official magazine of CAS

 


Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

Books

English books prepared for publication by Academy bulletin

 

Akademie věd České republiky / The Czech Academy of Sciences 2014 a 2015

rocenka_obalka_en.jpg
The Czech Academy of Sciences has issued a report accounting selected research results achieved by its scientific institutes in all research areas in 2014 and in early 2015.
Full version you can find here.

 

kniha
VILLA LANNA IN PRAGUE
The new english expanded edition 

 

kniha
SAYING IT ...ON PAPER


Archive

Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

EUSJA General Assembly

eusja.jpg EUSJA General Assembly
& EUSJA Study Trip

Prague, Czech Republic
March 14–17, 2013

Abicko  > 2014  > září  > Ocenění

Čestné oborové medaile

Významné badatelské osobnosti převzaly 2. a 8. července 2014 čestné oborové medaile: dr. Vlasta Jankovská z Botanického ústavu a dr. Bohdan Slavík z Ústavu experimentální botaniky obdrželi medaili Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách, dr. Vladimír Šimák a dr. Jan Stöckel z Ústavu fyziky plazmatu medaili Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách, doc. Jaromír Ulrych z Geologického ústavu medaili Františka Pošepného za zásluhy v geologických vědách, dr. Robert Luft z Collegia Carolina medaili Františka Palackého za zásluhy v historických vědách.

17_4.jpg
Fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Zleva: Vladislav Šimák, Vlasta Jankovská, Bohdan Slavík


Dr. Vlasta Jankovská z Botanického ústavu se zabývá vývojem vegetace a rekonstrukcí prostředí od poslední doby ledové. Uplatňuje průkopnické přístupy, které uvádí do praxe mnoha zahraničních pracovišť. Jako jedna z mála využívá nejen pylovou analýzu a rostlinné makrofosílie, ale ve fosilním záznamu si všímá i zbytků řas, které přinášejí další rozměr při interpretaci výsledků. Jiným inovativním přístupem je aplikace pylové analýzy v souvislosti s archeologickým a historickým výzkumem jako například využití pylu usazeného s prachem do starých knih v klášterních knihovnách. Dr. Janovská systematicky vyhledávala a zpracovávala ložiska rostlinných zbytků z nejstarších období holocénu a posledního glaciálu, pro něž ještě donedávna chyběly informace. Podstatně tak přispěla k pochopení rozdílného vývoje hercynského masivu a Západních Karpat. Byla jedním z prvních paleoekologů, kteří zde předpověděli existenci glaciálních refugií. Pochopila, že pro správnou interpretaci výsledků musí studovat současnou vegetaci v podobných podmínkách jako v minulosti. Při hledání takových situací opakovaně navštívila oblasti arktického Ruska. Předpověděla i možnost nejbližší analogie jihosibiřských ekosystémů s prostředím posledního glaciálu střední Evropy. Po roce 1989 se zapojila do výuky na většině významných přírodovědeckých fakult v ČR a podstatně přispěla k oblibě paleoekologie u mladší generace a jejímu rozkvětu v současnosti. Neutuchající vášní k oboru a silnou potřebou výměny poznatků a názorů na mezinárodní úrovni napomohla po roce 1989 k znovuzapojení české kvartérní paleo­ekologie do mezinárodní vědy.

Dr. Bohdan Slavík dlouhodobě působil v Ústavu experimentální botaniky a je pokládán za zakladatele české školy studia fotosyntézy a vodního provozu rostlin. Zavedl originální metody studia vodního režimu a příjmu CO2 rostlinou, přičemž úspěšně kombinoval hluboké znalosti rostlinné fyziologie, fyzikální chemie a matematiky. Metodické přístupy studia shrnul v monografii Metody studia vodního provozu rostlin (Academia, Praha, 1965), která se dočkala i anglického vydání v nakladatelství Springer. Dr. Slavík publikoval více než 75 původních vědeckých prací, je autorem či spoluautorem 11 monografií. Charakteristický je renesanční šíří aktivit a hlubokými encyklopedickými znalostmi jako málokterý vědec. Kromě pedagogické činnosti (jeho skvělé přednášky o vodním provozu mj. nasměrovaly mnohé studenty na Katedru rostlinné fyziologie UK) se věnoval rovněž organizaci vědeckých setkání: například v roce 1965 zorganizoval první mezinárodní sympozium Water Stress in Plants, které prolomilo hranice mezi československou a zahraniční vědou.
Významnou část profesionál­ního působení dr. Slavíka tvoří vydavatelská činnost. Je spolu­zakladatelem a prvním výkonným editorem vědeckého časopisu Biologia Plantarum (časopis s aktuálním impaktním faktorem 1,62 vychází již 55 let); během několika desítek let utvářel jeho podobu. V průběhu své kariéry byl dále členem edičních rad mnoha zahraničních časopisů. Dr. Slavík se výrazně podílel na organizaci základního výzkumu v Československu.

Prof. Vladislav Šimák je výraznou osobností české fyziky elementárních částic. V roce 1960 nastoupil do Fyzikálního ústavu ČSAV, kde se věnoval studiu kosmického záření a společně s dr. Jaroslavem Pernegrem publikoval mnohé významné články. V roce 1963 odjel na stipendijní pobyt Mezinárodní agentury pro atomovou energii do CERN u Ženevy, kde zkoumal interakce antiprotonů s protony s použitím techniky bublinkových komor. V roce 1965 se vrátil s představou, jak dále orientovat výzkum ve fyzice částic. V druhé polovině 60. let vedl skupinu, jež se zapojila do experimentu s vodíkovou bublinkovou komorou ozařovanou v CERN svazkem antiprotonů. Po roce 1968 byly z politických důvodů kontakty s CERN omezovány a nakonec i přerušeny. Zkušenosti odtud však předznamenaly, že se skupina prof. Šimáka zapojila do experimentu na urychlovači v Serpuchově, v němž se zkoumaly srážky antiprotonů s protony při vyšších energiích dříve než v CERN. V oblasti fyziky antiprotonů se prof. Šimák stal ­celosvětově uznávanou vědeckou osobností.
Počátkem 80. let, kdy politické tlaky namířené proti CERN částečně ochably, mohl přijmout pozvání k práci v týmu experimentu UA2 – experimentu nové generace na vstřícných svazcích proton-antiproton. Na začátku 90. let se začaly formovat mezinárodní spolupráce připravující experimenty na urychlovači LHC, jenž byl v té době plánován jako další experimentální zařízení v CERN. Prof. Šimák se podílel na organizaci účasti skupiny pražských pracovišť v experimentu ATLAS a byl také prvním mluvčím této skupiny. Důležitou úlohu sehrál při rozhodnutí české obce fyziků elementárních částic orientovat se po listopadu 1989 na CERN a snažit se co nejdříve do této organizace vstoupit. Zasloužil se, že se Československo stalo členem CERN již v roce 1992.
V 70. a 80. letech organizoval mezinárodní konference na našem území, které pomáhaly udržovat kontakty se zahraničím a byly, především pro mladou generaci, nenahraditelným zdrojem informací o nových směrech výzkumu. Několik let byl zástupcem ČR v Evropském výboru pro budoucí urychlovače (ECFA) a členem Výboru pro spolupráci České republiky s CERN. Prof. Šimák je autorem nebo spoluautorem více než 700 prací.

17_4.jpg
Zleva: Jan Stöckel, Robert Luft a Jaromýr Ulrych
 

Dr. Jan Stöckel patří mezi kmenové pracovníky Ústavu fyziky plazmatu od roku 1974. Stál na počátku experimentálního výzkumu vysokoteplotního plazmatu na tokamacích v Praze (první tokamak byl v ÚFP instalován v roce 1977) a dodnes je v této oblasti aktivním a plodným badatelem. Věnuje se zejména výzkumu fluktuací na okraje plazmatu tokamaků a nově i ohřevu plazmatu pomocí neutrálních svazků. Úspěšně se účastnil (často jako hlavní řešitel) práce na více než dvaceti grantech a vyškolil mnohé doktorandy, z nichž někteří se stali jeho kolegy. Dodnes publikuje a jeho citační index je v daném oboru nadprůměrný. Přestože ve svém profesionálním životě vždy stavěl systematickou experimentální práci na první místo, podílel se i na organizačním zajištění co nejlepších podmínek pro celý obor. Vyzdvihněme, že z pozice zástupce ředitele ÚFP prosadil v roce 1999 vstup České republiky do koordinovaného výzkumu termo­jaderné fúze v rámci EURATOM. Klíčová událost z hlediska dalšího vývoje oboru v ČR mj. přinesla zlepšení podmínek pro mladé vědce, a to zejména z hlediska jejich mobility. Do evropského systému výzkumu fúze jsme se tak zařadili ještě před vstupem do EU, a tedy dostatečně dlouho před rozhodnutím o stavbě mezinárodního experimentu ITER v Evropě. Dr. Stöckel je osobností evropského fúzního výzkumu nejen vzhledem k vědeckým výsledkům, ale také kvůli přátelské povaze, s níž se mu podařilo již ve skromných podmínkách 80. a 90. let 20. století vybudovat neformální kontakty v zahraničí. Právě na těchto základech jsme dosáhli prohloubení role ČR v evropském fúzním výzkumu včetně převzetí moderního tokamaku COMPASS z Velké Británie v roce 2007. Tokamak COMPASS patří mezi čelné výzkumné infrastruktury naší země a není tajemstvím, že i v tomto případě stála na počátku neformální iniciativa dr. Stöckela.
 

Geolog doc. Jaromír Ulrych patří mezi specialisty na mladé vyvřelé horniny (neovulkanity). Při jejich studiu propojil znalosti z krystalové chemie minerálů a podmínek jejich vzniku, petrografie, a zejména geochemie. Uvedené přístupy kombinuje se znalostmi regionální geologie a tektoniky, v čemž je v ČR průkopníkem. Ve svém oboru si vysloužil mezinárodní uznání. Publikuje v recenzovaných médiích a je (spolu)autorem více než 400 vědeckých publikací, knih a kapitol v nich i skript. Databáze WoS eviduje 50 prací citovaných 158krát ve 129 článcích s h = 8. Databáze SCOPUS eviduje 56 prací a 295 citací (h = 9), druhotné dokumenty uvádějí dalších 122 prací citovaných 301krát. Založil školu výzkumu středoevropských neovulkanitů, podílí se na výchově vysokoškolských studentů včetně postgraduálních (v letech 1964 a 1982–1995 působil na Přírodovědecké fakultě UK, kde v roce 1987 dosáhl titulu docent, na VŠCHT přednáší jako externí docent). Byl řešitelem či spoluřešitelem grantových projektů (UK, GA AV, Ministerstvo ­kultury apod.) a zahraničních projektů (například IGCP, Maďarsko, Rakousko). Doktorem věd je od ­roku 2001. Působí v komisích pro udělování titulu DrSc. na Komenského univerzitě Bratislava (od roku 2006) a pro udělování titulu doktor věd v AV ČR (od 2005; obě v geologických vědách). Dlouhodobě působil jako první zástupce ředitele GLÚ, vědecký tajemník, člen Vědecké rady ústavu i Rady instituce; dále jako místopředseda 3. oborové rady GA AV.

Dr. Robert Luft z Collegium Carolinum patří mezi nejvýraznější zahraniční historiky, kteří se dlouhodobě a s respektovanými výsledky zabývají českými dějinami. Již tři desítky let pracuje na význačném bohemistickém pracovišti, je předsedou Histori­sche Kommission für die böhmischen Länder, patří mezi organizátory každoročních Bohemisten-Treffen aj. S českými historiky udržuje (i před rokem 1989) kontakty, a to jak badatelské, tak i organizační (konference, publikace, projekty). Mnoha českým kolegům pomáhá zprostředkovat badatelské pobyty na svém domovském pracovišti či podpořit jejich zahraniční publikační možnosti. Formou posudků kvalifikovaně hodnotí publikační výstupy a projektové návrhy českých historiků; na webových portálech zahraničních periodik recenzuje české práce, a seznamuje tak s českou historiografií zahraniční vědeckou komunitu. Vlastní výzkum orientuje na vývoj politické kultury, politického stranictví a parlamentarismu ve střední Evropě. Jeho práce odrážejí hlubokou znalost archivních pramenů i literatury a patří mezi celosvětově citované zdroje. Výzkumy v této oblasti nedávno završil rozsáh­lou, obsahově i metodicky pozoruhodnou syntézou Parlamentarische Führungsgruppen, která vyvolala mimořádný ohlas odborné veřejnosti a získala zvláštní cenu Parlamentu Rakouské republiky.

LUDĚK SVOBODA