Česky
Často se diskutuje o devastaci krajiny povrchovými doly. Týká se to především těžby hnědého uhlí v severozápadních Čechách, s níž souvisí i otázka potřeby uhlí – zda je správné jej pálit v elektrárnách, nebo by se produkce elektřiny měla v hnědouhelných elektrárnách utlumovat. Pojí se rovněž s otázkou, zda prolomit či neprolomit těžební limity v některých lokalitách a s udržením dosavadních a vytvářením nových pracovních příležitostí v tomto kraji.
Všechna fota: Archiv Učené společnosti
Účastníci exkurze do severo-západních Čech
Učená společnost ČR bývá žádána o názor, a proto odborník na ekologii dr. Jan Květ z Botanického ústavu AV ČR uspořádal do oblasti dolů a elektráren třídenní exkurzi jejích členů. Jak jsme již přivykli, organizace byla díky němu a tajemnici Učené společnosti dr. Jiřině Jedinákové vynikající.
Tvůrcem programu a průvodcem byl odborník na revitalizaci krajiny dr. Ivo Přikryl z obecně prospěšné společnosti Enki, Třeboň. Ukázalo se, že ví vše nejen o důlní činnosti a jednotlivých lomech, ale především o revitalizaci lomů a tvorbě krajiny na výsypkách. Povoláním je hydrobiolog, studuje postup oživení vod a mokřadů na nich i v opuštěných hnědouhelných lomech a doporučuje jeho případné usměrňování.
Během tří zářijových dnů jsme navštívili téměř všechny místní hnědouhelné lomy a několik obrovských výsypek; všude se nám věnovali specialisté. Nevyjmenuji veškeré navštívené lokality – soustředím se spíše na celkový dojem, který, jak věřím, sdílí většina účastníků. První pocit, když jsme přišli na okraj lomu, byl deprimující. Rozsáhlá oblast „měsíční krajiny“ s kouřícími komíny a chladicími věžemi kdesi na obzoru. Při bližším pohledu jsme však názory měnili. V čele rozlehlé prohlubně lomu se těží a těžební pracoviště je velkým průmyslovým podnikem, který zkrátka existovat musí, chceme-li topit a svítit. Ale za černou oblastí je vidět zarovnávanou výsypku vytěžené skrývky, často pokrytou navezenou ornicí, a ještě dále již zelené pásmo – buď zalesněné, obdělávané, připravené pro zemědělskou činnost nebo samovolně zarůstající vegetací. Oblast každého lomu je velkým plochým údolím, desítky metrů pod horizontem okolní krajiny, protože objem vytěženého uhlí a nadložní skrývky je značný. Lom proto na první pohled působí jako neorganický prvek krajiny. Když si ovšem promítneme vizi revitalizované plochy po ukončení těžby, lze si představit, že její místo zaujmou pole, louky, lesy a lada v široké kotlině. Jelikož jámu po poslední fázi těžby nebude čím zasypat, počítá se zpravidla se zavodněním. Vzniklo tak například jezero Most v oblasti bývalé staré části stejnojmenného města, jezero Medard v bývalém lomu Medard-Libík a nádrž Michal u Sokolova s pěkným velkým koupalištěm.
Obr. 1. Podkrušnohorská výsypka po bezzásahové revitalizaci
Samostatnou kapitolou jsou starší výsypky vně lomů. Některé jsou obrovské a zabírají mnoho čtverečních kilometrů. Tvoří již organickou součást krajiny, vedou po nich silnice, kolem nichž se rozléhají pole a lesy. Na některých výsypkách se uskutečňuje podnětný výzkum vlivu rekultivace v porovnání s přirozenou sukcesí. Například na Velké podkrušnohorské výsypce v Sokolovském revíru vznikl během pětadvaceti let přirozeným vývojem romantický porost smíšeného lesa s jezírky a vodopádem (obr 1.). Na jiném místě této výsypky byl založen olšový les, který poměrně rychle obohacuje jinak chudou zeminu humusem a dusíkem. Výsypky poskytují příležitosti pro experimentální ekologický výzkum v terénu s velkým teoretickým i praktickým významem. Potěšilo nás, že ústavy Akademie věd, vysoké školy i instituce aplikovaného výzkumu se této příležitosti chopily ve vzájemné spolupráci.
Celkový dojem – alespoň tedy můj – je, že důlní činnost v povrchových uhelných lomech krajinu sice mění, avšak při dobré přípravě lze lomy do krajiny úspěšně začleňovat. Hnědé uhlí z lomů živí okolní elektrárny, jež zajisté hezké nejsou, ale co s tím učinit?
Exkurze se stala podkladem pro chystanou konferenci o energetice, kterou US organizuje společně s Heidelberskou akademií věd (Heidelberger Akademie der Wissen-schaften); uskuteční se v budově Akademie věd na Národní třídě ve dnech 18. a 19. prosince 2013. Seznam přednášejících slibuje diskusi zejména o úloze obnovitelných zdrojů v energetice a o budoucnosti jaderné energetiky. Jednat se bude i o dopadech těžby a pálení hnědého uhlí na krajinu a zdraví obyvatel a současných výzkumných trendech, které by měly vést k novým čistým a levným zdrojům a technologiím pro získávání energie.
Revitalizace hnědouhelného lomu Vršany
Poučnou a úspěšnou exkurzi do severozápadních Čech, Podkrušnohoří, zakončily dvě obecně naučné akce. Navštívili jsme velký klášter a kostel řádu křížovníků s červenou hvězdou v Chlumu svaté Maří s krásnou přilehlou barokní kaplí. Jde o jedinečnou, avšak nepříliš známou památku, jež nutně potřebuje podporu k celkové obnově – velmi hezké místo, které stojí za návštěvu.
Na závěr jsme se podívali do národní přírodní rezervace Soos nedaleko Františkových Lázní; říká se jí malý Yellowstone, protože je plná vývěrů plynů, malých bahenních sopek a minerálních pramenů. Neocenitelným průvodcem byl dr. Květ se svojí znalostí neobvyklých rostlinných společenstev, která v těchto extrémních podmínkách rostou.
A ještě poznámka na konec. Vyrůstal jsem v reálném socialismu, a tak jsem zvyklý na zpravidla nerudné chování prodavačů, řidičů a poskytovatelů většiny služeb vůbec. Doba se ale mění. Řidič autobusu Stanislav Pelikán z karlštejnské firmy Valenta, byl prostě skvělý, ochotný zajet kamkoli; určitě netušil, po jakých cestách jej poženeme. Chodili jsme blátem a uhlím a autobus špinili ostošest. Pokaždé, když jsme se z nějakého místa vrátili, byl autobus zametený – řidič profesionál, jak má být. Velké vozidlo dokázal otočit na úzké silnici a nic z toho, co jsme si přáli, pro něj nebyl problém, což potěší.
VÁCLAV PAČES,
Učená společnost České republiky