Česky
Ústav fyziky atmosféry AV ČR uspořádal ve dnech 30. září až 4. října 2013 ve svém sídle v Praze na Spořilově konferenci a zasedání řídicího výboru evropského projektu COST ES1005 TOSCA – Towards a More Complete Assessment of the Impact of Solar Variability on the Earth’s Climate. Projekt TOSCA, který badatelé uskutečňují v období od roku 2011 do května 2015, se zabývá vlivem sluneční aktivity na klima a jeho změny včetně klimatu vyšších vrstev atmosféry.
Pojem sluneční aktivita zahrnuje jak variabilitu elektromagnetického záření Slunce v infračervené, viditelné a ultrafialové oblasti, tak variabilitu slunečního větru i jeho magnetického pole a toků vysokoenergetických částic včetně sluneční modulace kosmického záření. TOSCA za tímto účelem sdružuje vědce z různých oborů – jmenovitě odborníky na fyziku Slunce, kosmický výzkum, magnetosféru a iono-sféru Země, atmosférickou fyziku, modelování klimatu a na paleoklimatologii.
Jelikož se projekt přehoupl již do druhé poloviny realizace, bylo účelem konference a zasedání řídicího výboru poskytnout přehled, čeho již vědci dosáhli, a stanovit cíle na nejbližší rok, aby byl projekt zdárně ukončen. Sympozium, jehož se zúčastnilo 55 odborníků z 19 zemí, sestávalo především ze zvaných přednášek. Zaznělo 30 referátů týkajících se jednotlivých dílčích problémů a bylo prezentováno 23 posterů. Aktéři došli k závěru, že se TOSCA realizuje v souladu s plánem a předpoklady pro úspěšné vyřešení hlavních cílů jsou reálné; některé dílčí úkoly ostatně již byly vyřešeny.
Pozorovaný (černě) a předpovídaný (červeně) vývoj sluneční aktivity (relativní číslo slunečních skvrn) za období 1972–2023. Během tohoto období jsme přešli od vysoké sluneční aktivity k nízké s dopadem na klima.
Z odborných výsledků uveďme následující: poslední minimum sluneční aktivity (roky 2007–2009) bylo mimořádné – nejen extrémně hluboké, ale nastala v něm i výrazná změna vztahu relativního čísla slunečních skvrn k dalším slunečním parametrům (F. Clette). Mezi různými pozorováními sluneční spektrální iradiance, zvláště v ultrafialovém oboru, jsou na rozdíl od pozorování celkové sluneční iradiance stále nemalé rozdíly (M. Haberreiter), což komplikuje studium vlivu sluneční aktivity na klima. Vliv variací slunečního záření na klima se v závislosti na dalších parametrech může časem měnit (J. Bochníček) a v některých oblastech je silnější než v jiných (A. Maycock). Signál slunečního původu maskuje v jistých obdobích vliv silných vulkanických erupcí (G. Chiodo). Byla nalezena kladná dlouhodobá korelace mezi sluneční aktivitou a počtem dní s výskytem bouřek (C. Price). Vliv kosmického záření na oblačnost zůstává nadále otevřenou otázkou, byť se zdá, že pokud existuje, tak jen ve vysokých šířkách (I. Mironova, B. Laken). Jistý vliv na přízemní tlak ve vyšších šířkách mají i složky meziplanetárního magnetického pole Bz a By, a to zvláště v atlantickém sektoru (M. M. Lam).
Mnohé další referáty se věnovaly vlivu vysokoenergetických částic na střední atmosféru, kde je vliv ve vysokých šířkách velmi podstatný (například A. Seppälä, P. Verronen).
Kromě odborných zasedání se během konference uskutečnily Ice Breaker Party v sídle ústavu a oficiální večeře v centru Prahy. Obě akce přispěly k pozitivnímu vyznění mezinárodního sympozia.
JAN LAŠTOVIČKA a PETRA KOUCKÁ KNÍŽOVÁ,
Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i.