Kapitola je reflexí koncepce univerzálního základního příjmu z feministické perspektivy. Autorka v ní argumentuje, že zavedeníuniverzálního základního příjmu není pro genderovou rovnost dostatečné. Univerzální základní příjem je sice progresivní ve zpochybnění paradigmatu placené práce jako nejdůležitější společenské odpovědnosti, nezpochybňuje už ale genderovou dělbu práce. Koncept univerzálního základního příjmu vychází z paradigmatu egalitárního libertarianismu, který staví na dvou základních tezích. Zaprvé podmíněnosti individuální svobody redistribucí materiálních zdrojů a zadruhé vlastnictvím sebe sama. Autorka svou kritiku staví na nutnosti odmítnout druhou základní tezi egalitárního libertarianismu. Protože na ženách stále leží zásadní díl odpovědnosti za péči a domácí práce, genderová spravedlnost vyžaduje, aby byl subjekt sociální spravedlnosti definován jako individuum zakotvené ve vztazích vzájemné závislosti s druhými.
Facebook
Twitter