Pět studií k dějinám české společnosti po roce 1945
Hlavní stránka » Publikace » Soupis vydaných titulů » Pět studií k dějinám české společnosti po roce 1945 »
Tůma Oldřich / Vilímek Tomáš (eds.): Pět studií k dějinám české společnosti po roce 1945, ÚSD, Praha 2008, 264 s.
Publikace je dalším z řady výsledků projektu „Česká společnost po roce 1945“. V knize se sešlo celkem pět odborných studí, z nichž se každá věnuje odlišnému období dějin tzv. normalizace, a lze je označit za jakési „kaménky do mozaiky“ přispívající podstatným způsobem k celkovému výsledku projektu; totiž k vytvoření přehledných dějin české společnosti v období vzniku, existence a rozpadu komunistického režimu. Věnuje-li se autor mnoha zásadních publikací, Milan Otáhal, problematice nástupu Gustáva Husáka a jednotlivým klíčovým aspektům „obnovování pořádku“, stejně jako přirozené obraně české společnosti, reagující na masové čistky a nové opatření kádrové politiky, soustředil se Tomáš Vilímek na jednotlivé komplexy příčin (ekologické, ekonomické, politické, morálně sociální) destabilizace režimu v ČSSR a NDR v roce 1989. Květa Jechová se v předkládané knize věnuje podnětným způsobem postavení ženy v české společnosti. Autorka upozorňuje, že podrobnější poznání úlohy ženy v minulosti je nezbytným předpokladem k tomu, aby výklad dějin překročil rámec politických dějin a zahrnul i dimenzi obyčejných lidí. V pojednání o historii publikace „Sedm pražských dnů 21.-27.8.1968“ se David Weber neomezuje pouze na souvislosti vzniku této tzv. černé knihy, nýbrž se věnuje rovněž postupnému zapojení Historického ústavu do obrodného procesu a jeho významu během Pražského jara a zapojení jeho pracovníků do protiokupační rezistence. Poslední ze studií, se kterou se má zájemce možnost seznámit v této knize, je pojednání Martina Franze o vánočních svátcích v českých zemích v 50. a 60. letech. Do popředí se zde dostává specifická ambivalentní funkce svátků a konsumu pro komunistický režim, který se dostával právě v souvislosti s jednotlivými svátky do vážných zásobovacích potíží, čímž docházelo k ohrožení „negativního konsensu“ (Milan Šimečka).
