Motivační zázemí preferencí stran a kritéria volebního aktu jsou velmi mnohovrstevnatou a obtížně uchopitelnou veličinou, jíž nelze izolovat od celého procesu, ve kterém probíhá formování názorů. Pochopení či interpretace zákonitostí reálného volebního chování je tudíž nesmírně komplexním a vícefaktorovým problémem. Politické názory jednotlivců se v zásadě odvozují z identifikací s rozmanitými konkrétními a/nebo referenčními skupinami jako jsou rodina, vnitřně homogenní pracovní, náboženské, etnické skupiny a – v neposlední řadě – stranické a třídní kolektivity.
Vliv sociálního rozvrstvení a sociálně podmíněných charakteristik voličů na volební chování je evidentní. Třídní skupinové zájmy, odvozené od vnímání životní úrovně, sociálního zabezpečení skupiny, pozice ve statusové hierarchii atd tvoří přirozenou sociální základnu politických formací. Právě v souvislosti s ukotvením voličské klientely ve struktuře sociálních štěpení je spojena živá, neodvozená skupinová politická tradice. Na základě analýzy sociálních faktorů lze prakticky o všech etablovaných stranách prohlásit, že v té či oné míře zaujímají autentické místo v soustavě konfliktních sociálních linií (social cleavages). Jinak řečeno: opírají se o stranickou loajalitu poměrně zřetelně identifikovatelných segmentů společnosti, jejichž reálné zájmy reprezentují nebo – přinejmenším – politicky instrumentalizují vzorce třídní loajality u příslušných společenských vrstev a skupin.
Představa sociálního vymezení volebního chování je dnes spojena s poznáním, že existuje celý konglomerát výjimek z tohoto schématu. Nejucelenější výklad příčin individuálního volebního výběru, které nabízejí současné společenské vědy, vychází z práce vědců Michiganské univerzity – knih a statí A. Campbella, P. E. Converse a jejich kolegů z 60. let. Russel Dalton shrnul tuto koncepci do podoby modelu kauzálního trychtýře (Dalton, 1988).
Přestože výchozí informací o budoucím hlasování voliče je jeho sociální postavení voliče, mezi tímto postavením a samotným volebním chováním je řada zprostředkujících článků, které filtrují politickou nabídku i poptávku a tvarují politické výstupy třeba historicko-myticky, ideologicky, kulturně, utopicky atd. A hlavně – rozhodování voliče integruje mnoho dalších faktorů. Do formálně stejných volebních rozhodnutí se tak často promítají materiálně zcela heterogenní a namnoze dosti protikladné volní podněty.
V zásadě každá politická volba představuje zřetězení motivů, logických i nahodilých, časných i hluboce ukotvených. Volební akt je směsicí retrospektivního a perspektivního „posuzování alternativ“, je ohlížením za minulostí, ale i projektováním do budoucna. Vstupuje sem celá řada identifikací (faktorů), jež se vzájemně posilují, vedle sociálních zákonitostí kupříkladu stranická agitace a propaganda, vliv rodinného zázemí, formát stranického a volebního systému, nacionální, náboženské, regionální či jiné motivy, situační faktory, kulturní podmínky, konjunkturální vlivy atd.
