The Changing Structure of Academic Time

The era of a 'slow-paced' academia characterized by leisurely tempos of research and pedagogy has gone. Academia is now an intensely social site, and the boundaries between capitalist dynamics and academic life have become blurred. Academic workloads are increasing as academics have to deal with an ever-growing number of tasks, information, obligations, texts, procedures and connections. Yet the time available for carrying out these activities remains relatively constant, and even seems to be decreasing. Simultaneously, the 'will to accelerate' has emerged as a significant cultural and structural force in knowledge production, propelled by competitiveness and the drive for excellence. Filip Vostal examines the changing character of academic time, and questions the nature of this acceleration. Without challenging its negative implications, Vostal argues that we cannot fully understand this phenomenon unless we scrutinize its positive dimensions, and ask why people opt for acceleration, and how and why the compulsion to accelerate features in higher education policy discourse.

Titul se zabývá vysvětlením termínu pojem. Populární formou dokazuje, že nejlepší explikace je procedurální. Toto pojetí je založeno na Tichého Transparentní intenzionální logice (TIL), a autor proto seznamuje čtenáře – opět populární formou – se základními pojmy a principy TIL. Čtenář se naučí sestavovat konstrukce, které odpovídají pojmům, a získá schopnost kritického myšlení, které se nespokojí s memorováním slov. Knížka obsahuje i cvičení (úlohy), jež by čtenář měl umět řešit po přečtení knížky.

Nový svazek přináší kromě recenzní rubriky šest studií, které se týkají intelektuálních dějin 16.–18. století. Vedle diskusí humanistických učenců o biblickém překladu se zabývají logikou Petra Crockaerta, konceptualizací přírody v pansofickém díle J.A. Komenského, představami učenců 17. století o analogickém pohybu mořských vod a tělesných tekutin, výkladem knihy Genesis u Valentina Weigla či vlivem rosenkruciánství a učení Jakoba Böhma na koloniální projekty pietistických osadníků v Pensylvánii.
Vychází v anglickém a německém jazyce.

Collegium Europaeum FF UK & FLÚ AV ČR připravilo již 10. svazek ediční řady The Bohemian Reformation and Religious Practice, který vyšel jako 2. zvláštní číslo Filosofického časopisu za rok 2015. Publikace představuje jeden z příspěvků k 600. výročí mučednické smrti M. Jana Husa. Naleznete v ní studie badatelů a badatelek působících v České republice, Maďarsku, Rakousku, Francii, USA a Austrálii, které jsou zaměřeny na Husovu osobnost a dílo, na jeho přátele a oponenty i na reflexi husovské tradice, a to vše v širokém teologickém, filosofickém, církevně-politickém a kulturním kontextu.

Interpretační sémantika je teorií textu čerpající ze strukturalistické a hermeneutické tradice. Na jedné straně se v ní předpokládá, že význam každé výpovědi závisí na jazykovém systému, který mluvčí svou promluvou realizuje. Na druhé straně je v ní zohledněn fakt, že význam výpovědi je určován jedinečným kontextem, do nějž je zasazena, a konkrétní formou jejího uspořádání. V tomto ohledu je přístup interpretační sémantiky vhodný pro analýzu a výklad literárních textů. Právě význam literárního díla nezřídka krystalizuje v napětí mezi obecnými pravidly jazyka a jejich zvláštním, situačně zakotveným uplatněním. Francois Rastier (*1945) je francouzský lingvista a hlavní představitel interpretačního přístupu v sémantice. Principy své teorie shrnuje ve dvou knihách: Interpretační sémantika (1987) a Smysl a textualita (1989).

Jesuit scholastic philosophy exemplified by the figure of Francisco Suárez (1548–1617) is at present a topic intensively studied worldwide. However, especially in the English speaking academic world, the immediate histori­cal milieu of Suárez's philosophy and theology, constituted especially by the philosophical and theological production of his Jesuit contemporaries, is much less taken into account. In the field of philosophical cognitive psychology, extant especially in the commentaries on Aristotle's On the Soul, the present publication aims to partially ameliorate this status quo. All the chapters in this book to some extent give evidence of the theological motivation and theological horizon of the Jesuit cognitive psychology of the last decades of the 16th century and the first decades of the 17th century.

Publikace pojednává o vývoji a proměnách konceptu historia litteraria (dějiny vzdělanosti, Gelehrtengeschichte) v českých zemích a jeho představitelů „od Balbína k Cerronimu". Za počátek konceptu se považuje programové vymezení Francise Bacona, který roku 1605 navrhl vytvořit disciplínu, která by kumulovala a uspořádala veškeré dosažené vědecké poznání. „Módní vědou" se však historia litteraria stává až počátkem 18. století. Zůstala jí po tři čtvrtiny století, poté – v důsledku rostoucí potřeby pochopení kauzálních vztahů mezi historickými událostmi – se celý koncept začal dostávat do krize. Paradoxně právě tehdy získává historia litteraria větší prestiž v habsburské monarchii. Základy konceptu však v českých zemích byly položeny mnohem dříve, a to průkopnickou prací Bohuslava BalbínaBohemia docta. Na toto dílo navazovala řada učenců tvořících v průběhu 18. a na začátku 19. století. Největší prostor je v knize věnován pozoruhodné osobnosti historika vzdělanosti a sběratele Johanna Petera Cerroniho.

Kniha představuje aktuální studie a poprvé do češtiny přeložené primární texty, které pojednávají o ideji univerzity. Východiskem zkoumání je oblast německé klasické filosofie. Jednotlivé kapitoly se věnují zrodu ideálu Humboldtovy univerzity v 19. století, politizaci univerzit v éře nacistického Německa a demokratizaci univerzit po 2. světové válce. Publikace je zajímavá pro obory filosofie, historie, sociologie či germanistiky a může se s úspěchem uplatnit při výuce na vysokých i středních školách.

400. publikace nakladatelství Filosofia

Filosofické poznámky, vydané poprvé z pozůstalosti roku 1964 péčí Wittgensteinova žáka a blízkého přítele Rushe Rheese, soustřeďují autorovy úvahy z doby krátce po jeho návratu k filosofii, tj. z let 1929 a 1930. Wittgensteinovo myšlení se v té době dynamicky proměňovalo a Filosofické poznámky jsou v pravém slova smyslu slova momentkou, zachycující jeho přechodný tvar: mají tu podobu, v níž autor přerušil svou práci na strojopise, neboť potřeboval odevzdat kvalifikační práci na univerzitě v Cambridgi.