2006

 

Vznik cyklického tetramerního pseudorotaxanu a jeho trimerního homologu samoskladbou řízenou měďnými ionty

V článku je popsána první syntéza pseudorotaxanů s novou topologií: reakcí stechiometrického množství měďných iontů s nově navrženým ligandem vzniká směs cyklických pseudorotaxanů. Tetramer je hlavním produktem v koncentrovaných roztocích zatímco v roztocích velmi zředěných převažuje trimerní komplex (viz schéma). Homology mohou vlivem dynamické rovnováhy přecházet jeden v druhý a jejich vzájemný poměr lze řídit změnou koncentrace.

Significant results 2006-1

Kraus T., Buděšínský M. , Cvačka J. , Sauvage J.-P.:
Copper(I)-Directed Formation of a Cyclic Pseudo-Rotaxane Tetramer and Its Trimer Homologue.
Angewandte Chemie International Edition 45 (2): 258-261, 2006.

 


 

Struktura a charakterizace glutamátkarboxypeptidázy II z lidského mozku

Proteázy jsou enzymy, schopné štěpit peptidovou vazbu. Tyto molekuly hrají klíčovou regulační roli v řadě biologických pochodů. Jednou z významných proteas vyskytujících se v řadě tkání u člověka i u zvířat je glutamátkarboxypeptidáza II (GCP-II). V lidském mozku tento enzym štěpí neurotransmiter NAAG a uvolňuje přitom aminokyselinu glutamát. Ten pak hraje důležitou roli v řadě patologických stavů, jako je poškození nervových buněk při mozkové mrtvici, diabetické neuropatii, Alzheimerově chorobě atd. Experimenty na zvířatech prokázaly, že GCP-II je skutečně potenciálním cílem zásahu pro vývoj nových neuroprotektivních léků. Na UOCHB AV ČR se nám podařilo tento enzym připravit rekombinantní expresí v hmyzích buňkách, enzymově ho charakterizovat, ve spolupráci s ÚMG připravit proti němu velmi citlivé monoklonální protilátky a ve spolupráci s německým pracovištěm vyřešit trojrozměrnou strukturu tohoto enzymu rentgenovou difrakcí. Struktura tohoto důležitého cíle terapeutického zásahu se stane základem pro racionální vývoj nových léků s neuroprotektivním účinkem, založených na inhibici GCP-II.

Significant results 2006-2


Schéma 3D-struktury dimeru GCP-II s vyznačenou topografií molekuly na plasmatické membráně a epitopy důležitých monoklonálních protilátek.

Mesters J.R., Bařinka C., Li W., Tsukamoto T., Majer P., Slusher B.S., Konvalinka J., Hilgenfeld R.:
Structure of glutamate carboxypeptidase II, a drug target in neuronal damage and prostate cancer.
EMBO Journal 6 (25): 1375-1384, 2006.

Šácha P., Zámečník J., Bařinka C., Hlouchová K., Vícha A., Mlčochová P., Hilgert I., Eckschlager T., Konvalinka J.:
Expression of glutamate carboxypeptidase II in human brain.
Neuroscience 4 (144): 1361-1372, 2007.

Hlouchová K., Bařinka C., Klusák V., Šácha P., Mlčochová P., Majer P., Rulíšek L., Konvalinka J.:
Biochemical characterization of human glutamate carboxypeptidase III.
Journal of Neurochemistry 101 (3): 682-696, 2007.

 


 

Kvantifikace a racionalizace vyšší afinity sodíku proti draslíku k povrchu proteinů

Pomocí simulací molekulové dynamiky a vodivostních měření jsme kvantifikovali vyšší afinitu Na+ proti K+ k povrchu řady různých bílkovin, včetně strukturálního proteinu, enzymu, inhibitoru, markeru a systému s přenosem náboje. Oba přístupy ukazují, že sodík se váže nejméně dvakrát silněji k povrchu proteinů než draslík, přičemž byl tento efekt pozorován u všech studovaných proteinů. Různé části povrchu proteinů se podílejí rozdílným způsobem na vyšší afinitě sodíku. Hlavní roli přitom hrají nabité karboxylové skupiny aspartátu a glutamátu. Lokální iontové párování je proto klíčem k pochopení preference sodíku proti draslíku, což je dále demonstrováno a kvantifikováno pomocí simulací glutamátu a aspartátu ve formě izolovaných aminokyselin a krátkých oligopeptidů. Ve skutečnosti je tento efekt přítomen už na úrovni preferenčního iontového párování nejmenších karboxylových aniontů, mravenčanu a acetátu, s Na+ a K+, což jsme ukázali pomocí molekulové dynamiky a kvantově chemických výpočtů. Díky kvantifikaci a zdůvodnění vyšší preference sodíku proti draslíku k povrchu proteinů tato studie otevírá cestu k molekulárnímu pochopení mnoha iontově specifických (Hofmeisterových) jevů, týkajících se interakcí proteinů v solných roztocích. Silnější vazba Na+ k povrchu proteinů může také být jedním z důvodů, proč sodík musí být pumpován ven z buněk.


Significant results 2006-3

Vyšší afinita sodíku (zeleně) proti draslíku (modře) k povrchu proteinů. Obrázek ze simulace molekulové dynamiky ribonukleázy A a statisticky zprůměrované iontové hustoty kolem různých proteinů.

 

Vrbka L., Vondrášek J., Jagoda-Cwiklik B., Vácha R., Jungwirth P.:
Quantification and rationalization of the higher affinity of sodium over potassium to protein surface.
Proceedings of the National Academy of Sciences 103: 15440-15444, 2006.