Rostlina pro květen 2009

Obrázky v učebnicích mohou vyvolat dojem, že biologické membrány jsou jakési miniaturní zdi v buňce a na jejím povrchu. Skutečnost je ovšem jiná – a mnohem zajímavější.

Membrány oddělují části buňky s rozdílnými funkcemi a tvoří hranici mezi buňkou a okolím. Jistá podoba se stěnami mezi místnostmi a obvodovými zdmi domu by tu tedy byla. Jenže na rozdíl od zdí membrány výběrově propouštějí různé látky. Zároveň jsou neustále v pohybu, jak vám teď ukážeme.

K výzkumu membrán vědci často používají barvivo FM 4-64. Váže se do membrán, a navíc v nich zůstává „uvězněno“ – nedokáže projít skrz ně. Je proto ideální pro jejich barvení.

Na obrázku jsou řetízky buněk tabáku ve třech časech po přidání FM 4-64 ke vzorku. Po 3 minutách (vlevo) proniklo barvivo do membrán na povrchu buněk. Po 25 minutách (uprostřed) už je uvnitř buněk. Jak je to možné, když neprochází přes membrány? Dovnitř se dostává takzvanou endocytózou: membrána se vchlípí do buňky a odškrtí se od ní drobné váčky, které vidíme jako červené tečky.

Váčky pak putují buňkou, mohou splývat s vnitrobuněčnými membránami nebo se vrátit k povrchu. Nakonec jich většina skončí v membránách obalujících vakuoly – velké zásobárny vody a rozpuštěných látek (vpravo, po 2 dnech).

Nejvíce zboží se po světě přepravuje v kontejnerech. Membránové váčky jsou vlastně malé kontejnerky. Každý nese svůj náklad (například bílkoviny) a dopravuje ho na místo určení. Váčky se tak podílejí na výměně látek mezi buňkou a okolím i mezi jednotlivými částmi buňky.

Foto Kateřina Malínská

Text Kateřina Malínská a Jan Kolář