připojena je obsáhlá a informačně vydatná „Bibliografie prací Karla Krejčího se soupisem důležitějších statí o něm“, pořízená editorem ve spolupráci s Theodorem Beštou (s. 559–615).
JANA SEGI LUKAVSKÁ
Čím je pro Maďary Maci a pro Němce Sandmännchen, tím je pro Čechy Večerníček — panáček, který dětem už takřka padesát let přestavuje jedny z prvních příběhů, s nimiž se ve svém životě setkají. Zatímco se děti mění a dospívají, znělka Večerníčku i řada příběhů, které přináší, zůstává stále táž a nadále divákům konotuje konejšivě neměnnou rutinu před spaním. Do těchto poklidných vod je, jak se zdá, pro badatele dost obtížné vstoupit. Stojaté vody večerníčkovského výzkumu se ovšem nyní pokusila rozvířit literární vědkyně Helena Vyplelová.