Česky
Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu a Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR (NKC) uspořádal 22. června 2016 v Hlavním sále Senátu PČR 4. národní konferenci o genderu a vědě. Sympozium, jehož se zúčastnilo 140 hostů, upozornilo především na to, že za institucionální klima a kulturu pracovního prostředí, které vytvářejí podmínky profesního rozvoje vědců a vědkyň, nesou odpovědnost vedoucí představitelé na všech úrovních – od univerzit, fakult, kateder a ústavů na vysokých školách až po vedení ústavů, oddělení či jednotlivých laboratoří a osob v rozhodovacích pozicích grantových agentur a orgánů státní správy.
Foto: Archiv SOÚ AV ČR
„Jejich odpovědností je vytvářet podmínky, které nebudou diskriminační z hlediska věku či pohlaví, abych zmínila dva faktory, které v České republice hrají klíčovou roli. Je proto třeba odmítnout argument, že odpovědnost je čistě na straně žen, které si vše musejí vhodně nastavit a zorganizovat – naopak: je na straně institucí a jejich vedoucích představitelů a představitelek,“ uvedla při zahájení konference vedoucí NKC Marcela Linková.
Vystupující se shodli, že nerovnosti mezi muži a ženami v oblasti českého výzkumu nadále přetrvávají a v některých oblastech se dokonce zvětšují. Stávající nastavení vědecké kariéry s podmínkou vysoké mobility, publikační činnosti a grantového financování totiž znevýhodňuje zejména mladé vědkyně, jež se rozhodnou mít rodinu.
V roli hlavního řečníka vystoupil prof. Curt Rice, rektor Univerzity aplikovaných věd v Oslo a Akershus, předseda Norského výboru pro genderovou vyváženost a diverzitu a světově uznávaný propagátor genderové rovnosti ve vědě a výzkumu. Hovořil o dvojím metru, který uplatňujeme na muže-vědce a ženy-vědkyně. Na ženy se kladou daleko vyšší nároky a musejí vykazovat větší publikační index, aby prokázaly, že jsou stejně schopné jako muži. Největším genderovým stereotypem v tomto ohledu je mateřství, které je obecně vnímáno jako překážka ve vědecké kariéře: „Mateřství ale ženy nezpomaluje, zpomaluje je společnost. Když přijde do práce pozdě žena, protože odváděla dítě do školky, vnímá se to jako selhání. Když totéž udělá muž, je to vnímáno jako jeho plus.“ (K tématu viz Kvóty vedou ke kvalitě – AB 5/2016.)
Stávající nastavení vědy se podle diskutujících začíná podobat vrcholovému sportu, v němž uspějí jen nejprůbojnější a nejzdatnější. Bývalá předsedkyně Technologické agentury ČR Rut Bízková zmínila, že výraznější zastoupení žen v rozhodovacích pozicích by dodalo odvahu ostatním, s čímž souhlasila i fyzička Olga Rusňáková z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze, která sebe samu uvedla jako příklad první ženy, jež šla studovat experimentální jadernou fyziku (aktuálně mají v oboru poloviční zastoupení dívek). Zdůraznila, že mladým vědkyním by k udržení kariéry pomohla práce na částečný úvazek v době rodičovské dovolené, jak byla umožněna například právě jí: „Chtěla bych, aby i ostatní ženy-vědkyně měly tytéž šance, jako jsem měla kdysi já.“
Petr Pavlík z MŠMT kritizoval, že peníze plynou především do technických a přírodních věd, což nikterak nepřispívá ke společenskému rozvoji. Většina výzev současného světa jsou podle něj společenského rázu: při usilování o institucionální změnu na podporu genderové vyváženosti je proto potřeba neustoupit – jakmile to dovolíte, nerovnosti se vracejí zpět.
V závěru konference přednesla M. Linková Výzvu za férovou a odpovědnou vědu, kterou po skončení konference podepsalo bezmála 80 hostů jako východisko dalších jednání NKC s odpovědnými institucemi.
Více informací o konferenci (včetně výzvy) naleznete na http://www.genderaveda.cz/.
NAĎA STRAKOVÁ,
Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.