official magazine of CAS

 


Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

Books

English books prepared for publication by Academy bulletin

 

Akademie věd České republiky / The Czech Academy of Sciences 2014 a 2015

rocenka_obalka_en.jpg
The Czech Academy of Sciences has issued a report accounting selected research results achieved by its scientific institutes in all research areas in 2014 and in early 2015.
Full version you can find here.

 

kniha
VILLA LANNA IN PRAGUE
The new english expanded edition 

 

kniha
SAYING IT ...ON PAPER


Archive

Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

EUSJA General Assembly

eusja.jpg EUSJA General Assembly
& EUSJA Study Trip

Prague, Czech Republic
March 14–17, 2013

Cultures of Knowledge a Komenský v síti učenecké korespondence

Oxfordská univerzita zahájila v roce 2009 s podporou grantu Andrew W. Mellon Foundation velkoryse pojatý projekt „Cultures of Knowledge: An Intellectual Geography of the Seventeenth-Century Republic of Letters“. Cílem projektu, na němž se od počátku podíleli badatelé z Filosofického ústavu AV ČR, bylo katalogizovat, zpracovat pomocí databází, zčásti digitalizovat či vydat tiskem rozsáhlé soubory učenecké korespondence uložené v oxfordské Bodleian Library i v jiných knihovních a archivních institucích. A to včetně korespondence obsažené v písemné pozůstalosti Samuela Hartliba, významného organizátora učeneckého života v Anglii v letech 1628–1662, a korespondence Jana Amose Komenského, v současnosti rozptýlené v 35 evropských knihovnách a archivech.

17_1.jpg
Geografický rozsah Komenského odeslané a obdržené korespondence z let 1628–1670. Pomocí vizualizace Palladio jej na základě dat z databáze Early Modern Letters Online připravila Iva Lelková z Filosofického ústavu AV ČR.

Výstupem projektu (viz cofk.history.ox.ac.uk) měla být centrální databáze, která by umožnila sledovat utváření a proměny učeneckých korespondenčních sítí v čase a prostoru, témata vzájemné komunikace, dynamiku šíření informací v rámci „republiky učenců“, rétoriku komunikace, sociální strategie aktérů, otázky identity, vědeckého mecenátu i další témata. Projekt měl rovněž překonat problémy, s nimiž se konfrontovaly generace badatelů pracně rekonstruujících a studujících jednotlivé soubory učené korespondence – mnohdy fragmentárně dochované a uložené ve stovkách evropských či mimoevropských rukopisných sbírek. Až uplatnění digitálních technologií v humanitních vědách a budování rozsáhlých repozitářů dat sdílených obcí badatelů umožnilo zkoumat epistolární sbírky komplexně a perspektivně i v relativní úplnosti. Lze tak s jistou nadsázkou říci, že teprve revoluce v informačních technologiích dala badatelům adekvátní nástroje ke zkoumání komunikační revoluce v raném novověku, kdy zavedení poštovních služeb a inovace v dopravě přispěly k propojení lokálních intelektuálních komunit a různých center vzdělanosti a umožnily rozvoj rozsáhlých komunikačních sítí sahajících přes hranice států i kontinentů.

17_6.JPG
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Ředitel projektu Cultures of Knowledge Howard Hotson

Tým komeniologů z oddělení pro studium a edici díla J. A. Komenského (v současnosti oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku) byl na spolupráci s projektem Cultures of Knowledge připraven. Již v devadesátých letech 20. století spolupracoval s britskými badateli, kteří zpracovávali Hartlibovu pozůstalost; tehdy také ve FLÚ vznikla jednoduchá a ze současného hlediska nedokonalá databáze dochovaných Komenského dopisů. Prostřednictvím spolupráce s prof. Howardem Hotsonem, znalcem raně novověkého encyklopedismu, ramismu a dalších ideových proudů, které oscilovaly mezi renesanční filozofií a reformační teologií, se již v počátku projektu mohla data týkající se Komenského korespondence začlenit do vznikající databáze. Dokumenty bylo samozřejmě třeba přeložit do angličtiny, nově strukturovat, doplnit a revidovat. Součástí databáze Komenského korespondence, která má aktuálně 567 položek (120 dopisů přijatých a 447 odeslaných), jsou základní informace o každém dopise, odesílatelích, adresátech, regesta jednotlivých listů, incipity a explicity, údaje o zmiňovaných osobách, digitální kopie originálních rukopisů a starších edic (pokud jsou k dispozici). Data, která ještě v devadesátých letech 20. století shromažďovali Jiří Beneš, Marta Bečková, Markéta Klosová, Vladimír Urbánek a Lenka Řezníková, nově pro potřeby databáze zpracovaly s finanční podporou Cultures of Knowledge Kateřina Horníčková a Iva Lelková za pomoci Vladimíra Urbánka, Markéty Klosové a dalších členů týmu. Během práce na databázi se I. Lelkové poda­řilo objevit 15 dosud neznámých dopisů, z toho dva Komenským odeslané a 13 přijatých. Jde o významné objevy, které se v současnosti připravují k publikaci.

V uvedené podobě se Komenského databáze stala integrální součástí databáze Early Modern Letters Online (EMLOhttp://emlo.bodleian.ox.ac.uk), která vznikla v Cultures of Knowledge a ve spolupráci s Bodleian Library. Během první fáze projektu (2009–2012) zahrnula databáze data z lístkového katalogu dopisů dochovaných v Bodleian Library a data korespondenčních souborů sběratele a archeologa Johna Aubreyho, „intelektuálního zpravodajce“ Samuela Hartliba, teologa, filozofa a pedagogického reformátora Jana Amose Komenského, archeologa, botanika a lingvisty Edwarda Lhwyda, přírodního filozofa a lékaře Martina Listera, právníka, historika a hebraisty Johna Seldena a matematika Johna Wallise – celkem více než 60 000 položek. Ve druhé fázi (2013–2014) pod pozměněným názvem Cultures of Knowledge: Networking the Republic of Letters, 1550–1750 (http://www.culturesofknowledge.org) mají do databáze přibýt data rozsáhlých kores­pondenčních souborů klíčových „intelektuálních zpravodajců“ 17. století Nicolase-Clauda Fabriho de Peiresca, Marina Mersenna, Athanasia Kirchera a Henryho Oldenburga, ale i metadata o vydaných dopisech vědeckých osobností typu Francise Bacona, Tychona Brahe, Johanna Keplera, Johanna Hevelia, Thomase Hobbese, Roberta Boylea, Gottfrieda Wilhelma Leibnize, Johna Locka, Isaaka Newtona a Edmonda Halleyho. Dále se pracuje na rozšíření prosopografických dat týkajících se korespondentů zachycených v Komenského a Hartlibově komunikační síti. Mnozí z nich patří k relativně neznámým osobnostem tehdejšího učeného světa; jsou mezi nimi vzdělaní exulanti, migrující latinští básníci, lékaři a přírodní filozofové, studenti a jejich preceptoři či neortodoxní náboženští myslitelé, jejichž životopisy jsou obvykle neúplně a fragmentárně zachyceny jednotlivými národními historiografiemi. Databáze umožňuje popsat jejich kariéry a cesty, rekonstruovat jejich vztahy a prostřednictvím toho zmapovat vznik, rozsah a proměny jak Komenského, tak Hartlibovy korespondence, v jejichž rámci byli mnozí korespondenti sdíleni a témata diskutovaná ve stejnou dobu více zaangažovanými osobami.

17_2.JPG
Stefania Salvadori představila korespondenci J. V. Andreaeho

Práce na Komenského databázi, možnost získat kvalitní digitální kopie rukopisů a sběr prosopografických dat o korespondentech vytvořily předpoklady pro přípravu kritické edice veškeré dochované Komenského korespondence. Zahájení prací umožnil projekt centra excelence Mezi renesancí a barokem s podporou Grantové agentury ČR, na němž vedle odborníků z Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci a z Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích spolupracuje i tým badatelů z oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku. Edice je rozvržena do tří svazků, které zahrnou dopisy odeslané i přijaté; první svazek by měl být odevzdán do nakladatelství v roce 2016.

Od počátku projektu Cultures of Knowledge byly jeho významnou součástí konference a workshopy, jejichž první sérii zvažovali Howard Hotson a Vladimír Urbánek ještě před oficiálním zahájením v roce 2009. Jedním z cílů těchto setkání bylo propojit skupiny badatelů mladší a střední generace ze středovýchodní a západní Evropy, pokusit se překonat disciplinární omezení a národní stereotypy a nově tematizovat problematiku spojenou s intelektuální komunikací v raném novověku. V tomto kontextu se diskutovala i témata relevantní pro bádání o Komenském. První workshop, jenž se konal v lednu 2009 v Praze, se zaměřil na různé formy raně novověkého milenarismu, eschatologického a apokalyptického myšlení, které stály v pozadí dobových projektů nové systematizace vědění a univerzální reformy (viz AB 4/2009). Workshop v Krakově, na němž se organizačně podílela Polska Akademia Umiejętności (Polská Akademie věd a umění), následoval v červenci téhož roku a jeho předmětem byly pedagogické reformy a povaha a proměny dobových snah o náboženský smír, tzv. irénismus. Třetí workshop z dubna 2010 v Budapešti se uskutečnil zásluhou spolupráce se Středoevropskou univerzitou a Semmelweisovým muzeem a jeho hlavními tématy se staly encyklopedismus, pansofické snahy a diskuse o nich v mezinárodním kontextu. První fáze konferenčních aktivit vyvrcholila v září 2010 konferencí v oxfordské St Anne’s College, která se věnovala projektům univerzální reformy a intelektuálním sítím ve střední a západní Evropě v letech 1560–1670. Na konferenci vystoupilo v paralelních sekcích 42 referentů ze 13 zemí, kteří se zaměřili na témata spojená s reformou vědění, projekty pedagogických inovací a reforem, vizemi náboženského sjednocení a pokusy o vytvoření univerzálních komunikačních sítí, přičemž referáty ve skutečnosti překročily chronologické a geografické hranice vymezené názvem a zasahovaly do pozdního středověku i počátku 18. století a sledovaly dosah učených korespondenčních sítí i mimo Evropu až do amerických kolonií. České bádání zastupovali Pavlína Cermanová (Centrum medievistických studií a FLÚ), Martin Holý (Historický ústav AV ČR), Antonín Kostlán (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR), Jana Hubková (Městské muzeum Ústí nad Labem), Tomáš Nejeschleba (Filozofická fakulta UP), Lucie Storchová a Vladimír Urbánek (FLÚ), kteří s 11 kolegy a kolegyněmi z Polska, Maďarska a Rumunska tvořili nebývale silnou a na britských konferencích málokdy vídanou reprezentaci výzkumu o intelektuálních dějinách v zemích středovýchodní Evropy.

17_3.JPG
Shinichi Sohma z Hirošimské univerzity v diskuzi s Lucií Storchovou

Prozatím poslední kapitolou ve spolupráci Cultures of Knowledge a oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku představoval dvoudenní mezinárodní workshop The Practice of Scholarly Communication: Correspondence Networks between Central and Western Europe, 1550–1700, který se konal v září 2014 ve FLÚ. Sešli se na něm vedle českých a britských odborníků rovněž badatelé a badatelky z Bulharska, Itálie, Německa, Nizozemí, Polska a Rakouska, kteří se zaměřili na klíčové intelektuální a vědecké korespondenční sítě 16. a 17. století. Hlavní témata workshopu se týkala zejména komparace různých komunikačních sítí, zkoumání jejich přesahů, geografických a personálních překryvů, proměn v čase nebo témat, jako jsou centra a periferie vědecké a učenecké komunikace, intelektuální zpravodajství v rámci republiky učenců, individuální strategie ve vytváření a rozšiřování sítí či korespondence a první vědecké časopisy. Lucie Storchová (FLÚ) představila recentní teoretické a metodologické proudy rozvíjející network analysis a především se soustředila na profilující práce o humanistickém networkingu, strategiích sebeprezentace a získávání mecenátu humanistickými učenci. Další referující prezentovali spíše případové studie, které se však vzájemně doplňovaly a přispěly k tomu, že si workshop uchoval koherenci a diskuse se mohla vracet k ústředním tématům. Paola Molino (Institut für Österreichische Geschichtsforschung, Rakousko) na analýze korespondence nizozemského humanisty Huga Blotia (1534–1608) ukázala, jak jeho pozice císařského knihovníka změnila povahu jeho komunikační sítě a přizpůsobila ji zájmům instituce dvorské knihovny ve Vídni. Stefania Salvadori (Herzog August Bibliothek, Wolfenbüttel, Německo) představila projekt databázového zpracování korespondence Johanna Valentina Andreaeho (1586–1654), luterského teologa, jednoho z inspirátorů rosenkruciánských manifestů a vlivného autora utopických spisů, který hluboce ovlivnil mladého Komenského. Jiří Just (HÚ) představil významný korespondenční soubor z Archivu Matouše Konečného a zaměřil se na kontakty Jednoty bratrské s reformovaným teologem a rektorem brémského gymnázia Matthiasem Martinim, pod nímž před vypuknutím třicetileté války studovali mnozí bratrští mladíci a jenž zprostředkovával Jednotě příliv nové teologické literatury. Několik referátů se zaměřilo na jednu z nejvýznamnějších neformálních komunikačních sítí 17. století – korespondenci „intelektuálního zpravodajce“ Samuela Hartliba (asi 1600–1662).

17_5.JPG

Howard Hotson (University of Oxford, Velká Británie) analyzoval prosopografická data členů Hartlibova okruhu a ukázal, jak velkou roli ve vytváření jeho sítě korespondentů sehrály reformované vzdělávací instituce ve střední a západní Evropě, zejména okruh studentů a profesorů z heidelberské univerzity, jejichž kontakty se vytvářely již před třicetiletou válkou a v prvních letech konfliktu. V důsledku války mnohé z těchto institucí zanikly či prodělaly úpadek a lokální sítě se rozpadly – kontakty ovšem přetrvaly a posloužily k tvorbě nových sítí ve změněné politicko-náboženské situaci, s odlišným geografickým záběrem a s výrazně ambicióznějším intelektuálním programem. Robin Buning (University of Oxford) rozvinul Hotsonovu tezi a srovnal dva okruhy Hartlibových korespondentů působících v Amsterodamu a v Hamburku, přičemž naznačil, do jaké míry se tyto místní učenecké kroužky skládaly z exulantů z různých oblastí střední Evropy. Vladimír Urbánek (FLÚ) použil vizualizaci geografického rozsahu Komenského korespondence, aby srovnal její různá období, specifikoval jeho pozici v Hartlibově komunikační síti a zabýval se i problémem přetrvávání korespondenčních sítí po smrti obou protagonistů. Markéta Klosová (FLÚ) se věnovala jednomu z klíčových aktérů Hartlibova okruhu Joachimu Hübnerovi a zejména jeho aktivitám spojeným s kritickými posudky různých projektů (včetně rukopisných verzí Komenského děl), jež v rámci okruhu vznikaly a byly v korespondenci diskutovány. Další blok příspěvků se zaměřil na komunikační sítě přírodovědců a přírodních filozofů v druhé polovině 17. století, tedy v kontextu restaurační Anglie, postupné stabilizace střední Evropy po vestfálském míru a později i po ukončení švédsko-polské války. Iordan Avramov (Blgarska Akademia na Naukite, Sofie, Bulharsko) na kores­pondenci prvního sekretáře Royal Society Henryho Oldenburga (1619–1677) doložil, jak tato vědecká společnost získávala informace od Středoevropanů navštěvujících Anglii a anglických cestovatelů ve střední Evropě a jak byly distribuovány ­korespondenční dotazníky ohledně přírodovědných témat. Úlohu Slezska a především Vratislavi jako centra aktivit Academia Naturae Curiosorum v letech 1652–1670 vyzdvihl ­Philip Beeley (University of Oxford), který se zvláště zaměřil na epistolární sítě vytvořené členy společnosti, mezi nimiž dominovali lékaři Johann Daniel Major a Philipp Jacob Sachs z Lewenheimbu. Iva Lelková (FLÚ) se zabývala korespondencí jezuitského polyhistora Athanasia Kirchera s pražskými přírodovědci a zejména s jezuitskými matematiky, kteří vytvořili na pražské univerzitě vlivnou skupinu. V posledním referátu se Maciej Jasiński (Polska Akademia Nauk, Varšava, Polsko) zabýval korespondenčními kontakty významného gdaňského astronoma Johanna Hevelia (1611–1687) s historikem, teologem a amatérským astronomem Stanisławem Lubienieckim; zkoumal nejen jejich komunikaci o kometách z let 1664 a 1665, ale i strategie šíření dobových astronomických pozorování.

17_4.JPG

Workshop zmapoval podstatnou část tehdejších humanistických, církevních, obecně učeneckých, lékařských i vědeckých korespondenčních sítí, které spojovaly centra vzdělanosti v západní Evropě, jakými byly Londýn a Amsterdam, s významnými středisky učenosti ve střední Evropě, například Vídní, Prahou, Vratislaví či Gdaňskem. Referáty poukázaly na nejasné hranice mezi raně novověkou „soukromou“ a „institucionální“ korespondencí, ale všímaly si i toho, jak se kupříkladu církevní sítě využívaly k šíření informací o nových filozofických a přírodovědných pracích, jak byly rozsáhlé skupiny korespondentů vtahovány do dotazníkových akcí ke konkrétním vědeckým problémům a jak se tento materiál využíval v prvních vědeckých časopisech. Účastníci rovněž diskutovali otázky spojené s působením válek, politických a náboženských zvratů na praxe intelektuální výměny a komunikační strategie. Debata se vracela i k možnostem, jak zpracovávat rozsáhlé množství dat spojených nejen se soubory učené korespondence, ale i s univerzitními matrikami, cestovními deníky, autobiografiemi, památníky a jinými druhy pramenů pomocí kompatibilních databází a jak je prezentovat. Nové možnosti počítačových vizualizací, mj. mapového zobrazení, otevírají cestu k novým otázkám a sofistikovanější metody textové analýzy rozsáhlých korespondenčních souborů umož­ňují zkoumat nejen klíčová témata, ale také rétorické strategie pisatelů a specifické oborové a intelektuální diskurzy.

O koordinaci projektů zabývajících se na národní úrovni učeneckou korespondencí, intelektuální výměnou, knižní kulturou a vědeckou komunikací v současnosti usiluje evropský projekt COST Action Reassembling the Republic of Letters, 1500–1800: A Digital Framework for Multi-Lateral Collaboration on Europe’s Intellectual History, na kterém prozatím participuje 25 evropských zemí. Jedním z jeho záměrů je vytvořit technické, metodologické a odborné předpoklady, aby mohlo nadnárodní bádání o raně novověké republice učenců vstoupit do fáze, jež by se vyznačovala nejen spoluprací parciálních projektů, ale i vytvořením společné digitální platformy pro sdílení dat a nástrojů jejich analýzy. Projekt zároveň umožní interdisciplinární spolupráci čtyř skupin odborníků: badatelů o intelektuálních dějinách, knihovníků, archivářů a IT specialistů. Českou republiku zastupuje FLÚ a jeho komeniologická skupina, Knihovna AV ČR a Knihovna Národního muzea. Jelikož oxfordští badatelé a projekt Cultures of Knowledge hrají v nové evropské spolupráci klíčovou roli, bude se nadále rozvíjet i jejich spolupráce s českými badateli, a to především s Akademií věd.

VLADIMÍR URBÁNEK,
Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.