II. Oddělení reálného socialismu (Department of Real Socialism)
Hlavní stránka » II. Oddělení reálného socialismu (Department of Real Socialism) »
Oddělení se badatelsky zaměřuje především na tři desetiletí soudobých dějin – od počátku šedesátých let do konce let osmdesátých – kdy byly české země a Československo svědky řady „velkých událostí“ a procházely i velmi dynamickými proměnami a pohyby nejen v životě stranicko-politickém a veřejném, ale i v oblasti hospodářské, sociální, kulturní. Po více než dvou desetiletích svobodného bádání o nedávné minulosti a od počátků utváření soudobých dějin jako svébytné historické disciplíny s mezioborovými přesahy (do politologie, sociologie, ekonomie a národohospodářství, antropologie, etnologie či literární vědy) se objevuje i sílící společenská poptávka po hlubším syntetičtějším pojetí zmiňovaného období. Vedle práce s řadou jiných historických metod základního výzkumu se oddělení profiluje i využíváním metody orální historie (včetně důrazu na analýzu a interpretaci) a usiluje o vzájemnou spolupráci s dalšími badatelsky spřízněnými výzkumnými týmy v zahraničí.
I když bývá vymezené období často rozdělováno mnoha bezesporu význačnými mezníky či užšími rámci (mezinárodním, národním, regionálním, oborovým, skupinovým apod.), snahou výzkumných aktivit oddělení je tyto limity spíše překračovat a nahlížet na studovaná témata v širších kontextech a srovnáních, a to s cílem nalézt místo reálně-socialistických desetiletí v našich soudobých dějinách, včetně specifik, kontinuit a diskontinuit vůči předešlým i následujícím obdobím. Z historického pohledu by tento přístup měl napomoci k permanentnímu a dlouhodobému hledání odpovědí na otázky, co všechno z ideové výbavy, formálních a neformálních struktur, pamětního dědictví a vůbec z otisků dějin „reálného socialismu“ hrálo či doposud hraje roli v životě současné české (potažmo i slovenské) společnosti.
Výzkumná činnost oddělení navazuje na dlouhodobou badatelskou tradici oddělení i výzkumných týmů, které působily na půdě Ústavu pro soudobé dějiny od jeho vzniku až po současnost a zároveň bere v potaz relevantní výsledky práce bádajících institucí i jednotlivců doma i v zahraničí. Z nejvýznamnějších položek předešlé badatelské práce a publikační produkce členů a členek oddělení je možné jmenovat: pramennou edici Prameny k dějinám čs. krize v letech 1967–1970 (např. Vondrová, Hoppe), některé další ediční počiny (např. Bortlová ed,: Tina Modotti. Mezi uměním a revolucí. Praha 2015) a především řadu tematických autorských monografií (např. Vondrová: Reforma? Revoluce? Pražské jaro 1968 a Praha. Praha 2013; Mücke: Rámce paměti druhé světové války v českých zemích. Vzpomínkové práce vojáků druhého čs. zahraničního odboje. Praha 2013; Nosková: Pražské ozvěny. Minulost a současnost Slováků v českých zemích. Praha 2014; Krátká: A History of the Czechoslovak Ocean Shipping Company, 1948–1989. How a Small, Landlocked Country Ran Maritime Business During the Cold War. Stuttgart 2015; Vaněk – Mücke: Velvet Revolution. An Oral History of Czech Society. New York – Oxford 2016; Franc – Knapík: Volný čas v českých zemích 1957–1967. Praha 2013; Vilímek: „Všichni komunisté do uren!“. Volby v Československu v letech 1971–1989 jako společenský, politický a státněbezpečnostní fenomén. Praha 2016 ad.). Významnými výstupy jsou také monografie kolektivní (Tůma – Vilímek, eds.: Česká společnost v 70. a 80. letech. Sociální a ekonomické aspekty. Praha 2012; Vilímek et al. Opposition als Lebensform. Dissidenz in der DDR, der CSSR und in Polen. Berlín 2013; Vaněk – Krátká, eds.: Příběhy (ne)obyčejných profesí. Česká společnost v období tvz. normalizace a transformace. Praha 2014; Hoppe a kol.: „O nový československý model socialismu.“ Čtyři interdisciplinární vědecké týmy při ČSAV a UK v 60. letech. Praha 2015). Byly vytvořeny i práce syntetické (např. Pánek – Tůma a kol.: Dějiny českých zemí. Praha 2008; Knapík – Franc a kol.: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Praha 2011) nebo monografie a příručky historiograficko-metodologického charakteru (Nosková – Bednařík, eds.: Národnostní menšiny, multikulturalita, vzdělávání. Praha 2010; Vaněk: Around the Globe. Praha 2013; Vaněk – Mücke: Třetí strana trojúhelníku. Praha 2015). Vybraní pracovníci oddělení (Jiří Hoppe) se také podíleli na zpracování podkladů a tvorbě velmi úspěšné výukové simulace Československo 38–89, kterou ve spolupráci s USD AV ČR v.v.i. vyvinuli odborníci z Filozofické a Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Členové oddělení: Petr Bednařík, Hana V. Bortlová, Martin Franc, Jiří Hlaváček, Jiří Hoppe, Lenka Krátká, Pavel Mücke, Helena Nosková, Petra Schindler-Wisten, Oldřich Tůma, Tomáš Vilímek, Jitka Vondrová, Miroslav Vaněk (vedoucí)
Současné projekty a badatelské priority oddělení:
Orálně historické projekty k dějinám české společnosti (Hana V. Bortlová, Jiří Hlaváček, Lenka Krátká, Pavel Mücke, Petra Schindler-Wisten, Miroslav Vaněk). V současnosti pracuje Centrum orální historie na dvou grantových projektech základního výzkumu. První se zabývá širokými perspektivami dějin cestování a cestovního ruchu v Československu v období let 1945 až 1989, druhý se pak (ve spolupráci s Etnologickým ústavem a s Masarykovým ústavem a Archivem Akademie věd ČR) zaměřuje na mapování dějin oborů etnologie a folkloristiky v českých zemích také mezi lety 1945 až 1989.
Využití orální historie ve sféře aplikovaného výzkumu (Hana V. Bortlová, Jiří Hlaváček, Lenka Krátká, Pavel Mücke, Petra Schindler-Wisten, Miroslav Vaněk). Centrum orální historie je řešitelem dvou projektů z oblasti aplikovaného výzkumu. Plánované výsledky prvního z nich (pro léta 2015–2016 podporovaný Technologickou agenturou ČR) mají přispět k optimalizaci nastavení principů dobré praxe v oblasti projektů VaV podpořených z veřejných zdrojů a to na základě využití znalostí a poučení z historického kontextu aplikovaného výzkumu v ČR. Druhý projekt (pro léta 2016–2019 financovaný z programu NAKI II Ministerstva kultury ČR) je řešen ve spolupráci s Matematicko-fyzikální fakultou UK v Praze (LINDAT/CLARIN) a Národním filmovým archivem, je primárně zaměřen na vytváření metod (a souvisejících nástrojů, včetně software) pro dokumentaci a prezentaci paměťové kultury národa, jak byla, je a bude zachycována na zvukových a audiovizuálních médiích.
Výzkum menšin (Helena Nosková, Petr Bednařík) se věnuje historickému vývoji a výzkumu současné situace různě definovatelných menšinových společenství (etnických, národnostních, jazykových, náboženských atd.) na území Československa a České republiky. Zkoumá problematiku židovského obyvatelstva od roku 1938 do roku 1989, a to v celoevropském politickém, sociálním a kulturním kontextu, stejně tak se zabývá situací židovských obcí po roce 1989 a věnuje rovněž pozornost projevům antisemitismu na území České republiky. Výzkum je dále zaměřen především na národnostní menšiny německou, polskou, slovenskou, maďarskou, ruskou, ukrajinskou, rusínskou, řeckou, bulharskou, srbskou, chorvatskou, romskou, běloruskou a vietnamskou národnostní menšinu. Zabývá se rovněž etnickými menšinami, jako jsou Lužičtí Srbové, migranti ze zemí bývalého SSSR, Číny a dalšími minoritními skupinami obyvatel Československa. Výzkumy se snaží rovněž reflektovat projevy antisemitismu, netolerance a xenofobie vůči menšinám v československé a české společnosti.
Dějiny rezistence vůči komunistickému režimu v Československu po roce 1948 (Oldřich Tůma, Tomáš Vilímek). Cílem projektu „Resistence vůči komunistickému režimu v Československu 1948–1989. Její zdroje, projevy a ohlasy“ (GA ČR, 2012–2016) je systematická analýza a interpretace podmínek, zdrojů, projevů, proměn, cílů a v neposlední řadě i vlivu jednotlivých sociálních prostředí na výslednou podobu kritických projevů v letech 1948 až 1989. Kromě řady dílčích výstupů se badatelský tým soustředil na vypracování kolektivní monografie, přibližující rozmanité formy rezistentního chování – protirežimní písemnosti, verbální projevy, neúčast na volbách, emigraci, sabotáž, násilné činy proti zástupcům stranických a státních orgánů a v neposlední řadě i stávky a protirežimní demonstrace. S využitím rozsáhlého archivního výzkumu tak bude možné nejen ukázat, jak se ve sledovaném období vyvíjel kritický potenciál ve společnosti, ale přiblížit i pestré penzum životních příběhů lidí, kterým doposud nebyla věnována systematičtější pozornost. Monografie rovněž přispěje k lepšímu pochopení vzájemné provázanosti termínů rezistence, loajality, opozice a odboje.
Dějiny režimů a společností východní Evropy mezi lety 1956 a 1989 v komparativní perspektivě (Tomáš Vilímek, Oldřich Tůma) Cílem mezinárodního projektu „Regime and Society in Eastern Europe 1956–1989“ (hlavní řešitel I. Znepolski, Sofia University Bulharsko, účastní se dále badatelé z Maďarska, Německa a Polska) je popsat, analyzovat a interpretovat způsoby, jakými se komunistickým režimům a jejich ideologiím postupně odcizili jednotlivci, sociální, profesní či generační skupiny. Klíčovou metodou je identifikace a analýza zlomových momentů takového procesu (v terminologii projektu „incidentů“). Česká perspektiva se soustředí především na skupiny mládeže a na tzv. socialistické manažery a jejich vztah k režimu a jeho proměny v letech 1956–1989. V rámci projektu byly vypracovány dva manuskripty (např. “Socialist management” in Czechoslovakia between 1956 and 1989 – conflict and reconciliation”).
Dějiny KSČ v období tzv. normalizace (Tomáš Vilímek, Jaroslav Pažout). Autorský příspěvek do týmového výzkumu k dějinám KSČ a komunismu se věnuje problematice KSČ v letech 1969–1989 (přibližuje společenské aspekty a organizační změny Komunistické strany Československa v kontextu zahraničněpolitického vývoje a věnuje se i vzájemnému vztahu mezi KSČ a československou společností). Zainteresovaní badatelé se podílejí na společné kolektivní monografii a na edici dokumentů z tohoto období.
Dějiny československých vědeckých interdisciplinárních týmů šedesátých let (Jiří Hoppe) Těžiště výzkumu spočívá ve sledování vzniku, činnosti a zániku čtyř mezioborových vědeckých týmů, jež od poloviny šedesátých let mimořádně silně ovlivňovaly jak společenskovědní bádání, tak státní a politickou moc: pro společenské a lidské souvislosti vědeckotechnické revoluce (Radovan Richta, Filosofický ústav ČSAV), pro teoretické problémy plánovitého řízení národního hospodářství (Karel Kouba, Ekonomický ústav ČSAV), pro rozvoj demokracie a politického systému naší společnosti (Zdeněk Mlynář, Ústav státu a práva ČSAV), pro výzkum vertikální sociální diferenciace československé společnosti (Pavel Machonin, Ústav sociálněpolitických věd UK). Výzkum probíhá v rámci řešení grantového projektu „O nový československý model socialismu“ (GA ČR, 2013–2016).
Dějiny československé krize na sklonku šedesátých let (Jitka Vondrová) Autorka se komplexně zabývá dějinami československé krize druhé poloviny šedesátých let, zejména v souvislosti s edicí klíčových dokumentů pro poznání dějin tohoto období.
Děti a mládež v letech 1948–1970 (Martin Franc) Cílem je výzkum dětí a mládeže věkové skupiny 6–18 let v českých zemích v těchto rámcích: mladá generace mezi rodinou a státem, mimoškolní výchova a volný čas, mediální krajina, hmotná kultura dětí a mládeže, sociální péče a ochrana dětí a mládeže, využívání motivu mládí a dětství režimem. Výzkum je ukotven v konceptu kulturních a sociálních dějin. Výzkum probíhá v rámci grantového projektu „Děti, mládež a socialismus 1948–1970“ (GA ČR, 2015–2017, hlavní řešitel Jiří Knapík, Slezská univerzita v Opavě).
