Česky
Ing. Vladimír Pekárek (vpravo)
© Zdeněk Tichý, Archiv KAV
Ing. Vladimír Pekárek po absolvování VŠCHT Praha začal svoji dlouhou cestu vědeckého pracovníka v r. 1955, kdy nastoupil do Ústavu jaderného výzkumu v Řeži. Těžištěm jeho činnosti bylo využití anorganických iontoměničů na bázi zirkoniumfosfátu pro separaci radioaktivních alkalických kovů, uranu a plutonia. Ve druhé polovině 60. let se soustřeďoval na termodynamický popis procesu sorpce na anorganických matricích, přičemž jako hlavní experimentální metodu použil kalorimetrii. Z té doby pocházejí mj. dvě jeho nejcitovanější studie publikované v časopise Talanta. Slibně se rozvíjející práce však přerušily neblahé události let 1968–1969. Vladimír Pekárek byl pro svoji politickou angažovanost vyhozen z práce a určitý čas se podílel na výstavbě pražského metra. V roce 1972 nastoupil do Ústavu anorganické chemie ČSAV jako řadový výzkumný pracovník a dostal za úkol vybudovat nové pracoviště kalorimetrie. Především jeho zásluhou se zanedbané sklepní místnosti v krátké době změnily ve funkční, plně klimatizovanou laboratoř, ve které vznikla řada originálních kalorimetrických prací určujících krystalizační a rozpouštěcí tepla či kinetiku krystalizace. Po roce 1992 založil v ÚCHP v Praze-Suchdole zcela nový a důležitý výzkumný směr zaměřený na dioxinovou chemii. Stál u vzniku výzkumné skupiny zabývající se soustavně mechanismem reakcí, při nichž vznikají persistentní organické polutanty. Výsledky této práce slouží především jako teoretický základ pro návrh nového technologického postupu vedoucího k destrukci látek typu PCB a PCDD/F za mírných podmínek. V roce 2007 poskytl ÚCHP AV ČR licenci k této metodě Zdravotnímu ústavu v Ostravě, který připravuje první průmyslovou aplikaci technologie. Metoda je známá pod akronymem CMD (copper mediated dechlorination) a je chráněna českým i mezinárodním patentem. Ve výčtu vědeckých a výzkumných aktivit Vladimíra Pekárka se dá zcela určitě pokračovat, ale to bychom utráceli čas a ten je pro jubilanta, čerstvého osmdesátníka, vzácný. Pravidelně ráno spěchá do své laboratoře v Suchdole, kde ho čeká řada dalších rozpracovaných projektů. Život vědeckého pracovníka přece v osmdesáti nekončí.
Miroslav Punčochář, Jiří Hanika,
Ústav chemických procesů AV ČR, v. v. i.