Regionální disparity v dostupnosti bydlení

Řešitel: Ing. Mgr. Martin Lux, Ph.D.

Cílem projektu je zejména odhalení a popis vývoje i aktuálních regionálních odlišností (disparit) mezi kraji NUTS 3 ve finanční i fyzické dostupnosti bydlení a analýza vybraných důsledků těchto regionálních disparit. Přínosem by rovněž mělo být definování přesnějších metod pro měření regionálních disparit ve finanční a fyzické dostupnosti bydlení mezi jednotlivými českými kraji. Cílem projektu je následně též identifikovat jevy ovlivňující fyzickou i finanční dostupnost bydlení a regionální disparity ve finanční a fyzické dostupnosti bydlení, které je možno efektivně ovlivnit regulačními zásahy, a navrhnout taková konkrétní opatření, která by vedla ke:

•          zvýšení finanční dostupnosti vlastnického i nájemního bydlení;

•          snížení regionálních disparit ve finanční dostupnosti bydlení mezi kraji NUTS 3;

•          snížení negativních důsledků nízké finanční dostupnosti bydlení nebo vysokých regionálních disparit ve finanční dostupnosti bydlení – a to zejména na demografické chování mladých lidí, prostorovou mobilitu domácností za pracovními příležitostmi a nebezpečí sociálního vyloučení domácností ohrožených finanční nedostupností bydlení;

•          zvýšení fyzické dostupnosti bydlení, zejména tam, kde existuje nepoměr mezi nabídkou bydlení a potřebou (poptávkou) po bydlení;

•          zvýšení fyzické dostupnosti bydlení pomocí nástrojů určených na rehabilitaci (modernizaci) bytového fondu;

•          zvýšení fyzické dostupnosti nájemního bydlení pomocí rozvoje nových forem nájemního bydlení.

Tato opatření by měla být upravena tak, aby odpovídala lokálním specifikům a byla zejména vhodná k realizaci ve čtyřech vybraných českých krajích Moravskoslezském, Jihomoravském, Středočeském kraji a Hl. m. Praha. Opatření budou rozdělena na opatření týkající se regionální působnosti, působnosti obcí, ale též působnosti státu. Jelikož bytová politika spadá zejména do působnosti státu a obcí, není možné zacílit navrhovaná opatření pouze na regionální úroveň a některá opatření budou nutně na úrovni centrální. Předpokládaným uživatelem výstupů budou jak orgány státní správy na celorepublikové úrovni (ministerstva), tak orgány státní správy na regionální a lokální úrovni (krajské úřady, magistráty, obecní úřady) a neziskové obecně prospěšné organizace působící v oblasti zajišťování sociálních služeb pro osoby ohrožené sociálním vyloučením.

 

Motivačním faktorem k řešení daného projektu je zejména snaha zmapovat dosud nejasné rozdíly mezi jednotlivými regiony NUTS 3. Výraznou motivací je zjistit skutečnou, a nikoliv jen proklamativní a neověřenou váhu faktoru dostupnosti bydlení a regionálních disparit v dostupnosti bydlení na změny v demografickém chování mladé generace, prostorovou mobilitu domácností za pracovními příležitostmi a nebezpečí sociálního vyloučení. Jedině podrobná statistická analýza může ověřit sílu této vazby a jedině na základě jejích výsledků je možné připravit skutečně účinná a co nejméně nákladná opatření. Cílem je definovat taková opatření, která by byla dostatečně efektivní, avšak na druhou stranu též co možná nejméně zatěžovala veřejné rozpočty a případně umožňovala spolupráci soukromých a veřejných aktérů. Motivací je též zabránit zbytečnému plýtvání veřejných zdrojů na příliš rozsáhlé programy, jejichž efekt je neověřený a které by vedle své zbytečné nákladnosti mohly vést též k nezamýšleným negativním důsledkům. Motivací je též podchytit lokální specifika při případné realizaci takových opatření, a to formou podrobného testování ve vybraných čtyřech českých krajích. Pro tento účel bylo vytvořeno též širší konsorcium řešitelů projektu se sídlem v různých regionech státu (Moravskoslezském, Jihomoravském a Praze) a do týmu byl zapojen subjekt s praktickými zkušenostmi při přípravě plánů regionálního rozvoje (Institut regionálních informací, s.r.o.).

 

Dostupnost bydlení byla a dosud je analyzována ve dvou základních rovinách. Zatímco v poválečném období se důraz tvůrců bytových politik soustředil zejména na problematiku fyzické dostupnosti bydlení (availability of housing), po částečném vyřešení akutní poválečné bytové nouze a následné redefinici cílů v oblasti bydlení na konci 70. let minulého století se zájem teoretiků i praktiků přesunul zejména k problému finanční dostupnosti bydlení (affordability of housing).

Jedna z nejčastěji citovaných definic finanční dostupnosti bydlení uvádí, že "dostupnost se vztahuje k zajištění určitého standardu bydlení za cenu či nájemné, které v očích nějaké třetí strany (zpravidla vlády) nepředstavuje nerozumné zatížení pro domácnosti." (podle Maclennan a Williams 1990, 9). Koncept finanční dostupnosti bydlení se postupně stal hlavním prostředkem hodnocení bytové situace a trhu s bydlením v řadě vyspělých ekonomik. Přibližně od 80. let minulého století se termín "finanční dostupnost bydlení" stal velmi populárním mezi tvůrci bytových politik a od 90. let minulého století se část sociálních vědců začala zabývat studiem konceptu a metodologie měření. Cílem těchto odborných studií bylo zejména kriticky zhodnotit, upravit nebo formulovat vhodné indikátory, jež by bylo možné pro měření finanční dostupnosti bydlení použít.

 

Zkoumání finanční dostupnosti bydlení zahrnuje nejen analýzy zatížení různých skupin domácností výdaji na bydlení, analýzy efektivity nástrojů bytové politiky směřujících ke zvýšení finanční dostupnosti bydlení, sociálních nerovností a sociálních problémů, které trh s bydlením a nízká dostupnost bydlení pro některé znevýhodněné skupiny domácností vytváří (např. bezdomovectví, ostatní skupiny domácností ohrožené sociálním vyloučením, nedostupnost bydlení pro příjmově slabé domácnosti nebo nově vytvořené mladé rodiny), ale zahrnuje též analýzy demografického chování mladých lidí (jelikož finanční dostupnost prvního bydlení pro mladé domácnosti ovlivňuje míru sňatečnosti a/nebo porodnosti) a analýzy zamýšlené i skutečné prostorové mobility domácností za pracovními příležitostmi (jelikož vysoké regionální rozdíly ve finanční dostupnosti bydlení mohou být hlavní překážkou pro stěhování domácností).

Fyzická dostupnost bydlení je zpravidla definována jako zajištění dostatečného počtu kvalitativně standardních bytových jednotek různé velikosti a různého právního důvodu užívání tak, aby tento počet odpovídal aktuální a případně i budoucí předpokládané potřebě domácností po bydlení v dané lokalitě. V současnosti je problém fyzické dostupnosti bydlení analyzován spíše z pohledu kvality bydlení (vytváření a sledování kvalitativních standardů, analýza efektivity a efektivnosti procesů rehabilitace a modernizace bytového fondu), kvality sousedství (například analýza dopadů kvality prostředí na sociální vzorce chování obyvatel, analýza efektivity a efektivnosti procesů regenerace sousedství, životního prostředí) a též z pohledu minimalizace nebezpečí sociální segregace (sociálního vyloučení určité skupiny domácností) v určitých urbanisticky vymezených územích.

 

Ačkoliv koncept finanční dostupnosti bydlení, jejího měření a analýz dopadů nerovností postupně získal z důvodu změny nejen bytových podmínek a bytových politik, ale také změny obecného společenského a ekonomického prostředí v posledních dvou dekádách minulého století ve vyspělých zemích větší pozornost než koncept fyzické dostupnosti bydlení, obě roviny dostupnosti bydlení spolu stále úzce souvisí a ovlivňují jen zdánlivě oddělené výše uvedené procesy.

 

Finanční a fyzická dostupnost bydlení tvoří v návrhu tohoto projektu teoretický i metodologický pilíř zkoumání regionálních disparit, na jehož základě by měly být analyzovány ostatní zmíněné procesy v oblasti bydlení českých domácností, a tak i naplněny cíle celého projektu.

 

e-mail: Martin.Lux@soc.cas.cz

Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

http://www.soc.cas.cz