Kniha zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy avangardy, jež bourá ztrnulé přistupy a vůči nim v opozici staví umění, jež odráží ducha nové doby.
Previous
Next
Objevná edice české prózy 19. století
Michal Charypar
V posledních letech lze pozorovat určité zvýšení zájmu...
Sedm panelů československých komiksových dějin
VíT SCHMARC
Komiks je dnes považován nejen za integrální součást popkultury a...
Sondy do rozlehlých končin
KLÁRA SOUKUPOVÁ
Sborník Možnosti autobiografickosti obsahuje patnáct studií autorů...