Co je posláním Akademie věd?
Hlavním posláním Akademie věd ČR je pěstování kvalitního výzkumu a to jak základního, tak i aplikovaného. Mezi těmito dvěma směry výzkumu přitom není žádná ostrá hranice. Není na škodu připomenout, že způsob života dnešní společnosti a životní úroveň lidí je založena na technologiích, jež se zrodily z vědeckého bádání a jež byly následně využity pří vývoji těchto prakticky využitelných statků. Celý obrovský pokrok techniky v uplynulém století je důsledkem dvou fundamentálních objevů z počátku 20. století, jež zásadně změnily naše chápání zákonů přírody: kvantové povahy zákonů mikrosvěta a teorie relativity. Tyto objevy byly učiněny čistě z touhy Plancka, Einsteina a dalších velikánů vědy pochopit svět kolem nás a ani jejich autoři si dlouho neuvědomovali, k čemu jejich objevy povedou. Podobně průlomový byl o padesát let později objev DNA Crickem a Watsonem, jenž vyvolal revoluci v genetice, jejíž důsledky si ani dnes nedokážeme plně domyslet. Moderní společnost je bez těchto objevů nemyslitelná, stejně tak jako je ovšem nemyslitelná bez těch, kteří tyto objevy přetavili do přístrojů a technologií, jimiž jsme obklopeni. Právě rovnováha mezi těmito dvěma činnostmi je klíčová pro další pokrok obecně a pro schopnost naší společnosti k tomuto pokroku přispět.
Lze od Akademie věd očekávat ekonomický přínos?
Je přirozené, že společnost očekává od investic do vědy a výzkumu také ekonomický přínos, historie minulého století i současný příklad virologa Antonína Holého však přesvědčivě ukazují, že časový odstup od základního objevu k jeho praktickému využití trvá často desetiletí a že v okamžiku zrodu si nikdo nedokáže představit, k čemu takový objev může vést. Vynález webu před 20 lety je další přesvědčivou ilustrací tohoto základního rysu vědy a výzkumu.
Jak se změnila Akademie věd po roce 1989?
Po roce 1989 prošla ČSAV důkladnou proměnou, která zmodernizovala její strukturu a zcela odstranila důsledky někdejší sovětizace, indoktrinace a politické represe. Byl zrušen sbor akademiků, stejně jako tituly akademiků a členů-korespondentů a ČSAV se stala institucí nezávislou na politických vlivech. Jejími stěžejními úkoly se staly základní vědecký výzkum, mezinárodní vědecká spolupráce a výchova mladých badatelů. Akademie věd ČR, která zahájila svou činnost v lednu 1993, navázala na nosné tradice Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění, Československé akademie věd i dalších akademií a vědeckých společností. Působí jako moderní, dynamická a demokraticky řízená soustava vědeckých ústavů, o jaké kdysi snil Jan Evangelista Purkyně.
Jaké je postavení a role Akademie věd?
Akademie věd je v současné době špičkovou národní výzkumnou institucí neuniverzitního typu tvořenou soustavou vědeckých pracovišť oborů věd o živé a neživé přírodě a oborů humanitních a sociálních. Jejím hlavním úkolem je řešení dlouhodobých a významných výzkumných projektů z oblasti základního i aplikovaného výzkumu. Zároveň plní i související funkce týkající se vědecké výchovy, účasti na vysokoškolském vzdělávání, popularizace vědy, praktického uplatnění získaných výsledků a naplňování národních potřeb včetně uchovávání a rozvíjení národního kulturního dědictví. Akademie věd ČR a její ústavy představují neuniverzitní typ výzkumné organizace, které existují v řadě zemí s vyspělou vědou a výzkumem. Mimořádně silné a rozsáhlé jsou tyto organizace v Německu, Francii a Itálii, ale v menší míře existují i v Holandsku, Rakousku a dalších evropských zemích. Vzájemná spolupráce a synergie těchto institucí s vysokými školami je ku prospěchu obou složek a osvědčuje se i u nás.
Český stát dává na vědu a výzkum ročně zhruba 26 mld korun. To je velká částka. Proč si tedy AV ČR stěžuje na nedostatek peněz?
AV ČR si nestěžuje na nedostatečnost celkových státních výdajů na vědu, ale na způsob jejich rozdělování. Věda a výzkum potřebují spravedlivější způsob hodnocení výsledků a financování. Česká metodika hodnocení pracovišť výzkumu a vývoje je podle zahraničních expertů světovým unikátem v tom, jak problematicky interpretovatelná data o vědeckých výsledcích používá přímým přepočtem k rozdělování financí. Je proto třeba neprodleně zahájit práce na novém systému hodnocení a financování vědy. Jeho návrh, připravený zcela v souladu s dikcí vládního prohlášení z léta 2010, byl v listopadu 2010 předložen Akademií věd na zasedání vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace.
Jak by měl vypadat spravedlivější systém hodnocení vědy a rozdělování peněz?
Nový systém by měl být kombinací kvantitativního a kvalitativního hodnocení s výrazným zapojením zahraničních expertů, což by přispělo k větší objektivnosti systému a bylo by významným posunem od stávajícího neuspokojivého stavu.
Řada ekonomů se domnívá, že prostředky, které AV ČR institucionálně dostává, nejsou efektivně využívány. Neutrácí se v české vědě zbytečně?
AV ČR určitě nepatří do kategorie institucí, které špatně hospodaří. Na druhou stranu je ovšem všude možné něco zlepšovat, což platí i o metodě, jíž AV používá k rozdělování financí mezi své ústavy. AV ČR jako jediná v této republice pravidelně provádí hodnocení ústavů zahraničními odborníky. Současné kolo hodnocení bude uzavřeno na jaře a samozřejmě z něj budou vyvozeny poměrně vážné důsledky vůči těm ústavům nebo týmům, jejichž výsledky nejsou na dostatečné úrovni. Zároveň to Akademii umožní lépe a selektivněji směřovat peníze tam, kde je věda špičková nebo silně nadprůměrná.
Všichni příjemci peněz ze státního rozpočtu se musejí v této krizové době uskrovnit. Proč AV ČR rovněž nepřijme úsporná opatření?
Akademii věd byl jako jediné instituci v České republice již pro rok 2010 snížen rozpočet o více než půl miliardy korun. Toto snížení bylo důsledkem aplikace vadné metodiky hodnocení, a zejména bylo zcela v rozporu se skutečností, že Akademie věd dlouhodobě vykazuje nejvyšší produktivitu ve výzkumných výsledcích. Je proto jen těžko pochopitelné, že institucionální financování Akademie věd znovu klesá i v návrhu rozpočtu na rok 2011, byť „jen“ o zhruba 100 mil. Kč. Jak vyplývá z přiloženého grafu, rozpočty všech ostatních důležitých aktérů v oblasti výzkumu, vývoje a inovací rostou.
Podle řady analýz dosahuje vědecký výzkum při vysokých školách lepších výsledků než AV ČR. Přitom VŠ si na nedostatek prostředků nestěžují. Kde je tedy problém?
To je jeden z často opakovaných mýtů. Systém pracovišť Akademie věd představuje jednoznačně nejvýkonnější složku výzkumu a vývoje v České republice: s 15 % pracovníků ve výzkumu a vývoji produkuje 37 % mezinárodně uznatelných výsledků. Klíčová je zde ale efektivnost využití zdrojů, která je rozhodně objektivnějším parametrem než prostý objem produkovaných výsledků bez přihlédnutí k velikosti výzkumné kapacity. Pro její porovnání lze využít např. údaje Českého statistického úřadu pro rok 2008: v přepočtu na plné úvazky pracovalo na vysokých školách zhruba dvakrát více výzkumných pracovníků než v Akademii věd, přitom ale poměr impaktovaných výsledků vysokých škol a ústavů Akademie věd je 60:40, pokud jde o počty impaktovaných článků, či dokonce jenom 55:45, počítáme-li bodové ohodnocení těchto publikací podle metodiky zohledňující impaktní faktory. Na druhou stranu je třeba odmítnout jakékoliv vrážení klínu mezi AV ČR a vysoké školství. Je totiž evidentní, že právě spolupráce pracovišť Akademie věd a vysokých škol vytváří nezbytné synergické efekty pro rozvoj vědy a vzdělanosti v České republice a zároveň přispívá k efektivnímu zhodnocení vložených veřejných prostředků. Chceme-li, aby Česká republika přiměřeně svému postavení a historii viditelným způsobem přispívala k vědeckému pokroku v mezinárodním měřítku a nevyužívala jen technologie vyvinuté jinde, je třeba zachovat přiměřené financování dvou typů institucí, které jsou toho schopny a jsou k tomu předurčeny: vysokých škol a Akademie věd.
Potřebuje ČR neuniverzitní výzkum?
Mimouniverzitní výzkum se osvědčil a přináší výsledky nejen v Evropě, např. v Německu, které je jedním z nejvýkonnějších inovačních ekonomik EU, ale například v Číně nebo Indii, které patří k hospodářským „tygrům“ současného světa.
Proč by stát neměl podporovat průmyslový výzkum a inovace?
Myšlenku, že by stát neměl podporovat průmyslový výzkum a inovace, každý rozumný člověk odmítne. Na druhou stranu je a ale třeba se zamyslet, jakými prostředky to má stát dělat a jestli má tak masivně, jak je tomu u nás, podporovat podnikový výzkum. V ČR ho podporujeme několikanásobně více, než je evropský průměr.
Je zřejmě nehospodárné podporovat průmyslové „výzkumné“ programy, jejichž výsledky jsou přinejmenším diskutabilní. Známým případem je kauza akustické detekce osob za přepážkou, tedy projekt, v jehož rámci firma dostala od státu 29 miliónů a k tomu údajně dala asi 40 svých, aby vymyslela jakousi krabičku, k níž musíte postavit senzibila, který bude detekovat, kde jsou za překážkou (např. závalem) lidé. Česká televize o tom udělala hezkou reportáž, ve které reportérka stála za zdí, před níž byl senzibil s přístrojem, ale ani jednou nezjistil, kde redaktorka je. Bylo by ovšem laciné říkat, že takové jsou všechny projekty průmyslového výzkumu. Samozřejmě, ne každý projekt je špatný.
Co je špatného na návrzích politiků, že by se o většinu peněz na vědu a výzkum mělo soutěžit?
Institucionální financování Akademie věd představuje pouze 55 % jejího celkového rozpočtu a postačuje jen na základní provoz a údržbu ústavů, ale nikoliv na vlastní výzkumné aktivity. Ty jsou v Akademii věd financovány převážně z vysoutěžených grantových a projektových prostředků, v další části pak z mimorozpočtových zdrojů. Uvedená mírně nadpoloviční úroveň základního financování je minimální a je nezbytná k udržení konkurenceschopnosti pracovišť Akademie věd. Účelová podpora konkrétních projektů na základě soutěže je samozřejmě velmi důležitou součástí moderního systému financování výzkumu, vývoje a inovací, klíčové pro jeho efektivní fungování je však správné nastavení její míry právě vzhledem k základnímu institucionálnímu financování. Pouze stabilní instituce se zajištěným systémem financování se mohou úspěšně ucházet o velké grantové projekty u našich i evropských grantových agentur a o velké infrastruktury v rámci operačních programů EU. Pro srovnání: německá Společnost Maxe Plancka, která se věnuje základnímu výzkumu, získává formou institucionální podpory 85 % svého rozpočtu a Helmholtzovo Společenství, které má obdobný podíl aplikovaného výzkumu jako Akademie věd, získává přímou institucionální podporou zhruba 70 % svého rozpočtu. Je evidentní, že občas slýchané názory volající po dalším výrazném omezení institucionálního financování pod heslem „o všechno je třeba soutěžit“, jsou velmi neuvážené a jejich prosazení by výrazně poškodilo dvě nejvýkonnější složky výzkumu v tomto státě, tedy Akademii věd a vysoké školy.
Česká věda není i s ohledem na nízký rozpočet konkurenceschopná s vyspělým světem. Nebylo by tedy efektivnější investovat prostředky do nákupu progresivních technologií a licencí než do průměrného bádání?
Tvrzení, že česká věda není konkurenceschopná, je nepravdivé nebo přinejmenším velmi zkreslené. V řadě vědních oblastí dosáhli čeští vědci významných úspěchů. Při výzkumu neživé přírody to platí především o astrofyzice, částicové fyzice, jaderné fúzi a laserovém plazmatu; v bádání o živé přírodě je třeba připomenout zejména objevy nových léčiv (mj. proti HIV) a poznatky o významu nepůvodních invazních druhů a o dalších problémech životního prostředí; v oblasti humanitních věd dosáhli světového uznání badatelé v oborech dějiny umění, středověká historie, archeologie, logika a lexikografie. Věda je také nedílnou součástí kultury národa. Má svou nezastupitelnou roli v kultivaci společnosti, výchově a vzdělání, v motivaci studentů a mladých lidí obecně.
