Prof. Dr. Rolf-Dieter Heuer se dlouhodobě snaží přiblížit vědu široké veřejnosti a ukázat její význam pro celé lidstvo. Ve funkci generálního ředitele Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) působil od roku 2009 a jako teprve druhému v šedesátileté historii instituce mu bylo prodlouženo pětileté funkční období o dva roky. Pod jeho vedením se CERN stal snad nejznámější vědeckou institucí světa, ale i symbolem vědecké spolupráce mezi národy a zeměmi všech kontinentů v duchu naprosté otevřenosti a důvěry. Zdůrazňuje, že CERN byl původcem mnoha současných špičkových technologií, které dnes často slouží lidstvu i v úplně jiných oblastech. Vědecké bádání je podle něj víc než jen zvětšování souboru lidských vědomostí – je to i základ spokojené lidské existence.

Prof. Heuer se zasloužil o prohloubení partnerství s EU a rozšíření spolupráce s řadou mimoevropských zemí. Za jeho vedení se členskou zemí stal Izrael (2014) a Rumunsko (2015), zatímco Srbsko, Turecko a Pákistán se staly přidruženými zeměmi. Během své vědecké kariéry spolupracoval i s řadou českých fyziků včetně pracovníků Fyzikálního ústavu AV ČR. Během svého funkčního období navštívil prof. Heuer Česko už třikrát (v květnu 2012 u příležitosti oslav 20. výročí členství ČR v CERN, v září 2014 u příležitosti oslav 60. výročí CERN a v březnu 2015 v rámci zasedání RECFA v Praze). Prof. Heuer byl předtím, než se v lednu 2009 stal generálním ředitelem CERN, vědeckým ředitelem pro částicovou a astročásticovou fyziku laboratoře DESY v Hamburku. Je nositelem řady čestných doktorátů a získal významná mezinárodní ocenění. Od dubna 2016 působí jako prezident DFG (Deutsche Physikalische Gesellschaft), jelikož mu s koncem roku 2015 skončil i mandát generálního ředitele CERN. V této funkci jej od 1. ledna 2016 nahradila italská vědkyně Fabiola Gianotti.

Prof. Dr. Jörg Neugebauer patří k nejvýznamnějším světovým osobnostem věnujícím se využití nejnovějších poznatků fyziky a chemie v materiálových a inženýrských vědách. Položil základy zcela nové skupině teoretických metod určených pro víceúrovňové modelování materiálů, což umožňuje předpovědět nejen vlastnosti, ale i chování materiálů čistě teoreticky s využitím moderní výpočetní techniky. Nové látky tak není nutné metalurgicky připravovat a následně experimentálně zkoumat, což podstatně snižuje finanční i časovou náročnost průmyslového vývoje nových technicky významných materiálů.
Příkladem úspěchů prof. Neugebauera při propojování základního výzkumu s aplikacemi v průmyslové sféře je výzkum a vývoj nové třídy ocelí spojující v sobě dvě často se vylučující vlastnosti – vysokou pevnost a tvárnost. Mimořádně inovativním prvkem těchto perspektivních ocelí jsou specifické fázové transformace, které vhodně zpevňují tyto slitiny přímo v nejvíce namáhaných místech, kde běžné materiály selhávají.

Jeho zásluhou vznikla trvalá spolupráce mezi pracovišti materiálové fyziky v ČR a v Německu. Od roku 2005 působilo v oddělení prof. Neugebauera několik českých vědeckých pracovníků a v roce 2013 se tato spolupráce oficiálně zakotvila v memorandu o spolupráci mezi Ústavem fyziky materiálů AV ČR v Brně a Ústavem Maxe Plancka pro výzkum železa v Düsseldorfu.