Kniha přináší výsledky druhého reprezentativního výzkumu čtenářů a čtení v České republice. Ten první proběhl v roce 2007 a jeho výsledky, včetně interpretací, byly představeny v knize Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2007). Není pouhým souhrnem statistických údajů o tom, kolik čteme, co čteme, kolik knih kupujeme, jak často chodíme do knihoven, kde si nejčastěji obstaráváme informace o knihách, co má na náš vztah ke knihám největší vliv, jaké časopisy čteme atd. Data ukazují, jak je české čtenářstvo rozloženo, tj. kdo jsou jeho tahouni a kdo ho naopak táhne dolů, kde se nacházejí bariéry a kde má česká čtenářská kultura své silné stránky. Dále je zde čtení nahlíženo v kontextu jiných aktivit — mediálních, pracovních i volnočasových. Specifickým tématem druhého výzkumu je čtení beletrie a čtení v digitálním prostředí. Součástí knihy jsou i rámcující kapitoly o tom, kdy, kde a z jakého důvodu se zrodila beletrie, jakož i jak se mění či nemění čtení pod tlakem nových technologií. Nechybí ani srovnání se čtenářskou kulturou v jiných zemích.