Česká stopa v Antarktidě

Nakladatelství Academia vydalo v březnu 2013 výpravnou publikaci lapidárně nazvanou Antarktida, kterou sestavil kolektiv více než dvaceti autorů pod vedením prof. Pavla Proška z Masarykovy univerzity v Brně. Mezi autory nechyběli ani současní či bývalí pracovníci AV ČR – konkrétně Botanického ústavu, Ústavu živočišné fyziologie a genetiky a Astronomického ústavu.

Všechna fota: Archiv BÚ AV ČR
Hluboká karová jezera na ostrově Jamese Rosse zůstávají alespoň z části celoročně zamrzlá.

Cílem úvodní části je podat ucelené informace o neživé a živé přírodě Antarktidy. Další kapitoly se věnují historii objevování, současným aktivitám člověka na jižním kontinentu a detailním informacím o české antarktické stanici Johanna Gregora Mendela. V závěrečné části autoři prezentují dosavadní výsledky výzkumů spojených s českou antarktickou stanicí. Součástí monografie pro široký okruh zájemců je i bohatý obrazový doprovod, který sestává především z původních fotografií získaných při antarktických expedicích, jichž se autoři zúčastnili. Text doplňuje i množství schémat a map.

V Botanickém ústavu má antarktický výzkum dlouhou tradici. Již v šedesátých letech minulého století se prof. Jiří Komárek, v současnosti význačný světový odborník na taxonomii sinic, věnoval studiu vzorků, které tehdy ze Schirmacherovy oázy na pobřeží východní Antarktidy přivezl astronom Antonín Mrkos. Větší zapojení českých vědců do terénního výzkumu bylo možné až od devadesátých let, kdy se mnozí z nich včetně prof. Komárka zapojili do zahraničních expedic, a to především na polské stanici Henryka Arctowského na ostrově krále Jiřího v souostroví Jižní Shetlandy. Zásadní impulz k rozvoji českého vědeckého programu v Antarktidě přineslo vybudování stanice Johanna Gregora Mendela na severním pobřeží ostrova Jamese Rosse v oblasti Antarktického poloostrova. Stanice se oficiálně otevřela v roce 2007 a spravuje ji Masarykova univerzita v Brně. Česká republika se tak dostala do elitní skupiny zemí, které vlastní a provozují antarktickou vědeckou stanici.

Nárosty sinic a řas v litorálu jezer na ostrově Jamese Rosse jsou velmi rozmanité

Přes extrémní podmínky prostředí i v těchto jezerech najdeme mnohé organismy včetně planktonních korýšů.

Ostrov Jamese Rosse leží pro biology a ekology na mimořádně pozoruhodném místě – na hranici mezi dvěma hlavními biogeografickými oblastmi Antarktidy (přímořskou čili maritimní a kontinentální). Na rozdíl od typické přímořské Antarktidy (například souostroví Jižní Shetlandy) zde panuje chladnější a sušší klima. Nenajdeme zde proto vyšší rostliny; primárními producenty jsou pouze sinice, řasy, mechorosty a lišejníky. Na druhou stranu ale podmínky na ostrově Jamese Rosse nejsou zdaleka tak extrémní jako ve vnitrozemí antarktického kontinentu. V severní části ostrova (poloostrov Ulu) se nachází poměrně rozsáhlé odledněné území (více než 100 km²), které představuje unikátní „laboratoř“ pro nejrůznější ekologické studie. Vědci z BÚ se při expedicích na českou stanici zaměřují zejména na průzkum diverzity a ekologie sinic a řas mělkých mokřadů, potoků a jezer. Kvůli přítomnosti vody v kapalném skupenství představují tyto sladkovodní lokality v okolní chladné poušti „oázy“, kde najdeme bohatá společenstva. Cílem výzkumu bylo detailní stu­dium jejich taxonomického složení spojené s aktuální otázkou míry endemismu v antarktické oblasti, studium adaptací umožňujících přežití v extrémních podmínkách a faktorů ovlivňujících produktivitu společenstev.

Za odlivu se na pláži před stanicí J. G. Mendela často hromadí velké množství ledových ker nejrůznějších tvarů…

Antarktický poloostrov je v posledních 50 letech objektivně jednou z nejrychleji se oteplujících oblastí na Zemi, o čemž svědčí mj. i rychlý ústup šelfových ledovců. Otázkou je, jak probíhající klimatické změny ovlivní diverzitu a fungování místních ekosystémů. Detailní výzkum jejich současného stavu je proto předpokladem, jak pochopit budoucí vývoj v této oblasti.

Obálka nové monografie

Závěrem je třeba krátce zmínit další úspěch české polární vědy, který je vyústěním dlouholetých aktivit spojených s českou antarktickou stanicí. Na nedávném zasedání smluvních stran mezinárodní dohody o Antarktidě (Antarctic Treaty) v Bruselu byl České republice jako 29. zemi světa přiznán takzvaný konzultativní status. Nárok na něj mají pouze státy, jež na jižním světadílu vyvíjejí významnou vědeckou a výzkumnou činnost. Uvedené postavení zaručuje České republice právo podílet se na strategických rozhodnutích ohledně vědeckého využívání a zásad ochrany životního prostředí bílého kontinentu. Současně představuje velký závazek v podobě pokračování a dalšího rozvíjení českého antarktického výzkumu. Doufejme, že k jeho popularizaci v řadách širší veřejnosti přispěje i nedávno vydaná monografie.

LINDA NEDBALOVÁ,
Botanický ústav AV ČR, v. v. i.