Vzpomínka čestného předsedy Akademie věd ČR prof. Rudolfa Zahradníka
Na samém začátku bylo Divadlo Na zábradlí. Jako divák jsem mohl poprvé nahlédnout do autorovy mysli. Nadmíru jsem oceňoval četná prohlášení Charty 77 k různým tématům, která tížila demokraty v nesvobodném Československu; říkalo se, že je to on, kdo významně přispívá k jejich formulaci. Po druhém zázraku v mém životě (ten prvý byl konec světové války), po kolapsu nestoudnosti zvané reálný socialismus, jsem V. H. poprvé uviděl na vlastní oči. Bylo to na restaurační lodi zakotvené na Vltavě, kam v roce 1991 pozval asi patnáct badatelů a umělců na popovídání a na večeři…
O dva roky později jsem se šel k V. H. představit na Hrad jako právě zvolený předseda
čerstvě ustavené Akademie věd ČR. A pak následovala rozmanitá setkání, v nichž zpravidla hrál
V. H. významnou roli; týkalo se to např. vzniku Učené společnosti. Potom to byla řada
nezapomenutelných setkání při pátečních podvečerních a večerních schůzkách v Amálce, ve vile
nedaleko zámku v Lánech.
Úmyslně jsem se blíže nezmiňoval o rysech oněch setkání proto, že V. H. byl pro mne tím, co
fyzici nazývají konstanta pohybu. Tedy veličina neměnná v čase, a tak lze popsat mé pocity
souhrnně. Jaký tedy pro mne byl?
V. H. byl bytostí s jedinečným osobním šarmem. Člověk dokonalých způsobů, člověk velice
zdvořilý, vlídný a skromný; člověk, z jehož slov a z očí čišela veliká intelektuální
síla. Člověk neuvěřitelně ukázněný v diskusi, který dokázal s bezmeznou trpělivostí
vyslechnout řádku či řadu mínění ostatních a teprve potom se, s havlovskou ostýchavostí,
přihlásil o slovo: vždy nabídl trefnou syntetickou odpověď. Nesděloval to své překotně; naopak
vyjadřoval se uvážlivě způsobem typickým spíše pro matematika než pro dramatika. V. H. byl člověk
s charakterem připomínajícím monokrystal křemene. Za svou pravdou šel odhodlaně a opakovaně do
komunistického vězení. Byl nejen renomovaným spisovatelem a dramatikem, ale byl též pozoruhodným
filozofem společnosti a politiky. Tyto jeho rysy a nerovný sice, avšak vítězný boj
s diktaturou, měly nevídanou odezvu v celém světě. Pro jméno Československa a České
republiky udělal neuvěřitelně mnoho. Jaká škoda, že později někteří ze zdejších politiků nejen
jménu ČR nepřispěli, naopak ublížili.
Osud mi dopřál za život poznat hodně vynikajících osobností. Musím však dodat, že V. H. mezi
nimi představoval ojedinělého velikána.
Rudolf Zahradník, 20. 12. 2011
Foto: Stanislava Kyselová
20. 12. 2011
