Anna Rosová
Ve dnech 6. a 7. listopadu 2015 se v prostorách Ústavu translatologie FF UK (Praha) uskutečnila první univerzitní konference věnovaná jedné z nejvýraznějších postav české poválečné literatury, spisovateli a překladateli Janu Zábranovi (1931–1984). Organizátory konference Jan Zábrana: básník, překladatel, čtenář byli představitelé zmíněného ústavu, především Eva Kalivodová, ředitel ústavu Stanislav Rubáš a doktorand Petr Eliáš. Dvoudenní program konference byl rozdělen do několika tematických sekcí — Zábranovy překlady z ruštiny, překlady z angličtiny, překlady z dalších jazyků, překlady detektivek a v neposlední řadě samozřejmě také Zábranova vlastní tvorba.
Konference byla zahájena vzpomínkovou sekcí za účasti manželky Jana Zábrany paní Marie Zábranové, editora Zábranova díla Jana Šulce a také bývalých (i současných) redaktorů a přátel Jana Zábrany.
Jako první se slova ujal Jan Šulc, který v krátkosti načrtl stěžejní body Zábranova života a tvorby. Ve svém příspěvku nazvaném „Zaknihovaný život Jana Zábrany“ se snažil především poukázat na provázanost a neoddělitelnost všech oblastí jeho literární tvorby, ať už se jednalo o překládání, psaní básní, prózy, esejů či deníkových záznamů. Poté předal slovo Marii Zábranové, aby do konference vnesla pohled osoby důvěrně spjaté s Janem Zábranou. S posluchači se podělila o pár osobních vzpomínek, připomněla jeho oblíbená místa a osoby, které měl rád a kterých si vážil, s nimiž se setkával jak na profesionální, tak především na přátelské úrovni.
Do vzpomínkového cyklu byly poté vloženy dvě přednášky — jedna čistě translatologická, druhá literárněvědná. Vanda Obdržálková (FF UK Praha) se zaměřila na zkoumání Zábranovy překladatelské koncepce a na její odraz v překladech publikovaných ve sbírce Moderní anglická poezie. S odkazem na diplomové Zábrana uchyloval ke konkretizaci či k expresivnějším řešením, zároveň však také podtrhla překladatelův smysl pro přesnost formy i věrnost obsahu. O potýkání se s formou hovořila také následující přednášející, docentka Libuše Heczková z Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK (Praha). Ta se ve svém energickém projevu zaměřila na hledání smyslu formy (techné) či na vztahy a vzájemné ovlivňování českého jazyka a jazyka originálu. práce věnované Zábranovým překladům z angličtiny se pokusila nastínit jeho překladatelský idiolekt, specifika jeho překladů, které jej dělají výjimečným. Na konkrétních příkladech pak ukázala, kdy a proč sepráce věnované Zábranovým překladům z angličtiny se pokusila nastínit jeho překladatelský idiolekt, specifika jeho překladů, které jej dělají výjimečným. Na konkrétních příkladech pak ukázala, kdy a proč se Zábrana uchyloval ke konkretizaci či k expresivnějším řešením, zároveň však také podtrhla překladatelův smysl pro přesnost formy i věrnost obsahu. O potýkání se s formou hovořila také následující přednášející, docentka Libuše Heczková z Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK (Praha). Ta se ve svém energickém projevu zaměřila na hledání smyslu formy (techné) či na vztahy a vzájemné ovlivňování českého jazyka a jazyka originálu.
Vzpomínkový cyklus uzavřela panelová diskuze pamětníků, přátel Jana Zábrany, redaktorů, kteří se podíleli na vzniku a publikaci Zábranových překladů. Diskuze se zúčastnili paní Eva Kondrysová, Jaroslava Dienstbierová, Jan Zelenka a Jiří Josek, kteří vzpomínali na nelehkou dobu tvrdé cenzury, připomínali Zábranovo tvůrčí zapálení, odhodlání publikovat pouze vycizelované překlady, byť s nesmírným zpožděním. Všichni vzpomínali nejen na Zábranovu profesionalitu, ale především na jeho družnost, přátelskost a optimismus, který jako by byl v přímém rozporu se Zábranou, kterého známe z jeho deníkových záznamů.
Další blok přednášek se věnoval především Zábranovi — básníkovi a prozaikovi. O „divných místech v Zábranově poetice“ referovala profesorka Annalisa Cosentinová z římské univerzity La Sapienza. Její příspěvek zkoumal vliv společenské a politické „dislokace“ Jana Zábrany na jeho vlastní poetiku, tedy jak se nemožnost svobodného vyjádření na veřejnosti odrazila v jeho textech. Kamila Klímová (FF UK Praha) se zaměřila především na Zábranovy povídky. Zkoumala, zda a nakolik se zábranovské vidění světa promítá do postav v jeho povídkách, přičemž zvláštní pozornost věnovala osobě vypravěče. Zábranově próze se věnoval i další konferenční příspěvek od Ondřeje Zezuláka (FF UK Praha), který posluchačům představil obsah své bakalářské práce, založené na rozboru povídky V noci u pece, v níž se snažil nastínit, jakým způsobem Zábrana skrze vypravěče, jazyk, prostor a čas dosahoval „iluze reality“. Také poslední příspěvek sekce věnované vlastní tvorbě Jana Zábrany se soustředil na osobu vypravěče či mluvčího, tentokrát však v jeho denících Disiecta membra. Anna Stejskalová (FF UK Praha) v něm zkoumala opozice Já a Ty, Já a On, případně Já a Oni, přičemž dospěla k rimbaudovskému závěru, že mnohdy „já je někdo jiný“.
Další odpolední blok zahájila Andrea Raušerová (FF UK Praha) svým originálním příspěvkem o shodných rysech poezie Jana Zábrany a novořeckého básníka Miltose Sachtourise. Zvláštní pozornost věnovala tématu města a života v něm, tedy tématu Prahy a Athén, hledala shodné paralely, ale i odlišnosti v přístupu k prostoru konkrétních míst pevně spojených s obrazem města. V následujících dvou příspěvcích se referenti zaměřili na zkoumání Zábranových překladů moderní americké prózy. Adéla Vašková (FF UK Praha) se věnovala rozboru překladu novely Horace McCoye Koně se přece střílejí (They Shoot Horses, Don’t They?), zatímco Matouš Hájek (FF UK Praha) se zabýval Srdcem temnoty (Heart of Darkness) Josepha Conrada.
Páteční odpoledne zakončil blok příspěvků věnovaných Zábranovým překladům detektivek a hororových příběhů. Františka Zezuláková Schormová (FF UK Praha) se zaměřila na hledání paralel mezi žánrem detektivky a konceptem hry, kterou Zábrana se svým čtenářem rozehrává, a to nejen na podkladu překladu detektivních příběhů, ale i Zábranových poznámek, deníků a korespondence. Adéla Michalíková (FF UK Praha) ve svém příspěvku zkoumala, jakým způsobem se Zábranovi dařilo odlišit idiolekt jednotlivých „detektivů“, ať šlo o Herculesa Poirota či slečnu Marplovou. Na překlady hororových příběhu Ambrose Bierce se na závěr pátečního dne zaměřila Nika Exnerová (FF UK Praha), přičemž referentka nezapomněla upozornit na Zábranovu editorskou činnost spojenou například s vydáním souboru povídek s hororovou tématikou Lupiči mrtvol.
Začátek druhého dne konference se nesl ve znamení ruské literatury a Zábranova vztahu k ní a k jejím představitelům. Na úvod promluvil docent Sergej Skorvid (Ruská státní humanitní univerzita Moskva), bohemista a překladatel české literatury do ruštiny, který se zaměřil (i z časových důvodů) především na Zábranovy překlady ruské poezie, na rozboru překladu básní Sergeje Jesenina ukázal, v čem jsou Zábranovy překlady do určité míry kongeniální a kde lze odhalit jisté slabiny. Mimo jiné také připomněl dnes pozapomenuté verše Michaila Světlova přeložené právě Zábranou. Zahraniční bohemistiku dále reprezentoval profesor Urs Heftrich z univerzity v Heidelbergu, který ve svém příspěvku mapoval Zábranův vztah k Osipu Mandelštamovi. Nezaměřil se však pouze na hodnocení překladu, do své přednášky zařadil i srovnání vlivu Mandelštamovy poetiky na poetiku vlastních veršů Jana Zábrany. Příspěvek Stanislava Rubáše (FF UK Praha) věnovaný překladům poezie Sergeje Jesenina se mj. pokusil na základě interpretace překladu básně z Jeseninových Perských motivů dohledat možné vlivy či spojení s poezií Jaroslava Seiferta. Ruský blok uzavřel Lukáš Klimeš (FF UK Praha) svým pro mnohé objevným referátem, v němž detailně popsal genezi českého překladu Pasternakova Doktora Živaga, tedy složitou cestu originálního textu do komunistického Československa, ale také okolnosti vydání (resp. nevydání) na konci šedesátých let. Klimeš ve svém příspěvku také rozklíčoval problém autorství překladu básní Jurije Živaga, závěrečné kapitoly románu, kdy 20 básní z cyklu přeložil Jiří Kovtun a 5 Zábrana.
Závěrečný blok konference obstarali vyučující z Ústavu translatologie FF UK Praha podle svého jazykového zaměření. Anežka Charvátová rozebírala Zábranovy překlady chilského básníka Nicanora Parry, Šárka Belisová se studentkou Terezou Kortusovou se zaměřily na překlady francouzské poezie (Apollinaira, Préverta či Verhaerena). Petr Eliáš představil překlady poezie Carla Sandburga ve výboru Mrakodrap a konečně hlavní organizátorka konference Eva Kalivodová přispěla přednáškou o Zábranově objevování Ezry Pounda. Součástí konference byly také sobotní překladatelské dílny, kde měli zájemci možnost si pod vedením rodilých mluvčích vyzkoušet překlad vybraných úryvků ze Zábranových deníků do všech jazyků vyučovaných na pražské translatologii.