Obrazy Víta Ondráčka z cyklu Černá duha prozrazují velikou vnímavost pro přírodní děje, jako by se do nich promítaly pohyby a zlomy geologických vrstev, divoké víry, poryvy rozbouřených živlů, ale i podivuhodné formy organického života. Výstava probíhá do 26. února 2016 v Galerii věd a umění Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1.
Ondráčkova barevná „askeze“, tedy záměrné omezení všech barev na
odstíny šedi v černobílé škále, přitom úspěšně podněcuje intenzivní barevné prožívání malby v
divákově představivosti. Jádro rozsáhlého cyklu Černá duha vzniklo mezi lety 1994–1998 a po dvaceti
letech se tato díla vrátila do výstavních síní na retrospektivách v Pardubicích (2014) a v polské
Vratislavi (2015).
Vít Ondráček (1959) pochází z Ponětovic u Brna a poslední dvě desetiletí žije a tvoří v Kunštátě na Moravě. Vystudoval v Brně obor grafika na Střední uměleckoprůmyslové škole u Dalibora a Ivana Chatrných. Věnuje se především malbě, kresbě, grafice a knižní ilustraci. Vyniká v řadě výtvarných technik, mimo jiné v prstové malbě (tzv. daktylogramy) nebo malbě na skle, vyvinul mnohé nezvyklé postupy grafického tisku. Pro jeho tvorbu je příznačné úzké sepětí s literaturou – sám vydal několik knih poezie a deníkových záznamů, přispívá do literárních časopisů, přátelil se a úzce spolupracoval s Ludvíkem Kunderou a Janem M. Tomešem, jeho výstavy často zahajují nebo komentují současní spisovatelé a básníci (Petr Pazdera Payne, Vít Slíva, Bogdan Trojak, Radek Malý, Jaromír Typlt a další). Od roku 1993, kdy se setkal se svou ženou Janou, Ondráček navíc programově navazuje na odvěké snahy proměnit v umělecké dílo i celý život, nechat tvořivě prolínat slova, obrazy, sny a vize, přátelská setkání, pěší poutě, pozorování přírody... Tomu odpovídá i prostředí a výzdoba staré městské šatlavy v Kunštátě, které Ondráčkovi vdechli novou podobu.
„Umění je to, co činí život zajímavějším než umění!“
Vít Ondráček (1959) pochází z Ponětovic u Brna a poslední dvě desetiletí žije a tvoří v Kunštátě na Moravě. Vystudoval v Brně obor grafika na Střední uměleckoprůmyslové škole u Dalibora a Ivana Chatrných. Věnuje se především malbě, kresbě, grafice a knižní ilustraci. Vyniká v řadě výtvarných technik, mimo jiné v prstové malbě (tzv. daktylogramy) nebo malbě na skle, vyvinul mnohé nezvyklé postupy grafického tisku. Pro jeho tvorbu je příznačné úzké sepětí s literaturou – sám vydal několik knih poezie a deníkových záznamů, přispívá do literárních časopisů, přátelil se a úzce spolupracoval s Ludvíkem Kunderou a Janem M. Tomešem, jeho výstavy často zahajují nebo komentují současní spisovatelé a básníci (Petr Pazdera Payne, Vít Slíva, Bogdan Trojak, Radek Malý, Jaromír Typlt a další). Od roku 1993, kdy se setkal se svou ženou Janou, Ondráček navíc programově navazuje na odvěké snahy proměnit v umělecké dílo i celý život, nechat tvořivě prolínat slova, obrazy, sny a vize, přátelská setkání, pěší poutě, pozorování přírody... Tomu odpovídá i prostředí a výzdoba staré městské šatlavy v Kunštátě, které Ondráčkovi vdechli novou podobu.
„Umění je to, co činí život zajímavějším než umění!“
Text: Jaromír Typlt
Kontakt: Tereza Kopecká,
kopecka@ssc.cas.cz
4. 2. 2016