Odborná veřejnost nesouhlasí se záměrem zrušení přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice

Foto výše: Václav Křivan
Larvy tohoto krásného brouka tesaříka se živí trouchnivým dřevem. Ani jemu ale rozpínání lesa nesvědčí. Potřebuje prosluněné, květnaté stráně, kde dospělci sedají na květech. Většina takových strání ale zarostla, takže brouk nejspíš už vyhynul v Čechách a dnes přežívá jen na pár místech jižní Moravy, kde byl v minulém století velmi hojný. 

Foto: Jan Roleček
Novogotický altán postavený na vyhlídce nad údolím řeky Oslavy r. 1830 zarostl lesem tak, že z vyhlídky není skoro nic vidět.

Vytýčení nových rezervací ale dle řady odborníků nebere ohled na rozšíření mnoha ohrožených i zákonem chráněných organizmů, které mají rezervace chránit. Ministerstvo podle nich ignorovalo dostupné informace i odborné názory znalců území. „Jedním z hlavních cílů připravované rezervace má být péče o chráněného a kriticky ohroženého motýla jasoně dymnivkového, jenomže plocha, na které jasoni žijí, v rezervaci vůbec nebude!“ říká entomolog a ochránce přírody Ing. Václav Křivan z ČSOP Chaloupky, který státní ochranu přírody na problém opakovaně upozorňoval. Podobně mají zmenšené rezervace chránit řeřišničník skalní. „Místo nejbohatšího výskytu této silně ohrožené rostliny se ale do nových rezervací také nedostalo.“ upozorňuje botanička RNDr. Ester Ekrtová.
 

Foto: Martin Hrouzek
Motýl, který dokáže žít od nížin po horní hranici lesa. Přesto z většiny našeho území vymizel. Housenka totiž potřebuje osluněné dymnivky. Ty ale rostou hlavně v lese, takže motýl přežívá na pasekách nebo v lesních lemech. V hospodářských lesích bývají paseky příliš daleko od sebe, v rezervacích zase nebývají žádné. V PR Údolí Oslavy a Chvojnice motýl přežil jen v pruhu lesa pod dráty vysokého napětí. Stromy totiž nesmí zasahovat do drátů, takže jsou pravidelně káceny. Tato plocha se ale má po plánovaném zmenšení ocitnout mimo rezervace. Přitom ochrana tohoto motýla má být jedním z hlavních cílů jedné z plánovaných rezervací.

Přírodovědci nesouhlasí ani s plánovanými způsoby péče. „Říční kaňony bývají díky přirozené pestrosti stanovišť centry přírodní rozmanitosti. Srovnání leteckých snímků z 50. let a ze současnosti ale ukazuje, že krajina v těchto územích velmi rychle zarůstá. Unikátní stepi a lesostepi plné ohrožených druhů zarůstají hustým lesem, který je biologicky podstatně chudší.“ vysvětluje prof. Karel Prach z České botanické společnosti, která se rovněž vyjádřila proti realizaci záměru.
 

Foto: Václav Křivan
Larva tohoto až 2,5 cm velkého brouka se vyvíjí v tvrdém, mrtvém a osluněném dřevě velmi starých dubů. Takové rostly v řídkých pastevních lesích, které dnes bez pastvy zarůstají a staré duby v nich hynou. Ve většině rezervací, kde krasec dubový dosud přežívá, chybí potřebná péče, takže v nich prakticky nemá šanci přežít.
 

Většina lesů v nových rezervacích má být ponechána samovolnému vývoji. Ten vede k hustému lesu. Mohlo by se zdát, že přísnější režim zlepší ochranu území. S tím ale nesouhlasí docent Jan Farkač z České společnosti entomologické. „Jeden z našich nejkrásnějších a nejohroženějších brouků, zákonem chráněný krasec dubový potřebuje k životu staré, osluněné duby.“ říká. „Ale staré duby v hustém lese nejsou osluněné, v konkurenci mladších stromů navíc rychle hynou.“ Na špatně nastavený režim podle něj doplatí také mezinárodně chránění brouci tesařík obrovský a páchník hnědý. Rozloha ploch, na kterých má být v rezervaci o staré duby pečováno, je podle něj zcela nedostatečná.
 

Foto: Václav Křivan
Skalní lesostep pod Ketkovským hradem je stále ještě velmi cenná. Množství keřů a stromů v záběru ale jasně ukazuje, že zarůstá. Během pár let dokáží stromy a keře zastínit i takováto místa. Podobná stanoviště zde v nedávné minulosti zaujímala podstatně větší rozlohy než dnes.

„Zarůstání otevřených lesů a bezlesí je významnou příčinou ochuzování naší přírody“ upozorňuje Lukáš Čížek, jeden z autorů článku, který problém rozebírá v dubnovém čísle časopisu Vesmír. „Je nezbytné lesy prosvětlit, pást v nich. A vůbec pečovat o rezervace tak, aby to vyhovovalo ohroženým organizmům, které v nich žijí. Zní to jako samozřejmost, ale velmi často se to neděje,“ upozorňuje Čížek.
 

Foto: Václav Křivan
Tento mezinárodně chráněný brouk také potřebuje staré duby. O ty ale ve většině rezervací není náležitě pečováno. Přerůstají je mladší stromy a duboví staříci umírají. Ochrana přírody tak odpovědnost za přežití tohoto druhu u nás přehazuje na bedra správců obor, zámeckých parků a rybničních hrází.

Místo potřebné péče chce ale ochrana přírody vytvořit uniformní území převážně s lesy ponechanými samovolnému vývoji. Zároveň se dobrovolně vzdává možnosti ovlivňovat podobu podstatné části jednoho z nejvýznamnějších kaňonů u nás tím, že přírodní rezervaci o rozloze 2310 ha chce nahradit dvěma malými národními přírodními rezervacemi (celkem asi 757 ha). Tyto snahy odrážejí nepochopení příčin ochuzování naší přírody. Z pohledu ochrany přírodní rozmanitosti jsou záměrem nesmyslným a nebezpečným. Jeho hlavním výsledkem bude zánik mnoha populací ohrožených, reliktních a navíc často zákonem chráněných druhů rostlin a živočichů.

Foto: Libor Ekrt
Květnatá stráň na svahu Plánic je jedním z center diverzity rostlin a výskytu vzácných a chráněných druhů. Pestrá rostlinná společenstva zarůstají postupně stromy a keři.