V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
TATJANA LAZORČÁKOVÁ
Dramatická tvorba stála několik desetiletí — přesněji od konce šedesátých let 20. století — spíše na okraji zájmu literárních historiků. Není se co divit, vrcholná éra dramatu (s novými tématy, hrdiny, ale také s neotřelým přístupem ke kompozici, výstavbě situací a jazyka) skončila s nástupem normalizace. V průběhu následujících dvou dekád se energie mnohých autorů přelila do prostředí studiových scén, v němž vznikaly adaptace nedivadelních textů, autorské scénáře, libreta, dodatečné zápisy improvizovaných scén či koláže autentických textů.
TILMAN KASTEN
Ve své diplomové práci, kterou Olga Zitová obhájila v roce 2012 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a jejíž text je nyní k dispozici v německém překladu, se autorka zabývá vlivem (tento výraz vetkla do podtitulu své práce) pojetí mýtu v díle Thomase Manna na podkarpatskou prózu Ivana Olbrachta (Nikola Šuhaj loupežník a Golet v údolí). Její studie navazuje na článek Jiřího Opelíka z roku 1967 („Olbrachts reife Schaffensperiode sub specie seiner Übersetzungen aus Thomas Mann und Lion Feuchtwanger“), v němž již byly rozebírány ústřední tematické paralely a možné aspekty tohoto literárního vlivu. Zitová se chopila Opelíkových postřehů a pokusila se je prohloubit, rozšířit a systematizovat.
KVĚTA SGALLOVÁ
Součástí vývoje novočeské poezie na konci 18. a začátku 19. století je hledání principu, který by měl být zárukou vysoké estetické úrovně básnické tvorby. Svědectví o přístupu k prozodickým problémům podává nejen básnická tvorba tohoto období, ale i teoretické práce a polemiky. Nejdůležitější z nich nyní vycházejí ve svazku Prozodické spisy raného obrození.
PETR PÍŠA
Otevřít téma drobné inteligence druhé poloviny 18. století, nově se utvářející sociální skupiny, jež sehrála klíčovou roli jak pro osvícenství, tak pro nastupující národní obrození a v dlouhodobé perspektivě i pro rodící se občanskou společnost — takový cíl si kladlo páté bienále České společnosti pro výzkum 18. století pod názvem Osvícenství — to jsme my. Formování a vzestup drobné inteligence v 18. století, které ve dnech 10.–12. září 2015 hostil Ústav pro českou literaturu AV ČR.
Na úvod je třeba podotknout, že česká literární a knihovní věda rozhodně netrpí přebytkem publikací věnovaných modernímu českému knižnímu trhu, o pracích syntetizujících a přehledových ani nemluvě. Posledním a zároveň jediným pokusem pojmout českou knižní produkci druhé poloviny 20. století slovníkovým způsobem je Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006 Jana Halady (Praha 2007), dílčímu okruhu produkce se věnuje Lexikon nakladatelství literatury pro děti a mládež Radka Malého a Josefa Nešpora (Olomouc 2015), který vyšel před Vánoci.