Rostliny, které zkoumáme v Ústavu experimentální botaniky, jsou často velmi fotogenické. Navíc jsou s nimi spojeny zajímavé příběhy. Rádi byste se dozvěděli více? Pak jste tady správně. Zde představujeme nové atraktivní fotografie a vyprávíme vám k nim příběh z našich laboratoří nebo jiné zajímavé informace.
Podívejte se také do ostatních rubrik sekce Pro veřejnost a novináře, kde najdete další informace o našem výzkumu.
O tom, že mnohé hmyzí druhy „nutí“ svého rostlinného hostitele k tvorbě hálek, tedy domečků, pro svoje larvy, jsme pojednávali v předminulé Rostlině s příběhem. Výjimkou není ani bejlomorka buková (Mikiola fagi) na obrázku.
O fíkovnících jsme se již zmiňovali před dvěma měsíci, když jsme si ukázali jejich vzdušné kořeny. Dnes si povíme o další rostlinné zajímavosti, se kterou se mimo jiných rostlin setkáme právě u jednoho druhu fíkovníku...
Další Rostlina s příběhem nebude pojednávat o rostlině samotné, ale poukáže na jeden typ pozoruhodného soužití rostlin s hmyzem. Řeč však nebude o notoricky známých opylovačích, ale o jiném vztahu rostlin s hmyzem – jak někteří zástupci hmyzu donutí rostlinu vytvořit hálku.
Mnozí z vás pěstují nějaký druh fíkovníku (známého spíše pod svým latinským názvem Ficus) jako pokojovou rostlinu. Některé druhy však ve své domovině, jíž jsou subtropické a tropické oblasti, dosahují úctyhodných velikostí, že by se nevešly ani do toho největšího bytu. Jsou to totiž dřeviny s jednoduchými listy. Mezi fíkovníky najdeme z botanického hlediska řadu zajímavých fenoménů. Už samotné kvetení fíkovníků stojí za zmínku – malé květy jsou uspořádány ve specializovaném dužnatém květenství. Z tohoto květenství se posléze vyvíjí plod, běžně známý jako fík.
Mnozí jste jej potkali při procházce v přírodě, rostoucí třeba někde u cesty, jiní jej můžete znát jako zahradní plevel. Z pohledu rostlinných molekulárních biologů se však jedná o slavnou modelovou rostlinu. Když napovíme, že má malé bílé květy a patří do čeledi brukvovitých, víte už, o které rostlině je řeč?
O tasemnici nebo jiných parazitických živočiších slyšel snad každý. Jenže i v říši rostlin se setkáme se druhy, které ve svůj prospěch užívají jiné druhy organizmů (například rostlin), můžeme je tedy označit jako parazitické rostliny.
Smrk ztepilý (Picea abies) je jehličnatý strom, který náleží do skupiny nahosemenných rostlin. Vývoj zárodků (tj. embryogeneze) není u jehličnanů zdaleka tak podrobně prozkoumán jako embryogeneze rostlin krytosemenných, obzvláště dvouděložné modelové rostliny huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana). Jedním z důvodů je i nesnadnost průběžného sběru vzorků (tedy zrajících šišek) z korun těchto lesních velikánů.
Brambory zná snad každý. Tato plodina z čeledi lilkovitých pochází z podhorských oblastí And rozkládajících se na území dnešního Peru. Vzhledem k tomu, že se v místních horách nedařilo kukuřici, bylo v dávných dobách pro místní obyvatele pěstování brambor životně důležité. Kromě konzumace hlíz sloužily brambory k přípravě alkoholického nápoje chacha, který vzdáleně připomíná pivo.
Čepenka odstálá (Physcomitrella patens) je drobný, v přírodě vzácný druh mechu, který je domovem v mírném pásmu. Tento mech obývá laboratoře celého světa už přinejmenším třicet let a stal se oblíbenou modelovou rostlinou rostlinných biologů.
Čeština
English