official magazine of CAS

 


Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

Books

English books prepared for publication by Academic bulletin

 

Akademie věd České republiky / The Czech Academy of Sciences 2014 a 2015

rocenka_obalka_en.jpg
The Czech Academy of Sciences has issued a report accounting selected research results achieved by its scientific institutes in all research areas in 2014 and in early 2015.
Full version you can find here.

 

kniha
VILLA LANNA IN PRAGUE
The new english expanded edition 

 

kniha
SAYING IT ...ON PAPER


Archive

Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

EUSJA General Assembly

eusja.jpg EUSJA General Assembly
& EUSJA Study Trip

Prague, Czech Republic
March 14–17, 2013

Antonín Breitenbacher

(1874–1937)

„Z osobních vlastností Breitenbacherových bych zdůraznil jeho přímost, nebojácnost a demokratičnost. Nemiluje lidí hladkých po způsobu úhořů, lidí, kteří žijí na útraty jiných a chlubí se cizím peřím, má však živou sympatii ke všem, kteří jakkoli trpí, zvláště však, trpí-li nespravedlivě. V těchto nejvýznačnějších rysech jeho povahy se zrcadlí celý jeho život,“ napsal katolický kněz a spisovatel Josef Marcol Svoboda o svém kolegovi v roce 1931. Zároveň poukázal na skutečnost, že Breitenbacherova tvář se zocelenými rysy zrcadlí jeho tvrdý život.

23_1.jpg

Letos si připomínáme 75. výročí úmrtí Antonína Breitenbachera, významného arcibiskupského knihovníka a archiváře na kroměřížském zámku. Narodil se 12. února 1874 v Jarošově u Uherského Hradiště, kde absolvoval gymnázium (1892); následně vystudoval teologickou fakultu v Olomouci (1896). Chudé domácí prostředí v něm vypěstovalo silné sociální cítění. Za studií intenzivně pomáhal matce a zastupoval těžce nemocného otce zvláště při fyzicky náročných zemědělských pracích. Na gymnáziu v něm jeho pedagogové probudili silné české národní vědomí.
Po přijetí kněžského svěcení v roce 1896 nepůsobil v duchovní správě, ale jako prefekt arcibiskupského semináře v Kroměříži. V roce 1898 byl poslán na studia do Innsbrucku; zvolil si historii a geografii. Mezi jeho vyučující patřili např. ředitel Rakouského historického ústavu v Římě prof. Ludwig von Pastor či prof. Emil von Ottenthal, který posléze stanul v čele Institutu pro rakouský dějezpyt. V roce 1903 složil A. Breitenbacher na innsbrucké univerzitě zkoušky učitelské způsobilosti pro střední školy s německou vyučovací řečí, v následujícím roce složil zkoušky z češtiny ve Vídni u čelného slavisty Vatroslava Jagiće a téhož roku získal v Innsbrucku doktorát filozofie. Poté dlouhá léta vyučoval dějepis na kroměřížském arcibiskupském gymnáziu (1904–1924), věnoval se správě arcibiskupské knihovny (1915–1937) a archivu (1921–1937).
Cíl svého úsilí viděl v uspořádání a zpřístupnění bohatého archivu, který se dosud nacházel v neutěšeném stavu. Ve dvacátých letech 20. století proto odmítl nabídky vyučovat církevní dějiny na teologických fakultách v Olomouci a v Praze. Pilně zpracovával archiv arcibiskupství, hudebniny, sbírky obrazů, grafiky a mincí i knihovnu. O výsledcích průběžně informoval v odborných časopisech (např. v Časopise archivní školy, Časopise katolického duchovenstva, Časopise Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, Památkách archeologických a místopisných), knižních publikacích i v novinách. Nejobsáhleji se zabýval dějinami kroměřížské obrazárny, zajímal se o historii olomouckého biskupství (příspěvky v periodikách Zeitschrift des deutschen Vereines für Geschichte ­Mährens und Schlesiens, Časopise Matice moravské, Časopise Společnosti přátel starožitností aj.). Nejčastěji se připomíná jeho přínos k rozmnožení a zpracování cenných hudebních sbírek 17.–19. století. Věnoval se také arcidiecéznímu muzeu, které zřídil v roce 1921 na kroměřížském zámku.
Antonín Breitenbacher byl členem Historické komise pro vydávání pramenů dějin moravských při Matici moravské v Brně, Historického klubu, Československé archivní společnosti, profesního Spolku československých knihovníků a jejich přátel i Československé knihovědné společnosti usilující o zlepšení společenského postavení knihovníků a knihoven. Za neúnavnou odbornou činnost byl v roce 1933 jmenován čestným členem Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci. Na návrh profesorů Gustava Friedricha a Jaroslava Bidla byl v roce 1934 zvolen za své „pozoruhodné dílo, kterým platně naší vědě prospěl právě v oblastech do té doby opomíjených“ dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. V roce 1925 mu papež Pius XI. udělil čestný titul monsignore.
Antonín Breitenbacher zemřel 8. srpna 1937 v Kroměříži. Jeho pozoruhodná písemná pozůstalost je uložena v Moravském zemském archivu v Brně. Kroměříž jej v roce 1999 uctila odhalením pamětní desky na Velkém náměstí č. p. 39.

HANA KÁBOVÁ,
Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR, v. v. i.