Jednou ze základních rostlinných živin je dusík. Na množství dostupného dusíku je závislý i výnos většiny rostlin; jinými slovy, není-li dost dusíku, rostlina strádá a hladoví a roste buď velmi pomalu, nebo dokonce neroste vůbec. Toho si všimli již prehistoričtí zemědělci, když pro zvýšení výnosů začali používat hnůj, který je na dusíkaté látky velmi bohatý. Přestože dusík tvoří asi čtyři pětiny zemské atmosféry, v půdě se ho většinou mnoho nenachází. Alespoň ne v takové formě, kterou by dokázaly rostliny využít. 

Banánovník (rod Musa) hraje v tropických oblastech důležitou úlohu, protože jeho plody (banány) jsou důležitou součástí lidské stravy. Původně pochází z indomalajské oblasti a Austrálie, přičemž poprvé byl pěstován na Papui-Nové Guiney, odkud se jeho kultivace rozšířila do celého světa. Samotné slovo „banán“ pravděpodobně pochází ze slova banaana, které pochází z wolofštiny, jazyka západoafrické etnické skupiny žijící v Senegalu, Gambii a Mauritánii. Do evropských jazyků toto slovo proniklo přes španělštinu a portugalštinu. Banánovník je zajímavý i z botanického hlediska, na něž se zaměříme v této Rostlině s příběhem.

Šroubatky (Spirogyra) jsou sladkovodní zelené řasy ze třídy spájivek. Naposledy jste o nich nejspíš slyšeli v nudných hodinách středoškolské biologie. Ze dvou skupin zelených řas patří do té „pokročilejší“ (zv. Streptophyta), z níž před necelou půl miliardou let vzešly na souš první rostliny. Streptofytní řasy jsou tudíž předchůdci vyšších rostlin, a tedy zajímavým modelem pro studium rostlinné evoluce. Snažíme se v nich najít počátky důležitých fyziologických pochodů, díky kterým rostliny nejen na souši přežily, ale též ji s nebývalým úspěchem prakticky celou osídlily.

Rostliny se všemožnými způsoby brání samosprášení – tedy opylení pestíků pylem z téže rostliny. Při samosprášení vzniká geneticky stejnorodé potomstvo, zatímco při sprášení cizím pylem dojde ke vzniku geneticky různorodého potomstva. Pro přežití druhu bývá z dlouhodobého hlediska výhodné udržet si genetickou různorodost.

Rostlinou s příběhem na další měsíc bude bledule jarní (Leucojum vernum). Tuto drobnou, bíle kvetoucí jednoděložnou rostlinu z čeledi amarylkovitých si většina lidí spojuje se začátkem jara. Spolu se sněženkou patří k nejhojněji pěstovaným jarním cibulovinám. 

Brefeldin A (BFA) je syntetizován mnoha houbovitými organizmy. Původně byl izolován a charakterizován jako antibiotikum, antivirotikum a jako fungicid. Záhy však bylo objeveno, že umí blokovat sekreci bílkovin. BFA zabraňuje exportu bílkovin z buněk, především působením na Golgiho aparát a způsobuje přerozdělení bílkovin z Golgiho aparátu do endoplazmatického retikula. V Laboratoři hormonálních regulací se BFA používá při studiu transportu bílkovin a váčků v buňkách.

Do začátku tohoto týdne styl počasí připomínal spíše jaro. Nyní se zima vzchopila a mnohde napadl teprve první sníh. V Českém středohoří se dá nalézt místo, kde i přes tuhou zimu s krajinou pokrytou sněhem nalezneme „zelenou oázu“. Jedná se o vrch Boreč, který se nachází poblíž Režného Újezdu (asi 5 kilometrů od Lovosic).

Pryšec nejkrásnější, známý spíše jako pryšec vánoční hvězda (Euphorbia pulcherrima) patří k jednomu ze symbolů Vánoc. Pochází ze střední Ameriky a Mexika. Ve své domovině je to vytrvalý keř nebo malý strom výšky asi 0,5 až 4 metry. Aztékové z této rostliny získávali červené barvivo a také ji užívali k tlumení horečky. Dnes se pěstuje v mnoha zemích, aby posloužila jako dekorace našich domovů o Vánocích. 

Před časem se na těchto stránkách objevil článek o králi ovoce. Protože názory na tento titul se různí, přinášíme Vám dalšího kandidáta a malý příběh z jeho života.

Rostlina pro prosinec 2012

Život lučních květin je plný výzev, důležitých rozhodnutí a příjemných i nepříjemných překvapení. Vyzkoušejte si ho na vlastní kůži v naší originální společenské hře!