Česky
V rubrice Tribuna otiskujeme otevřený dopis prof. Milana Elledera z Ústavu dědičných metabolických poruch 1. LF UK, člena Učené společnosti ČR, určený vedení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Akreditační komisi ČR, v němž autor navrhuje provést kvalitativní hodnocení doktorského studia.
Vážení,
dovoluji si Vám navrhnout k posouzení velmi informativní způsob hodnocení vědy na vysokých školách, a to zhodnocením kvality doktorských studií. Byl by to logický následný krok po odkrytí katastrofálních nedostatků, které není třeba blíže zmiňovat. Administrativním nedostatkům doktorských studií byla v poslední době věnována značná pozornost, ale jistě uznáte, že tím je řešena pouze formální stránka.
Jak je všeobecně přijímáno, doktorské studium a jeho výsledky jsou odrazem úrovně výzkumu dané instituce. Jinak řečeno, pokud by se kdokoli chtěl rychle informovat o kvalitě a zaměření výzkumu určité instituce, stačí si nechat předložit disertace za representativní období. Je tomu tak ve všech zemích s vyspělou vědou. Je běžné, že na konci každé přednášky na mezinárodních fórech jsou pravidelně zmiňováni doktorandi a jejich přínos hodnocen jako zásadní. Doktorandi pak zaujímají čelná místa v příslušných publikacích. Myslím, že po tomto pohledu k celkovému hodnocení výzkumu dané instituce pak již mnoho nezbývá.
Zhodnocením kvality doktorských studií se můžete nepříliš náročnou cestou dozvědět velmi mnoho o kvalitě výzkumu na vysokých školách a provést případně jejich srovnání. Velmi přínosné by to bylo zejména na fakultách, které připravují absolventy k praktickému zaměstnání a kde prakticky zaměřené, publikovatelné studie mohou být omylem považovány za výzkumné. Typicky na lékařských fakultách. Optimální výsledek by byl dosažen mezinárodním auditem, jistě finančně náročným (šlo by však o dobrou investici), ale i běžně dostupná data z dostupných databází by mohla být informativní. Navrhoval bych následné body:
1. Zhodnotit publikace, které tvoří podklad disertace. Nejen jejich počet, ale jejich kvalitu, tj. zaměření výzkumného tématu, jeho náročnost, originalitu, kvalitu časopisu, kde byla sdělení publikována (zda jde o mezinárodní periodika). Lze zcela oprávněně předpokládat, že na některých fakultách jsou požadavky na kvalitu a zaměření publikací nedostatečné.
2. Posoudit kvalitu školitele, jeho vedení doktoranda, tj. jestli není jeho role formální, zvláště jestli má na sebe napsán větší počet studentů. Je veřejným tajemstvím, že řada profesorů a docentů má na sebe napsané doktorandy. Bylo by velmi zajímavé zjistit, nakolik se studentům věnují, tak že je etické, když je vykazují ve svém CV (vedení doktorandů je předpokladem habilitace a jmenovacího řízení), jinak řečeno, jak zneužívají školitelů konsultantů/specialistů.
3. Zhodnotit činnost oborových rad, jak často komunikují se studenty a jak kontinuálně dohlížejí na jejich progres.
4. Zjistit, kolik doktorandů po obhajobě nastoupí na postdoktorální („postdoc“) posici a kolik z těchto posic je v zahraničí.
5. Zjistit, nakolik je na VŠ v ČR získání titulu Ph.D. pouhým prostředkem k získání dalších akademických hodností (docent, profesor) nebo platových postupů. Jinak řečeno – zhodnotit vědeckou produkci po získání tohoto v cizině velmi ceněného titulu, který znamená, že jeho nositel absolvoval náročnou profesní přípravu pro aktivní výzkumnou práci (stačí si pročíst profil absolventa oborových rad). Je to srovnatelné se získáním atestace z náročného praktického oboru. Zvláště důležité by to bylo u akademických pracovníků v ranku docent, profesor, kteří by měli vykazovat publikace, ve kterých vystupují jako korespondující autoři. V dnešní elektronické epoše by nemělo být shromáždění informací tohoto typu problém.
Takovéto hodnocení ukáže samo o sobě velmi spolehlivě kvalitu výzkumu na jednotlivých vysokých školách a v ústavech Akademie věd. Umožní i velmi hodnotné srovnání podobně zaměřených fakult. Výpovědní hodnota bude mnohem větší než při aplikaci stávajícího způsobu evaluace vědy, který je ve své podstatě velmi sporný a do značné míry kontraproduktivní.
V Praze dne 8. června 2010
MILAN ELLEDER,
Univerzita Karlova