Previous Next
Objevná edice české prózy 19. století Michal Charypar V posledních letech lze pozorovat určité zvýšení zájmu...
Sedm panelů československých komiksových dějin  VíT SCHMARC Komiks je dnes považován nejen za integrální součást popkultury a...
Sondy do rozlehlých končin KLÁRA SOUKUPOVÁ Sborník Možnosti autobiografickosti obsahuje patnáct studií autorů...

Ondřej Sládek proslovil 25. dubna na Filozofické fakultě MU  přednášku s názvem "Jan Mukařovský a Roman Jakobson - spojité nádoby?".

 

Anotace přednášky:
Jan Mukařovský (1891–1975) a Roman Jakobson (1896–1982) patří k zakládajícím členům Pražského lingvistického kroužku a k nejvýznamnějším propagátorům jeho strukturální teorie a metodologie. I když pocházeli z různého prostředí a ve svých dílech využívali odlišné kontexty a zdroje, jejich myšlení a řešení otázek strukturální lingvistiky a poetiky bylo v určitém období obdivuhodně blízké a vzájemně se doplňující. Jejich společný přítel, Vítězslav Nezval, je právě proto charakterizoval jako „spojité nádoby“. Skutečností však je, že po roce 1945 jejich životní osudy i vědecké směřování doznalo značných změn. Nástin a vysvětlení důvodů této proměny, ale také detailní rozbor toho, co mají společné a v čem se naopak liší, je hlavním tématem této přednášky. Nejširší rámec mého příspěvku vymezují následující otázky: Jak Mukařovský a Jakobson přistupovali k některým vybraným teoretickým problémům z oblasti poetiky a estetiky, jaká byla jejich řešení? Jaký byl jejich vzájemný vztah? Opravdu jej můžeme popsat jako „spojité nádoby“? Co nám o tom říkají archivy a jejich vlastní práce?

Přednášku pořádal Brněnský naratologický kroužek.