15. dubna 2014 se v Ústavu pro českou literaturu AV ČR uskutečnila debata s předními českými divadelníky Ivou Klestilovou (Národní divadlo), Davidem Drábkem (Klicperovo divadlo) a Petrem Kolečkem (A Studio Rubín). Hovor se soustředil nejen na dramatickou tvorbu pozvaných autorů, ale také se vztahoval k aktuálnímu zájmu o uvádění původních her, k dramaturgickým trendům, ke stávajícím podmínkám divadelní práce, k současným divadelním oceněním ad. Diskusi moderovala Lenka Jungmannová.

U kulatého stolu zasedli Blanka Skučková (Ministerstvo kultury ČR), Vladimír Pistorius (nakladatelství Pistorius & Olšanská), Jovanka Šotolová (iLiteratura.cz) a Jan Vávra (Za Česko kulturní). Moderoval Pavel Janáček (ÚČL AV ČR). Tématem diskuse byla podpora literatury a literárního života z veřejných prostředků státu (Ministerstvo kultury ČR) a případně i regionů či měst, a to jak z pohledu těch, kdo tuto část kulturní politiky státu či municipalit tvoří, administrují nebo se na něm účastní v pozici členů grantových komisí, tak těch, kdo jsou jejími příjemci.

Co „zabralo“ doma a co v zahraničí? Čekáme na opravdový literární bestseller, nebo ho tu už máme? Vysoké versus nízké – lze s tímto dělením ještě vystačit? Kam se posunuly knihovny? Půjčujeme se více, nebo méně knih než před Listopadem? Co se stalo s knižním trhem – kolabuje, nebo je již stabilní? Kolik titulů unese? Jakou prestiž si vydobyly knižní veletrhy? Baví nás vůbec číst současnou českou produkci? U kulatého stolu se nad těmito otázkami zamýšleli Vít Richter (Národní knihovna), Jaroslav Císař (časopis Biblio, příloha Literárních novin) a Dana Kalinová (Svět knihy). Moderoval Jiří Trávníček.

Jaké změny nastaly na knižním trhu po roce 2000 a co všechno se změnilo? Debata o distribuci, e-knihách, o financování, grantech, prodejích i o změnách DPH a skladech. Ale též o mezích podbízivosti, konkurenci i o denním chlebu a starostech nakladatelování. I když je vydávání knih obchod, je nutné řídit se jen trhem, anebo vědět i o „vyšších“ hodnotách, i když si danou knížku koupí v prvních týdnech jen minimum lidí?

Česká literatura prvního desetiletí nového milénia není ohraničena revoluční událostí, tak jako literatura předchozí dekády. Můžeme však v jejím rámci sledovat několik vývojových procesů, které ji výrazně poznamenaly a restrukturovaly. V prvé řadě jde o velmi strmý nárůst počtu literární textů ve veřejném oběhu. Toto rozpínání české literatury do šíře bylo způsobeno jednak situací na knižním trhu, jenž z ekonomických důvodů zaznamenával rok od roku kvantitativní růst, jednak mediální změnou, která přišla s rozšířením internetu jakožto snadného a velmi dostupného způsobu distribuce textů. Česká literatura se v nultých letech nového tisíciletí ovšem nejen rozpínala do šíře, ale také – oproti předchozí dekádě – se více otevírala světu a se světovým literárním děním se také začala poměřovat. Tato srovnání však přinášela spíše neuspokojivé výsledky. Ty vedly až k úvahám o krizi české literatury způsobené kvalitativní nedostatečností české literární produkce a především neschopností českých autorů navázat intenzivnější kontakt se čtenáři. Hledaly se cesty jak překonat společenskou mariginalitu literatury – většinou však neúspěšně. Jako nadějná byla prezentována snaha o obrat k aktuálním společenským tématům a sociální a politické kritičnosti v próze i poezii. Všeobecný konsensus však nebyl dosažen. Přesto lze nultá léta nového milénia charakterizovat také jako etapu překonávání programní apolitičnosti, k níž se česká literatura uchýlila v devadesátých letech, a jako období pozvolného návratu politických témat a postojů do literární komunikace.