Lidem s poškozenou rohovkou svitla nová šance na uzdravení

Vladimír KROC, moderátor
Lidem s poškozenou rohovkou svitla nová šance na uzdravení. Čeští vědci zkoušejí zatím na zvířatech unikátní léčebnou metodu využívající kmenové buňky. Odborníci z Ústavu experimentální medicíny teď chystají klinické testy na pacientech. Zároveň ale zaznívají jisté pochyby, jestli vědci svoje poznatky nezveřejňují předčasně a nebudí v pacientech možná planou naději. Našimi hosty jsou ředitelka zmíněného experimentálního ústavu, profesorka Eva Syková. Dobrý večer.


Eva SYKOVÁ, ředitelka, Ústav experimentální medicíny
Dobrý večer.


Vladimír KROC, moderátor
A profesor Pavel Klener, internista, klinický onkolog a hematolog z I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Dobrý večer.


Pavel KLENER, internista, klinický onkolog a hematolog z I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Dobrý večer.


Vladimír KROC, moderátor
Paní profesorko, můžete prosím v kostce přiblížit, v čem spočívá ta metoda na léčbu poškozené rohovky?


Eva SYKOVÁ, ředitelka, Ústav experimentální medicíny
Ano, tak pacienti, kteří nemohou podstoupit operaci nebo jim operace nepomohla a mají poškozenou rohovku, mají možnost vlastně využít svých vlastních kmenových buněk, které mohou vytvořit rohovku novou. To, co my jsme v podstatě objevili tady v ústavu, hlavně tedy skupina pana profesora Holáně a paní docentky Čejkové, tak je vypěstování nových kmenových buněk, které se nasadí na nějaký nosič, což jsou nanovlákna, my dlouho se tady zabýváme nanotechnologiemi. A posléze, když ty buňky přerostou vlastně a vytvoří rohovku pacienta, tak se ten nanovlákenný nosič stáhne. Toto samozřejmě se dělá na zvířatech. A je už o to zájem na některých klinikách, kde by to chtěli využít. Tam potom vlastně ty kmenové buňky musí být vyrobeny v čistých prostorách, schválený jako klinická zkouška Státním ústavem pro kontrolu léčiv. A pokud se v této fyzické zkoušce ukáže, že tato metoda je účinná, tak si myslím, že by se mohla stát standardní léčbou pro některé pacienty.
 

Vladimír KROC, moderátor
V souvislosti s tou experimentální léčbou s využitím kmenových buněk jsou ale slyšet i z odborných kruhů námitky, že vědci výsledky dosavadního výzkumu zveřejňují možná příliš předčasně, toto, řekla byste, není ten případ nebo vůbec případ vašich ústavních experimentů s kmenovými buňkami.

 

Eva SYKOVÁ, ředitelka, Ústav experimentální medicíny
No, vůbec to není případ našich, našich experimentů, protože experimenty se zveřejňují ve vědeckých časopisech. A pokud prochází náročným recenzním řízením, všechny naše práce s kmenovými buňkami jsou uveřejněny ve vysoce impaktovaných časopisech mezinárodním tedy recenzním řízením. A jako, o jako, jako o takových my referujeme, což je běžná praxe v ústavech Akademie věd, že o dobře publikovaných výsledcích se referuje.

 

Vladimír KROC, moderátor
Pane profesore Klenere, vy jste jedním z těch, kdo vyzývají k opatrnosti nebo, řekněme, ke zdrženlivosti, co se týče výstupu ze zmíněných experimentálních projektů, máte s tím problém i v případech, kdy vědci dojdou až k testům na pacientech?


Pavel KLENER, internista, klinický onkolog a hematolog z I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Určitě ano. Víte, ona to je poměrně složitá záležitost a hlavně záležitost dlouhodobá. Samozřejmě nikdo nezpochybňuje význam kmenových buněk a vůbec jejich oběhu, protože jak se jeví, v současné době kmenové buňky mohou jaksi se uplatnit v mnoha oborech, i když určitě to nebude pro nás tedy všelék, ale v určitých indikacích budou použitelné, to znamená v indikacích, nicméně jaksi dojít k tomu jednoznačnému přesvědčení, k tomu je poměrně dlouhá cesta a paní profesorka už zmínila, že se to děje jaksi klinickými zkouškami, které mají velmi přísná kritéria nejenom z oblasti kmenových buněk, ale i z oblasti protinádorových léků je známo, že velké naděje byly vkládány do řady léků, které se pak ukázaly jaksi pro praxi nepoužitelné a nebo byly velmi dobře jaksi účinné u zvířecích modelů, ale u člověka potom zcela selhaly, takže je třeba určité opatrnosti. A já si myslím, že obecně se u nás často vlivem různých médií přinášejí informace o výzkumech v těchto oblastech velmi předčasně. A pochopitelně veřejnost na to čeká a čeká, že jaksi dostane příležitosti k novým léčebným postupům a metodám, ale, jak říkám, já bych přesto nabádal k určité opatrnosti a k určité jaksi opatrnosti i v interpretaci výsledků. Dneska není problém jaksi se dobrat validních výsledků, ale vyžaduje to dodržovat přísná kritéria klinického zkoušení.


Vladimír KROC, moderátor
Paní Syková, chcete na to reagovat?
 

Eva SYKOVÁ, ředitelka, Ústav experimentální medicíny
No, já myslím, že to pan profesor vyjádřil přesně. Pokud my některé naše výsledky se snažíme uvést do praxe, a my v současné době provádíme čtyři klinické studie, tak je to samozřejmě takto formulováno a myslím si, že samozřejmě je pravdou, že ne každá klinická studie ukáže, že to byl správný přístup, ale bez nich my se prostě k těm pacientům nikdy nedostaneme a tu léčbu jim nemůžeme poskytnout.
 

Vladimír KROC, moderátor
Pane Klenere, není to, o čem mluvíme, vcelku běžné i u špičkových zahraničních pracovišť, že ohlásí nějaký významný pokrok v té které oblasti medicíny?


Pavel KLENER, internista, klinický onkolog a hematolog z I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
No, úplně běžné to není, ale není to žádná vzácnost, protože řada i zahraničních pracovišť jaksi se dočká finále těch výsledků, které, na kterých pracuje a pustí do oběhu informace, které jsou předčasné, nebo které se týkají jednoho dvou případů, ze kterých není možno dělat všeobecné závěry, takže není to žádná vzácnost, když by zahraniční pracoviště jaksi v tomto směru se nějak lišilo od některých pracovišť domácích.


Vladimír KROC, moderátor
Paní Syková, kdy by mohlo být jasnější, jestli se ta zmíněná metoda na léčbu oční rohovky dá skutečně úspěšně aplikovat u pacientů?
 

Eva SYKOVÁ, ředitelka, Ústav experimentální medicíny
Jestli mohu, tak já bych řekla, že česká média jsou v tomto velmi zdrženlivá. Po zkušenostech, které já teda světově mám, tak pracoviště v USA každou maličkost okamžitě zveřejňují. Takže to je takový vlastně usus i dneska v Německu, ve Francii, velmi se o tom píše, u nás se o tom píše poměrně málo. A kdy se to dostane k pacientům? My bychom, pokud bude klinika, která to bude chtít zkoušet, a to já vím od pana, pana profesora Holáně, který se už na ně kliniky obracely, že by to rády na svých pacientech vyzkoušely. Je to skutečně věc, které já bych se absolutně nebála, protože pokud se to náhodou nepovede, tak pacient nebude mít horší efekt, víte, to se nedá srovnávat s protinádorovými léky, to jsou chemické látky, které můžou výrazně toho pacienta poškodit a můžou třeba mu způsobit i smrt, pokud budou špatně vybrány nebo budou předávkováni ti pacienti, tady se to stát nemůže, tady, když to tomu pacientovi nepomůže, a to je ve všech našich klinických studiích, tak mu to ale taky neuškodí.
 

Vladimír KROC, moderátor
Neuškodí. To říká ředitelka Ústavu experimentální medicíny, profesorka Eva Syková. Děkuji také profesoru Pavlu Klenerovi z I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Přeji vám hezký večer. Na shledanou.


Eva SYKOVÁ, ředitelka, Ústav experimentální medicíny
Na shledanou.
 

Pavel KLENER, internista, klinický onkolog a hematolog z I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Na shledanou. Dobrý večer.
 

Vladimír KROC, moderátor
No, a to už je z publicistiky hlavních zpráv vše. Pěkný večer vám přeje Vladimír Kroc.