Kniha zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy avangardy, jež bourá ztrnulé přistupy a vůči nim v opozici staví umění, jež odráží ducha nové doby.
Previous
Next
Realistický román v perspektivě teorie fikčních světů
Martin Hrdina
Lubomír Doležel při loňské návštěvě v Ústavu pro českou literaturu...
Past na editory
Jan Linka
Dne 19. listopadu 2015 se v pražském sídle Historického ústavu Akademie věd...
Zaknihovaný Zábrana
Anna Rosová
Ve dnech 6. a 7. listopadu 2015 se v prostorách Ústavu translatologie FF UK (Praha)...