„Okolí ohnivé hvězdy“ astrosnímkem měsíce
Předně to není pouze hvězda a též nehoří ani neplane. Její „plameny“ vytváří téměř umělecká
kombinace mezihvězdného vodíku svítícího díky energetickému záření přicházejícímu z velmi horké
modré hvězdy AE Aurigae, s temnými prachovými mlhovinami plnými uhlíku. Celá mlhovina má průměr
přibližně 5 světelných roků a díváme se na ni do vzdálenosti asi 1500 světelných roků. Pro své
katalogy ji astronomové označili poněkud strohým IC 405. Soutěž ČAM pořádá Česká astronomická
společnost.
Zajímavý je i původce svitu této „planoucí“ mlhoviny – sama hvězda AE Aurigae. Je tzv.
nepravidelně proměnná, s jasností kolísající mezi 5,78 a 6,08 hvězdné velikosti, tedy na hranici
viditelnosti pouhým okem za vynikajících pozorovacích podmínek. Astronomové o ní dále vědí, že je
to „modrý trpaslík hlavní posloupnosti třídy O“ a že se jedná o tzv. „prchající hvězdu“.
Předpokládají totiž, že zhruba před 2,7 milionu let byla díky kolizi dvou binárních hvězdných
systémů vyvržena na dlouhou pouť vesmírem z oblasti Trapéz ve Velké mlhovině v Orionu.
Na snímku však nalezneme i další, tentokrát mnohem symetričtější objekt – mlhovinu IC 410. Ta
se sice nemůže chlubit žádnou honosnou přezdívkou, není však o nic méně zajímavá. Její základ opět
tvoří mohutné vodíkové mračno, poněkud „zašpiněné“ mezihvězdným prachem a dosahující průměru okolo
100 světelných roků. V nitru se skrývají hvězdy, jež se zde zrodily přibližně před 4 miliony let a
které nyní vytvářejí hvězdokupu NGC 1893. Jejich hvězdný vítr opracovává plyn do bizarních tvarů.
Dva mohutné proudy materiálu vyvrženého z nitra mlhoviny, které můžeme pozorovat jako dva „pulce“
prodírající se mezihvězdným materiálem, představují zároveň potenciální „hvězdné porodnice“. Jejich
délka je přibližně 10 světelných roků. Mlhovina i uvnitř ukrytá hvězdokupa jsou od nás vzdáleny
přibližně 12 000 světelných roků.
Připravil: Odbor mediální komunikace, Kancelář AV ČR
