Studoval na pražské Akademii v krajinářském ateliéru u Julia Mařáka. Po realistických začátcích se v letech 1895–1899 přiklonil k symbolismu a udržoval kontakt s osobnostmi kolem Moderní revue. Po roce 1900 se vrátil ke krajinomalbě, kterou zachycoval pomocí impresivně laděného realismu, známé jsou především jeho zimní motivy. Jeho dílo je spjaté s rodnými Krkonošemi, Vysočinou a Železnými horami. Spolu s Otakarem Lebedou a Antonínem Slavíčkem reprezentuje nejvýznamnější české krajináře.