| Resilience dnes: teoretické koncepce,
nedostatky a implikace |
| Pojem resilience označuje obecně schopnost
jedince vyvíjet se v termínech normálního či
zdravého vývoje navzdory přítomnosti výrazných
negativních a rizikových okolností.
V posledních desetiletích vznikla řada definic
a modelů resilience, které se postupně měnily
v návaznosti na nová zjištění. Resilience se od
původní představy individuálního rysu osobnosti
posunula ke konceptu multifaktorového,
dynamického, s prostředím a kulturou interaktivního
procesu.
Při vývoji konceptu resilience se objevily
i různé kritické poznámky. Mezi hlavní témata
kritiky resilience patří především rozdílnost
definic resilience a použité terminologie,
multidimenzionální povaha konstruktu
resilience a problémy šíře důkazů a zjištění
o resilienci.
Mezi odborníky je možné nalézt dva přístupy
ke konceptu resilience. Rozdíl spočívá ve vztahu
pojmu resilience a jednotlivých psychických
faktorů a procesů, spojených s duševním
zdravím. První přístup vnímá resilienci jako
důsledek či efekt těchto procesů (postavení resilience
je tak vůči těmto procesům souřadné či
podřazené), druhý pak jako nadřazenou jednotku,
spojující jednotlivé procesy a faktory.
I přes tyto problematické otázky se resilience
ukazuje být platným konceptem, který vyžaduje
spíše zpřesnění a definiční sjednocení,
než zamítnutí. Pro budoucí výzkum a využití
tohoto konceptu je nutné především sjednotit
názory na základní aspekty resilience, ujasnit,
co který autor resiliencí chápe a také zvýšit
důraz na kulturní specifičnost resilience. |
| Klíčová slova: resilience,
teoretické koncepce resilience,
faktory resilience,
kulturně podmíněný přístup |
Jan Sebastian Novotný (2010). Resilience dnes: teoretické koncepce,
nedostatky a implikace. Československá psychologie, 54, 1, 74-87.
| |
|
| Abstract not available. |
| Keywords: resilience,
theoretical conceptions of resilience,
factors of resilience,
culturaly conditioned approach |
|
|
